Střelby po izraelsku

Autor: Olga Haladová

Příslušníci 23. základny vrtulníkového letectva Přerov se tento týden ve vojenském výcvikovém prostoru Dědice připravují na své budoucí působení v misi ISAF.

V rámci komplexní přípravy před výjezdem do afghánské provincie Paktíka, kde budou od příštího roku působit v podřízenosti velitelství mise ISAF Východ, absolvuje tento týden jedenadvacet příslušníků přerovské základny střelecký výcvik.

O přípravu se vojákům mimo jiné stará vyškovská skupina záchrany a CSAR (Combat Search and Rescue) u oddělení výsadkové přípravy a SAR. „I přesto, že jejich úkolem v Afghánistánu bude hlavně přeprava osob a materiálu na modernizovaných vrtulnících Mi-171 Š, musejí se i oni naučit to, co potřebuje běžný voják na zemi. Umět přežít v prostředí, kde se bojuje,“ vysvětluje instruktor skupiny záchrany a CSAR Robert Chudý a vypočítává: „Pokud bude jejich vrtulník sestřelen nad územím nepřítele nebo bude muset přistát kvůli závadě, musejí umět poskytnout první pomoc kolegovi i sobě, umět střílet tak, že budou schopni zasáhnout nepřítele, i když jsou sami zranění, být psychicky odolní vůči stresu, fyzicky odolní vůči strádání a mnoho dalšího. To všechno se tady během drilových týdnů a kurzů personnel recovery (záchrana osob) naučí.“

 

Ve střelecké přípravě spolupracují vyškovští s instruktory Policie České republiky, kdy využívají izraelský způsob střelby. „Oproti běžné střelbě je izraelský přístup ve výsledku jedenapůlkrát účinnější. Jedná se o celý soubor znalostí a schopností, které jsou vytvořeny tak, aby byl člověk schopný efektivně se bránit a přežít,“ říká Robert Chudý a doplňuje: „Hlavní důraz se klade na bezpečnost – zbraň se po střelbě neustále kontroluje, střelec je pořád ve střehu, monitoruje okolí.“

 

Ukázka instruktora vlastně vypadá jako z amerického akčního filmu. Není to žádné – jak často sami říkají – „důstojnické“ střílení, kdy voják v klidu, nerušeně stojí a občas vystřelí na terč. „I trénink má podobu skutečného bojového cvičení. Střelec nikdy nesmí polevit v soustředění – pořád kontroluje okolí, hlídá, odkud by mohl přijít útok a zároveň periferně sleduje své kolegy, zda jsou v pořádku. Také je neustále v pohybu a mění polohy – přesouvá se do kleku, na zem.“

Izraelský způsob pamatuje i na to, jak efektivně bojovat i po extrémní zátěži. „Simulujeme situaci úniku a následné střelby, kdy voják běží, zastaví se, zadrží dech a několikrát vystřelí. Střelba se zadrženým dechem a celkovým zatnutím celého těla je efektivní v tom, že se člověk kromě jiného mentálně připraví na možný zásah – pokud by dýchal pravidelně, střela od nepřítele by mu po zasažení neprůstřelné vesty vyrazila dech a on by střelbu nemohl opětovat,“ říká Robert Chudý.

Jak instruktoři sami zdůrazňují, ideálně by měl výcvik trvat tři měsíce. „Vždycky si ale odtud něco odnesou – přibližně 40 procent z toho, co jsme jim tu říkali, si zapamatují a pokud budou dál trénovat, zbylých 60 procent si sami doplní. Náš výcvik není žádné dogma, ale jen návod. Ovšem návod, který jim pomůže v případě potíží efektivně se bránit, a dojde-li ke kontaktu s nepřítelem, účinně odrazit palbu, a tak si zachránit život.“