Prezentace československé branné moci přehlídkami v letech 1918 - 1939

Autor: Oldřich Holeček

Všeobecné zásady:

Přehlídky čs. dobrovolnických jednotek v armádách Dohody se v letech 1914 - 1918 řídily zvyklostmi těchto armád. Pevná pravidla přehlídek čs. branné moci byla po vzniku Československé republiky stanovena Cvičebním řádem pro pěchotu P-I-1.

Jeho Všeobecná ustanovení ukládala veliteli, jenž měl uspořádat přehlídku se slavnostním pochodem, aby rozkazem určil:

a) velitele přehlídky,

b) výstroj a výzbroj vojska (většinou jen puška s bodákem, torba s brašnou, opasek se sumkami, přílba),

c) sestavu vojska při přehlídce, tvary,

d) pořad přehlídky,

e) pohyby, jež měla vojska konat při změně sestavy pro slavnostní pochod a pokyny pro slavnostní pochod,

f) vytyčení pro přehlídku a slavnostní pochod.

Slavnostní přehlídky se zúčastňovaly určené útvary nebo jen čestný oddíl. Každý útvar dostal podle statě Sestava větších jednotek k přehlídce za povinnost prohlédnout si nejprve cestu k místu přehlídky a označit si, kde se má postavit.

Ve větších jednotkách se pluky rozestavovaly podle místa buď vedle sebe nebo za sebou. Pokud nebyl dostatek místa, mohly být předepsané rozestupy a vzdálenosti zmenšeny. Vyřízení a zákryt, rozestup a vzdálenost se řídila jednotkou na křídle, určeném k vítání (zpravidla to bylo pravé křídlo).

Po vyřízení jednotky veleli velitelé praporů vztyčit bodáky. Důstojníci a rotmistři tasili šavle. Ti důstojníci a rotmistři, kteří nebyli veliteli jednotky (družina velitele, štáb apod.), nechali šavle skryty.

Všichni velitelé, kteří při jiných příležitostech stáli před svými jednotkami, se postavili na vítacím (zpravidla pravém) křídle svých jednotek, vyřízeni s čelním řadem; hlavy jezdeckých koní nesměly přečnívat čelní řadu.

Velitelé čet stáli na vítacím křídle čelního řadu (čelní trojice) svých čet, velitelé rot dva kroky vedle velitele čety na vítacím křídle, velitelé praporů, za nimiž stál na 3 kroky zástupce velitele praporu (pobočník) a trubač, byli pět kroků od velitele své křídelní roty směrem k vítacímu křídlu.

Stráž plukovního praporu s plukovním praporem měla rozestup 10 kroků od velitele křídelního praporu na straně k vítacímu křídlu.

10 kroků od stráže plukovního praporu stál velitel pluku, za ním na tři kroky stál jeho zástupce s 1. plukovním pobočníkem a trubačem v jednom řadu tak, že se 1. plukovní pobočník kryl za velitele pluku.

Plukovní hudba měla rozestup 10 kroků od velitele pluku směrem k vítacímu křídlu. Nemělo-li vojskové těleso vlastní hudbu, postavila se na uvedené místo hudba jiného tělesa.

Generálové a vyšší důstojníci, kteří veleli útvarům větším, než byl pluk, stáli na křídle určeném k vítání s rozestupem vždy 10 kroků. Za nimi ve vzdálenosti tří kroků byli důstojníci jejich družiny (štábu), seřazeni podle hodnosti od vítacího křídla k opačnému křídlu v jeden anebo několik řadů. Pokud byli při přehlídce přítomni představení přehlížených jednotek, stáli na místech, která jim příslušela podle právě uvedeného pravidla.

Tato ustanovení platila obdobně i pro družinu (štáb) velitele přehlídky. Pro velitele přehlídky bylo vyhrazeno místo před sestavou na vítacím křídle.

Občanští hosté přítomní při přehlídce se postavili na místo, jež označil velitel přehlídky, aby nerušili příchod přehlížejícího. Nezařazené vojenské osoby i vojenští hosté se stavěli na místa, označená velitelem přehlídky, podle hodnosti od vítacího křídla v jednom anebo několika řadech.

