Generální štáb 1919 - 2019
Když vznikla v říjnu roku 1918 Československá republika, jedním z kroků, které bylo nezbytné učinit k zajištění její státní suverenity, se stalo vybudování či spíše dotvoření čs. armády. Ač to může znít paradoxně, Československo mělo své vlastní vojsko dříve, než skutečně vzniklo. Předpoklady pro zrod jednotné armády a jejího velení vznikaly v letech 1918 - 1919, v atmosféře neustálených vnitřních i mezinárodních poměrů po první světové válce. Zapojení československého národního odboje do spojeneckého tábora vedlo již v době 1. světové války k naší orientaci na západní spojence – zejména na Francii, která měla v té době zásadní vliv na evropskou politiku.
Od 13. února 1919 působila v Praze Francouzská vojenská mise (FVM). Velel jí generál Maurice Pellé. Podle původních předpokladů měla mise působit jako poradní orgán ve věcech organizační výstavby nejvyšších velitelských struktur čs. armády, vojenské správy a vojenského školství. Zásadní změnu ovšem způsobila válka mezi Československem a Maďarskou republikou rad na jaře 1919. FVM se za těchto okolností změnila z poradního na velitelský orgán. Po splynutí mise s vojenským odborem A Ministerstva národní obrany vznikl 15. října 1919 Generální štáb (od září 1920 Hlavní štáb) československé branné moci, jehož prvním náčelníkem se stal generál M. Pellé.
Po vybudování nové armády nastala etapa její stabilizace. V lednu 1921 byl do čela Hlavního štábu čs. branné moci jmenován francouzský generál Eugène Mittelhausser. Zpočátku šlo především o organizační činnosti a tvorbu nástupových plánů. Souviselo to s vysoce náročným procesem unifikace československé branné moci. Po úplném návratu čs. zahraničních vojsk a jejich splynutí s domácími prvky armáda dosáhla trvale stabilizovaného charakteru. V míru ji v té době tvořilo 12 divizí, 3 jezdecké brigády a 2 horské brigády. Mírový početní stav byl v roce 1920 uzákoněn ve výši 150 000 mužů. Vojenská prezenční služba trvala na přechodnou dobu 24 měsíců, následně došlo na její zredukování na 18 měsíců. V roce 1932 byla zkrácena až na 14 měsíců. Mobilizační potenciál republiky činil až 1 800 000 mužů, ale reálně mohlo být vyzbrojeno zhruba 800 000. Této úrovně bylo ovšem dosaženo až koncem dvacátých let.
V období let 1926–1933 starosti Hlavnímu štábu způsobovala zejména otázka, jak vyhovět zapojení Československa do mezinárodního odzbrojovacího hnutí a neohrozit přitom jeho obranyschopnost. Byly to velké výzvy. Na počátku roku 1926 se FVM přeměnila z orgánu velitelského na poradní orgán ministra národní obrany. V souvislosti s tím se generál IV. hodnostní třídy Jan Syrový stal v lednu 1926 prvním čs. náčelníkem Hlavního štábu.
Přišla první úsporná opatření, zaviněná světovou hospodářskou krizí, jejichž následky armádu významně omezovaly ve výcviku a doplňování výzbroje a dalšího vybavení. Na příští léta to poznamenalo její akceschopnost.
Relativní ustálenost bezpečnostní situace z počátku 30. let vystřídala s příchodem roku 1933 krize mezinárodních vztahů. Hlavní štáb na ni zareagoval zvýšenou aktivitou s cílem modernizovat armádu podle nejnovějších trendů ve vojenství. K největším úspěchům Hlavního štábu náleželo prosazení dvouleté prezenční vojenské služby z roku 1934 a úprava kompetencí mezi náčelníkem Hlavního štábu a generálním inspektorem branné moci z roku 1936.
Po okupaci českých zemí vznikla v srpnu 1939 ve Francii Československá vojenská kancelář s generálem Sergejem Ingrem v čele. Později na jejím základě vznikla Československá vojenská správa, tvořící součást Československého národního výboru v Paříži. Posledně uvedené orgány řídily výstavbu československé branné moci, obnovené na základě československo-francouzské dohody z 2. října 1939.
