Praha

Praha má významnou a bohatou minulost vojenskou. Počátek stálé vojenské posádky lze klást do roku 1621. Nejprve ji tvořil Prager Garnisonsregiment, od roku 1796 47. pluk Františka Kinského spolu s 54. Callenbergovým plukem. V roce 1817 převzal verbovací okres Prahu s okolím pluk číslo 28, jemuž se přezdívalo „Pražské děti“.

Praha byla také sídlem vyšších velitelství. České generální velitelství například využívalo Lichtenštejsnký palác (po roce 1918 sloužil až do roku 1938 Zemskému vojenskému velitelství). Na sklonku 30. let minulého století bylo dokončeno dlouho plánované soustředění centrálních úřadů vojenské správy v oblasti Dejvic, Bubenče a Pražského hradu. Do rozsáhlého komplexu budov na dnešním Vítězném náměstí byl umístěn Hlavní štáb československé branné moci (dnes sídlo Generálního štábu Armády České republiky).

V areálu bývalé kadetní a později válečné školy (postavené v letech 1895 – 1900) sídlí od konce 60. let minulého století Ministerstvo obrany.

 

Program koncertu ke Dni rodin
Ústřední hudba AČR Praha
15. května 2011 - Praha

1.

Georges BIZET:

Předehra k op. Carmen

2.

Charles GOUNOD:

Méphisto´s Couplets

3.

Volfgang Amadeus MOZART:

Turecký pochod

4.

Johannes BRAHMS:

Uherský tanec č. 5

5.

Emmerich KÁLMÁN:

Árie Sylvy z op. Čardášová princezna

6.

Vittorio MONTI:

Čardáš

7.

George GERSHWIN:

I Got Plenty of Nothing

8.

George GERSHWIN:

Summertime

9.

John LENNON,

Paul Mc CARTNEY:

 

Yesterday

10.

Freddy MERCURY:

Bohemian Rhapsody

11.

George David WEISS,

Robert THIELE:

 

What A Wonderful World

12.

Jaroslav Ježek:

Ze dne na den – blues z filmu Hej rup

13.

Pavel VACULÍK,

M. LÁZŇOVSKÁ:

 

Veni Domine

14.

Pavel VACULÍK,

M. LÁZŇOVSKÁ:

 

Salve Regina

15.

Ondřej SOUKUP,

Gagriela OSVALDOVÁ:

Most přes minulost – píseň z muzikálu Johanka z Arku

16.

Andrew Lloyd WEBBER:

Memory – píseň z muzikálu Kočky

17.

Andrew Lloyd WEBBER:

Co na tom je tak zlého – píseň z muzikálu Jesus Christ Superstar

18.

Jaromír VEJVODA:

Škoda lásky

 

 

 

 

Koncert dirigují: 

pplk. Jaroslav Šíp

mjr. Radomil Cíleček

 

Vokální sólisté: 

 

Bára Basiková 13, 14, 15, 16, 17

Karolína Žmolíková 5, 8

Vladimíra Patáková 11

Jurij Kruglov 2, 7

 

 

 

Instrumentální sólisté: 

 

Ludmila Budínská 4, 6, 9

npor. Jan Novotný 3

npor. Rostislav Jambor 12

rtm. Marek Halamíček 12

prap. Petr Vondrák 12

prap. Lubomír Kelner 12

 

Slovem provází:

Václav Žmolík

 

Posádkové velitelství Praha

 Historie pražské posádky je pochopitelně úzce spjata s vojenskou historií města. Praha se už od počátku svých dějin opevňovala proti možnému nepřátelskému útoku: první fortifikační stavbou bylo přemyslovské hradiště na území dnešního Pražského hradu, pevností se Praha stala v první polovině 17. století a zůstala jí přes dvě stě let, poslední opevňování pražského předpolí se uskutečnilo v druhé polovině třicátých let 20. století. Velitelství pražské posádky vzniklo se vznikem stálých armád. Pražské posádkové velitelství má jednu z nejdelších tradic v Evropě. Od roku 1621 nebyla kontinuita pražské posádky (nejstarší v českých zemích) a posádkového velitele nikdy přerušena.

Prvním velitelem pražské posádky byl generalissimus Albrecht Václav Eusebius kníže Valdštejn, vévoda frýdlantský. V následujících stoletích se Praha stala nejvýznamnější vojenskou posádkou v zemi a od roku 1918 navíc i sídlem ústředních vojenských orgánů samostatného československého státu. Její stálá posádka se skládala ze všech druhů vojsk a největšího rozmachu dosáhla v meziválečném Československu, kdy ji tvořilo téměř 10 000 vojáků z více než 50 vojenských útvarů a institucí.