V duchu statě Vítání přehlížejícího se příchod velitele, jenž měl vykonat přehlídku, obvykle ohlašoval trubačem, postaveným u vstupu na místo přehlídky. Při zatroubení, nebo jakmile velitel přehlídky zpozoroval velitele konajícího přehlídku, dal rozkaz anebo smluvené znamení, aby se vojsko postavilo do pozoru.

Velitelé praporů veleli např. "První prapore - pozor!" Jakmile se přehlížející přiblížil, dal velitel přehlídky rozkaz anebo smluvené znamení k poctě; velitelé praporů veleli např. "První prapore - k poctě zbraň!"

Velitelé rot a vyšší konali pozdrav šavlí, velitelé čet a výkonní rotmistři stáli v pozoru s tasenou šavlí, důstojníci, rotmistři a mužstvo v družinách velitelů a ve štábech, nezařazení důstojníci, rotmistři a vojenští hosté stáli v pozoru se skrytou šavlí.

Současně s povelem "K poctě zbraň" začala hrát hudba na vítacím křídle. Pokud se přehlídky neúčastnila hudba, trubač začal troubit "slavnostní pochod". Když prapory vzdaly poctu, nebo za zvuku slavnostního pochodu, nebo když dozněla hymna, šel nebo jel velitel přehlídky sám vstříc přehlížejícímu. Zastavil se před ním na vzdálenost 10 kroků, pozdravil jej a hlásil mu počty.

Po hlášení se připojil k přehlížejícímu na vnější straně poněkud vzadu a doprovázel jej. Jakmile se přehlížející přiblížil k vítacímu křídlu křídelního pluku (útvaru), hudba přestala hrát slavnostní pochod a začala hrát plukovní pochod.

Zatímco se přehlížející blížil k vítacímu křídlu křídelního pluku (útvaru), velitelé praporů (oddílů) ostatních pluků (útvarů) veleli, pokud to bylo vhodné: "K noze - zbraň". Jakmile se pak přehlížející přiblížil na vzdálenost asi 100 kroků, velel každý velitel praporu (oddílu) samostatně např. "První prapore - k poctě - zbraň!"

Když přehlížející obešel (obejel) celý pluk (útvar) a vrátil se před střed jeho sestavy, aby pozdravil pluk (útvar), měla plukovní hudba přerušit na znamení velitele přehlídky hraní plukovního pochodu.

Přehlížející pozdravil pluk (útvar) oslovením např.: "5. pěší pluku T. G. Masaryka! Nazdar!" Oslovená jednotka odpovídala přehlížejícímu "Zdar!". Když přehlížející pozdravil, a přešel pluk (útvar), velitelé praporů (oddílů) veleli např.: "První prapore - k noze - zbraň!" "První prapore - pohov!"

Plukovní hudba po pozdravu hrála opět plukovní pochod a hrála tak dlouho, dokud přehlížející pluk (útvar) nepřešel. Pokud byla přítomna jen jedna hudba, hrála obdobně i pro ostatní pluky (útvary).

Pokud bylo přítomno více hudeb, začínala každá, jakmile k ní přehlížející přišel, hrát bez úvodního bubnování plukovní pochod a hrála ho do momentu, kdy ji přehlížející přešel. Pokud přehlížející nařídil, že pozdraví celou posádku najednou, veleli všichni velitelé praporů (oddílů) znovu "K poctě - zbraň!", jakmile přehlížející obešel (obejel) všechny útvary a vrátil se zpět ke středu sestavy, aby pozdravil posádku, např.: "Pražská posádko! Nazdar!"

Jakmile posádka odpověděla přehlížejícímu na pozdrav, veleli velitelé praporů (oddílů) na znamení velitele přehlídky např. "První prapore - k noze - zbraň!" "První prapore - pohov!"

