Black Bear - den sedmý, křivé obvinění

Situace v Alfalandské provincii Lupar, kde působí mnohonárodní prapor Vojenské policie NATO, se i v neděli 20. září 2009 nadále zhoršuje.

Čeští příslušníci mnohonárodního praporu Vojenské policie dostávají úkol zabezpečit vyjednávání na místní policejní stanici ve Stone Village. Jediné, co víme, je, že jeden z našich vojáků měl údajně znásilnit místní ženu. Pro jednotku, která působí v nepřátelsky naladěné provincii, je to velmi nepříjemná zpráva. S minimem informací se připravují na akci. Cíl je zřejmý – za žádnou cenu nepřistoupit na vydání našeho vojáka. Velitel výjezdové skupiny před opuštěním základny zdůrazňuje hlavní zásady pro jednání s místními. Naštěstí není na tomto poli nováček. Velitel čety si jasně uvědomuje svou odpovědnost za jednotku a v případě, že se situace ve vesnici prudce zhorší. Všichni čekají jen na rozkaz. Následující řádky jsou osobitou výpovědí jednoho z příslušníků české čety, který se patroly účastnil.

„Odjezd! Pozdě odpoledne je po vjezdu do lesa už šero. S vědomím, že prakticky každý výjezd někoho z praporu znamenal napadení, nám horská cestička vedoucí do Stone Village občas nahání hrůzu. Je tu tolik míst, kde nemáme prakticky žádnou šanci se bránit, že se tomu musíš až smát. Cesta sotva tak na šířku našich landroverů, sráz vlevo, skály vpravo. Zaujetí obranných pozic vyloučené. No, projíždíme. Míjíme ještě pár míst ideálních na přípravu léčky a jsme ve vesnici. Kupodivu nikde žádný dav. Místních obyvatel je tak málo, že by je na prstech obou rukou napočítal. Je to podezřelé, a my jsme o to ostražitější.

Místní policista, se kterým se na stanici kontaktuje náš vyšetřovatel, působí, jako by mu bylo všechno jedno. Jednání nechává jen na nás. Po několika minutách rozhovoru s vyšetřovatelem žena začíná tvrdit, že nic oznámit nechce. Divné? To teda. Sakra, je to léčka?

Po cestě zpátky si všímáme každého kamínku, větvičky… Všeho. Útok čekáme každým okamžikem. Dlouho nic. V poslední třetině cesty, možná kilometr před nájezdem na páteřní komunikaci provincie to přijde. Bum! Rána jako z děla a druhé auto v konvoji se ztrácí v ohnivé kouli. Napadení! Je jasné, že tři z nás to odnesli. Celé okolí halí hustý dým. Velitel okamžitě zajišťuje tým rychlé reakce (QRF) na podporu a vyprošťovací vozidlo na odtažení vraku. Pátráme očima po okolí. V houští se může ukrývat naše smrt. Nic. Zdá se, že útok nepokračuje. Pokud se odtud nedostaneme do nějakých 15 minut, může tady začít být horko. Za sedm minut jsou tady Slováci, kteří drží QRF pro tento den a „vyprošťovák“. Stahujeme se z prostoru ohrožení!

 

Za pár minut jsme na základně. S každodenními minometnými útoky není ani tady bezpečno, ale pro tuto chvíli je to pro nás domov.“

Také tato akce prověřila sladěnost všech prvků mnohonárodního praporu Vojenské policie NATO, který cvičí ve Vojenském výcvikovém prostoru Březina. Značkaři, kteří se stali po dobu cvičení nepřátelskými bojovníky, hrají svou roli víc než dobře. Ani teď ale nemají vojenští policisté klid. Cvičení pokračuje...

Autoři: kapitán Jan Klimunda a kapitán Jan Čermák, mluvčí Vojenské policie