„Nepřikládali jsme motivaci zaměstnavatelů dostatečný význam,“ domnívá se generál Adam

Autor: Miroslava Pašková

Je to víceméně náhoda, že většinu vojáků v Aktivní záloze měl generál Adam v zodpovědnosti jak v roli velitele Sil podpory AČR, tak nově jako ředitel Sekce rozvoje a plánování schopností MO. Coby český zástupce v NRFC (National Reserve Forces Committee) představoval před měsícem na mezinárodním kongresu zahraničním kolegům naši koncepci Aktivní zálohy.

Jak reagovali další členové NRFC na českou koncepci?

Prezentoval jsem dosavadní a kýžený stav po realizaci koncepce. Dotazů od kolegů bylo mnoho, to téma je velice zajímá. Myslím, že pro naše i zahraniční ozbrojené síly platí, že v minulosti nepřikládaly dostatečný význam motivaci zaměstnavatelů.

U nás asi opravdu ne, ale neříkejte, že stejné chyby se dopouštějí všechny armády NATO?

Všechny asi ne, ačkoli... V této oblasti existují dva silné názorové proudy. Jeden je prezentován Američany, Australany a částečně Brity, a sice že uvolnění rezervisty je nutné si na zaměstnavateli vynutit. A to striktním zákonem. V tom jsou Američané jednoznačně nejdále, ale už nejsou vzorem, protože – jak na kongresu i sami připustili – tento model nefunguje. Zaměstnavatelé dokážou zákon obejít, pokud chtějí. A s ohledem třeba na vleklou ekonomickou krizi a zostřující se konkurenci to stále více dělají.

To je pravda, americký generál na sympoziu CIOR (Interallied Confederation of Reserve Officers) přiznal, že jejich rezervisté jsou nyní třikrát více ohroženi nezaměstnaností. A co ten druhý názorový proud?

Kde je bič, musí být i cukr. Je třeba vybalancovat, co po zaměstnavatelích chceme a co jim za to dáme. Diplomy za vřelý postoj k ozbrojeným silám mohou uspokojit velké podniky, které si je vystaví do vitríny spolu s poháry typu „zaměstnavatel roku“. Ale malou firmu může několikaměsíční nepřítomnost pracovníka položit. Je proto nutné jít ještě dál k finančním benefitům.

V tom je ale česká cesta poměrně specifická. Jak ji hodnotí zahraniční odborníci, kterým jste ji představil?

Nejsme v tom zas tak výjimeční, ale ostatní překvapilo, že místo daňových úlev chceme vyplácet zaměstnavatelům přímé finanční kompenzace. A toto je ze strany aliančních partnerů velmi pozitivně přijímáno, vidí v tom značný potenciál. Totiž na daňové úlevy by řada, opět menších, firem nedosáhla. Na konci roku jsou třeba ve ztrátě a sleva na dani pro ně nemá žádný význam.

Jaké další téma jste na zasedání projednával?

Ačkoli to letos nebylo hlavní téma kongresu, diskutoval jsem s kolegy nasazení naší Aktivní zálohy na červnových povodních. Povolání vojáků v AZ na mimořádné cvičení se uskutečnilo poprvé. Týkalo se jedné roty, asi 80 osob. Jenže nastoupila zhruba polovina a chyběl dokonce velitel. Prý mu zaměstnavatel vyhrožoval ztrátou zaměstnání. Nepřítomnost velitele ale strašně podkopává morálku ostatních. Bohužel diskriminace ze strany zaměstnavatele se nedá prakticky dokázat.

Co pro Vás z této zkušenosti vyplývá?

Nedělám si iluze, ani na řádné cvičení nikdy nepřijdou všichni. Ne každý se řádně omluví a podle mě je třeba analyzovat, proč kdo nenastoupil. Omluvou je nemoc. Neochotu zaměstnavatele respektujeme, přeci nechceme, aby někdo skončil bez práce nebo jeho firma přišla o zakázky. Změní se to, pokud se podaří naplnit novou koncepci. Ovšem zcela neomluvené a neodůvodněné absence by se měly řešit rozvázáním kontraktu o službě v AZ.

Myslíte tedy, že chyba byla v povolaných záložácích a jejich zaměstnavatelích?

Ale vůbec ne, chyba není v jednotlivci, nýbrž v systému. Myslím si, že absence byla tak vysoká také proto, že řada povolaných byla v té době již nasazena v rámci svých povolání městských strážníků nebo třeba jako dobrovolní hasiči. Samozřejmě se nás pak může někdo ptát, zda je rozumné je vůbec přijímat do Aktivní zálohy. Další třeba byli sami zatopení, proto to musíme analyzovat. Chtěli jsme do zatopené oblasti poslat místní, kteří k ní mají vztah. Ale nebylo by jistější povolat jednotku z kraje, který zasažen nebyl?

Byly s nasazením ústecké roty AZ ještě jiné problémy?

S jejich výkony rozhodně ne. Těm, kteří nastoupili a makali, smekám. Někteří obdrželi medaile a někteří byli dokonce finančně odměněni.