Po 2. světové válce prošla pražská posádka velmi složitým vývojem, který v posledních letech vyvrcholil reorganizací Armády České republiky. V rámci této reorganizace došlo k 1. dubnu 2004 k vytvoření Posádkového velitelství Praha a jeho redislokaci do objektu pod Juliskou.
Po zrušené 6. zabezpečovací základně Ministerstva obrany převzalo velitelství znak, bojový prapor i čestný název Pražského povstání.

K plnění úkolů využívají jednotky praporu Čestné stráže Ústřední hudbu AČR a Vojenskou hudbu Olomouc.
 

Čestná stráž

Úkol vysílat k různým slavnostním příležitostem čestnou jednotku je vlastní vojenským útvarům již od starověku. První čestnou jednotkou po vzniku Československé republiky se stala čestná rota tradičního pražského Pěšího pluku 28, z níž vznikla pozdější Hradní stráž. Protože však armáda potřebovala vlastní čestnou jednotku, střídaly se v této povinnosti Pěší pluk 5 T. G. Masaryka a Pěší pluk 28 Tyrše a Fugnera.

V říjnu 1945 tyto povinnosti převzal nově vytvořený Strážní prapor Posádkového velitelství Velká Praha, jehož součástí se stala čestná rota.

V březnu 1952 vzniká samostatný strážní prapor, jenž plnil úkoly ochrany pražských vojenských objektů, zabezpečoval slavnostní akce a reprezentoval armádu na veřejnosti.

K zásadní proměně došlo v létě 1995, kdy byl reorganizován na Čestnou stráž Armády České republiky.

V červenci 2000 přešel jako samostatný prapor do sestavy 6. zabezpečovací základny Ministerstva obrany České republiky, nesoucí historický název Pražského povstání. Po více než 50 letech se tak čestná stráž pražské posádky vrátila zpět k útvaru, který si svým historickým názvem připomíná jednu z nejvýznamnějších bojových tradic našeho hlavního města.
 

Ústřední hudba Armády České republiky

 

Orchestr byl založen v roce 1950 jako reprezentační těleso v oboru dechové hudby. Tehdy vznikl soubor, který tvořily tři skupiny o menším počtu hudebníků. Ti se mohli podle potřeby spojovat a vytvářet tak společně velký dechový orchestr.

První úspěchy se dostavily brzy po vzniku orchestru. Prvním velitelem hudby a kapelníkem byl Jindřich Praveček, už tehdy vysoce uznávaný dirigent, skladatel, instrumentátor a odborník. Měl velkou zásluhu na rychlém vzestupu umělecké a interpretační úrovně orchestru, jeho koncertní a dramaturgické podoby a jedinečném zvuku. Pod jeho vedením orchestr uvedl s velkým ohlasem hudební veřejnosti obě řady Slovanských tanců Antonína Dvořáka. V té době to byl odvážný a průkopnický čin.

V roce 1956 přichází Hynek Sluka. Zapálený a energický dirigent instrumentoval a s orchestrem poprvé uvedl i velice náročná symfonická a koncertní díla. Později vykonával funkci Hlavního inspektora vojenských hudeb.

Od roku 1961 do roku 1987 byl velitelem Ústřední hudby Miroslav Holý, nadšený organizátor a propagátor orchestru.

Samostatnou zmínku si zde zaslouží dirigenti Jindřich Brejšek a Eduard Kudelásek. Oba byli ve své době propagátory nových, moderních instrumentací pro velký dechový orchestr. Jindřich Brejšek jako hlavní dirigent uváděl s orchestrem náročná symfonická díla. Při přípravě orchestru a na koncertech kladl velký důraz na bezchybnou interpretaci, samozřejmou virtuozitu všech hráčů, vyrovnaný zvuk a souhru všech sekcí. Eduard Kudelásek mu byl v jeho úsilí výtečným partnerem, který se mj. výrazně dokázal prosadit jako skladatel a instrumentátor.
V letech 1987 - 1999 vykonával funkci velitele hudby – hlavního dirigenta Karel Bělohoubek. S jeho jménem bude navždy spojena přeměna velkého dechového orchestru Ústřední hudby ve velký symfonický dechový orchestr. Jako skladatel, dirigent a zejména instrumentátor vytvořil z orchestru ÚH AČR jedinečné špičkové koncertní těleso s vyzrálým zvukem, nenapodobitelnou nástrojovou barvou, schopným interpretovat i ty nejnáročnější partitury světové a zejména naší hudby, v němž se kloubí tradiční česká hudebnost a technická virtuozita hráčů s nejmodernějšími trendy vývoje dechového orchestru ve světě.