Po pádu Francie se centrum zahraničního odboje přeneslo do Velké Británie. Nejvyšším správním úřadem čs. branné moci se stalo v červenci 1940 nově zřízené Ministerstvo národní obrany. Do čela byl jmenován generál Sergej Ingr.
V lednu 1943 byl v Londýně vytvořen Štáb pro vybudování čs. branné moci, který na podzim 1944 nahradilo Hlavní velitelství čs. branné moci. Toto velitelství mělo za úkol vypracovat plán výstavby poválečné československé armády, kromě toho se ovšem také zabývalo repatriací čs. občanů, stíháním válečných zločinců a účastnilo jednání Mezispojeneckého výboru pro příměří. Hlavní velitelství ukončilo činnost vznikem Ministerstva národní obrany na území osvobozeného Československa v čele s generálem Ludvíkem Svobodou a náčelníkem Hlavního štábu generálem Bohumilem Bočkem.
Už v květnu 1945 vešla v platnost první organizace čs. branné moci a byl položen základní strukturální rámec Hlavního štábu čs. branné moci, jenž vycházel z předválečného uspořádání ministerstva a Hlavního štábu. Nově se ve struktuře ústředního orgánu vojenské správy objevily funkce státního tajemníka a po sovětském způsobu zřízené Hlavní správa výchovy a osvěty a Hlavní správa obranného zpravodajství. Teritorium Československa bylo rozděleno na čtyři oblasti se šesti sbory a 16 divizemi. Ke konci roku 1945 skončila branná pohotovost státu a tím i zanikla funkce hlavního velitele čs. branné moci, kterou vykonával ministr národní obrany. V roce 1947 byla přijata nová mírová organizace československé armády, která stabilizovala i strukturu Hlavního štábu.
Zásadním zlomem pro československou armádu se stal komunistický převrat v únoru 1948. Do něj se armáda nezapojila a zůstala neutrální. Následovala však vlna čistek ve velitelském sboru, přičemž zasáhla i vojáky v základní službě. Armáda byla pod kontrolou komunistické strany a sovětských poradců. V únoru 1949 byl vytvořen systém náměstků ministra národní obrany. Náčelník Hlavního štábu čs. branné moci se stal náměstkem ministra pro věci vojenské. Již v následujícím roce došlo k zásadní reorganizaci československé armády. V srpnu 1950 se stávající Hlavní štáb čs. branné moci změnil na Generální štáb čs. branné moci (od roku 1954 Generální štáb Československé lidové armády). Stávající systém odborů a oddělení na ministerstvu a Hlavním štábu nahradil sovětský systém hlavních správ se základními správami: operační, organizační a mobilizační, bojové přípravy a týlu. Nově vznikla Hlavní politická správa, která řídila stranicko-politickou práci v armádě. Československá armáda byla budována tak, aby byla co nejvíce podobná Sovětské armádě a byla do roku 1953 připravena na světový konflikt mezi Západem a Východem. Proběhla rozsáhlá redislokace se záměrem posílit obranu západní hranice ČSR. Teritorium ČSR bylo rozděleno do dvou okruhů. Za branné pohotovosti státu vytvářely ministerstvo a Hlavní štáb Hlavní velitelství, které velelo polní armádě v síle dvou až tří armád.
Od poloviny padesátých let procházela Československá lidová armáda (ČSLA) několika zásadními restrukturalizacemi. Ty jí měly zajistit bojeschopnost za oboustranného použití jaderných zbraní. Došlo ke zrušení sborů a přeměně 1. vojenského okruhu na dva operační svazy. ČSLA přešla na jednotný typ vševojskového svazku a zracionalizovala se struktura Generálního štábu. Od podzimu 1961 začalo československé velení na pokyn z Moskvy stavět v případě války Československý front začleněný do bojové sestavy vojsk zemí Varšavské smlouvy. Jeho velitelství by vytvářelo ministerstvo a Generální štáb. Ve stejné době začal hledat Generální štáb ČSLA nový systém velení v armádě. Navrženo bylo zřízení subsystémů velení podle jednotlivého zaměření. Na ústřední úrovni vznikly hlavní správy pozemního vojska, letectva a protivzdušné obrany státu. Generální štáb také uvažoval o vzniku vojska určeného k obraně teritoria. V září 1965 byly zřízeny tři vojenské okruhy a o rok později vznikly podřízením Pohraniční stráže armádě jednotné ozbrojené síly.