Přehlížející poděkoval za pozdrav všem velitelům počínaje veliteli rot. Jeho družina (štáb) šla (jela) asi 5 kroků za ním a pozdravovala jen plukovní prapory. Vyšší velitelé i s veliteli pluků a všichni generálové na křídle, určeném k vítání, doprovázeli přehlížejícího, seřazeni podle hodností na vnější straně a poněkud vzadu. Každý z doprovázejících se vrátil na své místo, jakmile přehlížející přešel jednotku, jež mu byla podřízena.

Po vykonání přehlídky všech útvarů a jejich pozdravení odešel přehlížející k občanským hostům a pozdravil se s nimi. Po přehlídce požádal velitel přehlídky přehlížejícího o další rozkazy, aniž jednotkám nařídil vzdát poctu a pak zařizoval vše, co bylo třeba. Stať Slavnostní pochod formulovala zásady rozestavení přehlížejícího a dalších vojenských osob.

Přehlížející nejprve zaujal vhodné místo, zvolené při předcházející obhlídce prostoru pro přehlídku pochodujících vojsk. Rozestavení dalších vojenských osob a občanských hostů:

1) Na vzdálenost pěti kroků se za přehlížejícího postavila jeho družina (štáb).

2) Na vzdálenost pěti kroků od ní a v úrovni s ní stáli občanští hosté. Stáli na straně, odkud vojsko přicházelo.

3) Na opačné straně pět kroků od družiny (štábu) přehlížejícího v téže úrovni stáli nezařazení důstojníci, rotmistři a vojenští hosté.

Řazení jednotek s prapory k slavnostnímu pochodu - v proudu nebo v pochodovém proudu.

Směr pochodu - označen několika poddůstojníky nebo vojíny na straně přehlížejícího čelem k přicházejícímu vojsku. První z těchto směrníků byl umístěn asi 60 kroků od místa, odkud útvary vyrážely k pochodu, další byli od sebe na vzdálenost asi 30 kroků.

Vyřízení jednotek - podle čet, jež šly přesně podél vytyčené čáry. Pochod mužstva - pušky na rameni, nasazené bodáky. Mužstvo kulometné a technické roty, pokud konalo slavnostní pochod s kárami pro přepravu zbraní, střeliva a dalšího materiálu nebo se soumary a stejně tak cyklisté s koly šli v normálních pochodových tvarech s puškou na zádech. Důstojníci a rotmistři velící jednotkám šli s tasenými šavlemi.

Uspořádání slavnostního pochodu:

1) Velitel přehlídky.

2) Jeho družina (štáb) šla (jela) pět kroků za ním. Poznámka: Pokud se slavnostního pochodu účastnili mimo velitele přehlídky vyšší představení, než byl velitel pluku, šli (jeli) za sebou podle svého velitelského místa tak, že nižší představený byl vždy 20 kroků za družinou (štábem) vyššího představeného. Družina (štáb) každého z těchto představených byla 5 kroků za ním.

3) Hudba ve vzdálenosti 20 kroků. Poznámka: Pokud čelní útvar neměl hudbu, nastoupila na její místo hudba.

4) Velitel pluku 20 kroků za hudbou.

5) Jeho družina (štáb) pět kroků za ním.

6) Stráž plukovního praporu s praporem pět kroků za ní.

7) Velitel čelního praporu 20 kroků za ní.

8) Jeho družina pět kroků za ním.

9) Velitel vedoucí roty 10 kroků za ní.

10) Velitel vedoucí čety pět kroků za ním, pokud šla rota ve srazu. Ostatní velitelé čet šli pět kroků před vedoucími družstvy svých čet).

11) Velitel vedoucího družstva pět kroků za velitelem vedoucí čety. Poznámka: Pokud byly roty v trojstupech, šli velitelé čet na straně přehlížejícího na upažení vedle trojice svých družstev; velitel 2. družstva čelní čety jde na vzdálenost 10 kroků za velitelem roty.

12) Velitel následující roty šel (jel) 10 kroků za zadem předcházející roty.

13) Velitel následujícího praporu šel (jel) 20 kroků za zadem předcházejícího praporu, ostatní šli podle výše uvedeného pořádku.

14) Hudba následujícího pluku šla 40 kroků za zadem předcházejícího pluku. Ostatní části šly ve výše uvedeném pořádku.