Po plodném a velmi úspěšném období Ústřední hudby AČR pod vedením plk. Karla Bělohoubka nastoupil do funkce velitele hudby pplk. Viliam Béreš, který hudbu řídil až do 30. září 2008. V tomto období se hudba zejména prezentovala na veřejnosti koncerty, na kterých s velkým úspěchem vystupovaly hvězdy naší populární hudby, jako např. Bára Basiková, Karel Černoch, Marie Rottrová, Bohuš Matúš, Leona Machálková, Pavel Vítek, Jitka Zelenková nebo Petra Janů.

Na jeho práci v současné době navazuje pplk. Jaroslav Šíp. Dirigenty orchestru jsou kpt. Patrik Spinek a kpt. Kamil Mezihorák. Do funkce zástupce velitele hudby nastoupil k 1. prosinci 2008 kpt. Radomil Cíleček.

Kromě velitelů a hlavních dirigentů měla na úroveň a podobu orchestru podstatný vliv i řada dirigentů. Z nich vzpomeňme alespoň Karla Mikuláštíka, Karla Šťastného, Karla Pšeničného, Jaroslava Zemana nebo Zdeňka Gregora.

Každý ze zmíněných dirigentů ovlivňoval úroveň orchestru a podílel se na jeho výrazných úspěších doma i v zahraničí. Seznam hudebníků, kteří se stali vynikajícími sólisty, by byl velmi dlouhý. V orchestru vždy působili výborní muzikanti, schopní interpretovat i ta nejnáročnější sóla.

Kdybychom měli vzpomenout nejúspěšnější koncerty, byl by jejich seznam velmi dlouhý. Z nezapomenutelných vystoupení uveďme alespoň některá. V zahraničí to byl např. spontánní spěch v Egyptě, dále na světových výstavách v Bruselu a Montrealu i na invertním zájezdu v Anglii. V posledních letech hudby slavila úspěchy na mnoha zahraničních festivalech a přehlídkách po celé Evropě, zejména v SRN, Rakousku, Nizozemsku, Francii, Švýcarsku nebo Belgii. Nezapomenutelná byla služební zahraniční cesta na festival vojenských hudeb do Quebecku (Kanada) v roce 2006, neboť se zde hudbě dostalo nejen ohromných ovací, ale též pozvání na další ročníky tohoto prestižního světového festivalu.

Orchestr pravidelně nahrával pro rozhlas i televizi. Se svým programem několikrát do roka absolvoval turné po celé republice. Jeho koncertní činnost v Praze byla vždy bohatá. Účinkoval i v těch nejatraktivnějších sálech včetně Rudolfina, Žofína, Lucerny, Obecního domu a Národního domu.

Orchestr vždy spolupracoval s předními současnými skladateli a dirigenty. V mnoha případech vzájemná spolupráce vyvrcholila vznikem originálního projektu (jako např. nahrávka Slovanských tanců A. Dvořáka, resp. Janáčkovy Symfoniety a Lašských tanců s Vladimírem Válkem) či novinek, které orchestr uváděl v premiérách. Bohatý notový archiv se stal zdrojem pomoci mnoha amatérským dechovým orchestrům. Trvalý zájem hudebníků o zvyšování odborného vzdělání byl vždy předpokladem růstu uměleckých kvalit jak jednotlivých sólistů, tak celého hudebního tělesa.

Ústřední hudba AČR vydala v posledních 14-ti letech na 35 titulů CD. Mezi nejúspěšnější nahrávky patří:

  • Classics, kde jsou nahrávky skladeb světové vážné hudby, nebo CD z díla P. I. Čajkovského,
  • live nahrávka koncertu z Pražského Rudolfina FESTIVE CONCERTO IN RUDOLFINUM, kde jsou např. nahrávky Symfonických tanců z muzikálu West Side Story nebo Ravelovo Bolero,
  • SYMFONIC WORKS se současnou symfonickou tvorbou,
  • JULIUS FUČÍK s nejznámějšími i dosud neuvedenými skladbami klasika vojenské dechové hudby,
  • Symfonieta a Lašské tance Leoše Janáčka a SLOVANSKÉ TANCE A. Dvořáka pod taktovkou Vladimíra Válka.

FILMOTÉKA:

 Autorka: Mira Třebická, komunikační manažerka náčelníka Generálního štábu AČR