Nastoupený reformní kurz v druhé polovině šedesátých let vyvrcholil pražským jarem v roce 1968. Rozběhl se rehabilitační proces, který se týkal vojáků z povolání i v základní službě. V ČSLA začaly vznikat nové profesní a zájmové organizace, které nahrazovaly činnost stranických organizací. Nastoupený demokratizační proces přerušila v noci z 20. na 21. srpna 1968 invaze vojsk pěti států Varšavské smlouvy. Ke střetům s okupanty došlo i během obsazení budovy Generálního štábu. V květnu 1969 začala v ČSLA prověrka, během níž bylo z armády vyhozeno na 6500 vojáků z povolání. V důsledku přítomnosti okupačních sil musel Generální štáb provést urychlenou redislokaci ČSLA, která se dotkla velkého počtu osob a techniky. Došlo k vytvoření vojenského okruhu frontového typu, ke zrušení jednoho okruhu a snížení mírového stavu armády. Ve struktuře Generálního štábu ČSLA byly zrušeny nedávno vzniklé hlavní správy, které se ukázaly jako těžkopádné. V roce 1972 přešla Pohraniční stráž pod Ministerstvo vnitra a v roce 1976 byla do složení armády převedena vojenská část Civilní obrany. Zavedení moderní bojové techniky ve druhé polovině sedmdesátých let umožnilo přechod na jednotypovou organizaci vševojskových divizí. Ve druhé polovině osmdesátých let nastalo oteplení vztahů mezi velmocemi a snaha snížit počty jaderných a konvečních zbraní. To vyústilo v jednostranné snížení početních stavů Sovětské armády a následně i ČSLA.
S koncem mocenského monopolu jedné strany skončil i její dohled nad armádou. Na přelomu let 1989 a 1990 došlo ke zrušení stranickopolitického aparátu a oslovení soudruhu. Název Československá lidová armáda se změnil na Československá armáda. Nová situace postavila Generální štáb Československé armády před řadu nových problémů, včetně přijetí nové doktríny ozbrojených sil. Po politických jednáních se Sovětským svazem byla podepsána dohoda o stažení sovětských vojsk z území Československa do 30. června 1991. Dne 1. července 1991 zanikla Varšavská smlouva. Došlo ke zrušení velitelství okruhů a armád a místo nich vznikla tři vojenská velitelství. Redukoval se počet vševojskových svazků. Na ministerstvu a Generálním štábu byl opuštěn sovětský systém správ a místo něho byla zavedena soustava sekcí a odborů.
Po rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky vznikla k 1. lednu 1993 Armáda České republiky (AČR). Generální štáb AČR v té době řešil úkoly spojené s rozdělením bývalé federativní armády a vytvářel armádu zabezpečující územní integritu nově vzniklé České republiky.
Generální štáb Armády České republiky, jako orgán pro přímé řízení a velení vojskům, připravil a řídil rozsáhlou reorganizaci armády, která započala 1. července 1993 a vycházela z Koncepce výstavby AČR do roku 1996. Během reorganizace a restrukturalizace došlo ke snížení mírových počtů armády, techniky a svazků, k přechodu z divizního na brigádní systém a v roce 2005 ji zakončila plná profesionalizace armády. V těchto letech se Generální štáb významně podílel na přípravě a vysílání českých kontingentů do mírových operací.
Po přijetí České republiky do Severoatlantické aliance v roce 1999 plnil Generální štáb AČR úkoly spojené s integrací armády do struktur NATO. České jednotky byly začleněny do společných mnohonárodních sil okamžité a rychlé reakce. Postupně se začal budovat systém velení a řízení plně interoperabilní s obdobnými systémy zemí Aliance. Do výcviku vojsk se zavedly standardy používané v silách NATO.
Od 1. dubna 2004 je Generální štáb Armády České republiky integrován do struktury Ministerstva obrany ČR.
Adresa:
Generální štáb Armády České republiky
Vítězné nám. 1500/5
160 01 Praha 6 - Dejvice
(kontakty na jednotlivé stupně velení, sekce, odbory a oddělení jsou na příslušných webových stránkách)
2019