Poznámka: Jestliže byl velitelem přehlídky velitel pluku, šel (jel) se svou družinou (štábem) 20 kroků před hudbou. Přehlížející poděkoval za pozdrav všem velitelům, počínaje veliteli rot.

Ostatní uvedené osoby, stojící u přehlížejícího, pozdravují jen před plukovními prapory (praporci, standartami). Průběh přehlídky: Jakmile byla vojska shromážděna k pochodu, dal velitel přehlídky povel: "K slavnostnímu pochodu vpravo (vlevo) - pochodem!" Velitel čelního praporu (oddílu) opakoval tento povel velitele přehlídky a velel na znamení velitele přehlídky (útvaru), měl-li prapor (oddíl) vykročit najednou. Jeho povel zněl např.: "První prapore - pochodem v chod!" anebo, neměl-li vykročit celý prapor najednou, velel např.: "1. roto - pochodem!"

Ostatní velitelé praporů (oddílů) opakovali povel velitele přehlídky a veleli k pochodu, jakmile předcházející prapor (oddíl) popošel na předepsanou vzdálenost. Při vykročení k slavnostnímu pochodu, dokud hudba nezačala hrát, troubili trubači; hudby začínaly hrát, jakmile se přiblížily na 100 kroků k přehlížejícímu. Všichni velitelé pochodujících jednotek, počínajíc veliteli rot, zdravili šavlemi, velitelé čet, výkonní rotmistři, jakož i důstojníci, rotmistři a mužstvo v družinách velitelů a ve štábech, pozdravují jen otočením hlavy.

Jakmile velitel přehlídky minul přehlížejícího na 10 kroků, vybočil na opačnou stranu proti přehlížejícímu a postavil se se šavlí v skloněné poloze asi 10 kroků od pochodujících vojsk; 3 kroky za ním se postavila jeho družina (štáb).

Když hudba přešla 10 kroků za přehlížejícího, vybočila rovněž na opačnou stranu proti přehlížejícímu, postavila se vně od velitele přehlídky na 10 kroků čelem proti přehlížejícímu a hrála tak dlouho, dokud nepřešel její vlastní útvar.

Pokud neměly jednotlivé útvary vlastní hudbu, zůstala hudba prvního útvaru na místě a hrála po celou dobu slavnostního pochodu. Hudby se střídaly podle rozkazu. Vystřídaná hudba šla za svým tělesem, při čemž nehrála.

Pokud velitel přehlídky neměl žádné rozkazy, šel po slavnostním pochodu vstříc přehlížejícímu, pozdravil a požádal o další rozkazy, aniž nařídil jednotkám vzdát poctu. Po slavnostním pochodu se mohla vojska seskupit v náležitých vzdálenostech čelem k přehlížejícímu, nebo se shromáždit na místě, kudy měl přehlížející odejít.

Pokud přehlížející odcházel kolem shromážděných vojsk, pozdravila jej tato vojska předepsaným způsobem na znamení velitele přehlídky. Trubači netroubili a hudba nehrála. Pokud pro tuto závěrečnou fázi nebylo dost místa, rozešla se vojska hned po slavnostním pochodu na rozkaz svých velitelů a nezastavovala se na cestách.

Poznámka: Pokud přehlídku konal čestný oddíl (jednotka v síle roty a menší), šel (jel) velitel 10 kroků za hudbou, za ním na vzdálenost 10 kroků stráž plukovního praporu s praporem a za ní na 10 kroků vedoucí četa. Velitel čestného oddílu, pokud neměl další rozkazy, pochodoval v čele jednotky tak dlouho, dokud zad jednotky neminul přehlížejícího. Potom zastavil a šel vstříc přehlížejícímu, pozdravil a požádal o další rozkazy, aniž nařídil jednotkám vzdát poctu. PRAMEN: P-I-1. Cvičební řád pro pěchotu. Pořadový výcvik. Praha 1934.

Místa konání:

Čs. branná moc se prezentovala na veřejnosti nejen na území Hlavního města Prahy, ale i v mimopražských posádkách. Na území takzvané Velké Prahy neexistovala zvláštní lokalita, která by byla standardně využívána pro konání přehlídek.

Ve 20. letech byl pro ně využit tehdy nezastavěný prostor v blízkosti Invalidovny v Praze-Karlíně. Později i lokalita vojenského cvičiště Vypich. Příležitostně se využívalo i centrum města.

V letech 1919 - 1920 Staroměstské náměstí a v roce 1933 Václavské náměstí. V roce 1936 armáda využila tehdejší Smetanovo náměstí (dnes Náměstí Jana Palacha) a na něj navazující ulice podél Vltavy.

Za hlavní neoficiální prezentační prostor armády lze označit areál stadiónu na Strahově, kam byla přenesena veřejná prezentace armády v rámci všesokolských sletů. Armáda při té příležitosti připravovala přehlídky zpravidla menšího, o to však působivějšího rozsahu v rámci takzvaných dnů armády nebo branných dnů.

Mimo program všesokolských sletů se na Strahově uskutečnila větší prezentace armády při příležitosti 20. výročí bitvy u Zborova, jež byla připomenuta také inscenovaným živým obrazem. Poslední přehlídka se konala na Strahově v rámci X. všesokolského sletu v červnu 1938. Tehdejšího slavnostního defilé se zúčastnily také hostující delegace armád malodohodových států.

Významné přehlídky na území Hlavního města Prahy:

1919, 14. července - vojenská slavnost při příležitosti francouzského státního svátku, spojená s přehlídkou, účast TGM a hlavních představitelů Francouzské vojenské mise v Československu,

1920, únor - přehlídka 1. střeleckého pluku Mistra Jana Husi při příležitosti jeho příjezdu do Prahy,

1920, červenec - defilé útvarů ruských legií, které se vrátily do vlasti v čele s generálem Janem Syrovým,

1923, května - přehlídka, uspořádaná na počest maršála Ferdinanda Foche, jenž v té době pobýval v Československu.

1929, 27. června - přehlídka útvarů prezidentem Tomášem Garrigue Masarykem a egyptským králem Fuadem I.

1934, 28. října - vojenská přehlídka, poslední účast T. G. Masaryka jako vrchního velitele branné moci,

1936, 28. října - přehlídka konaná v centru Prahy při příležitosti návštěvy rumunského krále Carola II. a korunního prince Michala,

1937, 2. července - přehlídka, spojená s živým obrazem bitvy u Zborova, poslední účast T. G. Masaryka na velké vojenské slavnosti,

1937, září - rozloučení československé armády se zesnulým prezidentem T. G. Masarykem, ve smutečním defilé byly zastoupeny prapory, standarty a korouhve útvarů československé armády z celé republiky,

1938, červen - defilé útvarů dislokovaných na území hlavního města Prahy, účast delegací rumunské a jugoslávské armády, v rámci X. všesokolského sletu.

Účast útvarů československé armády na přehlídkách v Hlavním městě Praze

S výjimkou prvních let po skončení 1. světové války se přehlídek účastnily téměř výlučně části útvarů, dislokovaných na území Hlavního města Prahy. Jednalo se o jednotky pěšího pluku 5 "Tomáše Garrigua Masaryka" a pěšího pluku 28 "Tyrše a Fügnera", případně dělostřeleckého pluku 1 "Jana Žižky z Trocnova".

Výjimečně byly do přehlídek zařazeny mimopražské útvary. Kupříkladu pluk útočné vozby 1 se zúčastnil v roce 1936 defilé při příležitosti návštěvy rumunského krále Carola II. a korunního prince Michala.

Letectvo se zúčastnilo především dvou významných událostí. V září 1937 vojenské letouny přelétly nad prostranstvím před Wilsonovým nádražím, kde se československá armáda loučila se zesnulým T. G. Masarykem. Hromadný přelet strojů Letecké brigády se uskutečnil v červnu 1938 nad Strahovským stadionem při příležitosti konání vojenského dne X. všesokolského sletu.

PRAMEN: Vojenský ústřední archiv - Vojenský historický archiv, fond Vojenská kancelář prezidenta republiky, ročník 1929.

Vloženo: 26. srpna 2008