Armáda, přehlídky a společnost v proměnách historie

Autor: PhDr. Karel Straka, Ph.D., Vojenský historický ústav Praha

Příslušníci čs. autonomní armády vykonali první vskutku významný slavnostní pochod 30. června 1918 ve francouzském Darney jako součást slavnosti, při níž se uskutečnilo proslulé odevzdání praporu 21. střeleckému pluku. První čs. útvar, postavený na francouzské půdě, obdržel tento symbol darem od představitelů Paříže. Jedinečnost tehdejších okamžiků vyplývá z faktu, že čs. dobrovolníci vyslechli, že francouzská vláda akceptovala právo Čechoslováků na státní samostatnost a uznala Československou národní radu (ČSNR) za základ příští čs. vlády. Nesmírně náročná práce těch, kteří odpovědně přispívali k protihabsburskému odboji, přinesla ovoce. Významně tu zapůsobil politický ohlas vojenských úspěchů čs. dobrovolníků u Zborova i z jiných bojišť. V co doufali, o čem snili a pro co nasazovali životy, se 30. června 1918 stalo skutkem.

Celé vojenské slavnosti byl přítomen francouzský prezident Raymond Poincaré, jehož doprovázeli ministři i vojenští a političtí zástupci spojeneckých států. Edvard Beneš, nejvyšší přítomný představitel ČSNR, před nastoupenými řadami čs. dobrovolníků prohlásil vstříc hlavě francouzského státu: „Pane prezidente! Na území Francie jsme se pokusili utvořiti svou vlast. Naše malé vojsko ve Francii je jádrem jednoho a jediného vojska československého, které se nyní bije na třech bojištích a které zastupuje celý náš národ. Celé toto vojsko o sto tisících mužů, a celé Čechy a Slovensko vzhlížejí k nám a poslouchají nás dnes s pohnutím i s hrdostí, s nekonečnou láskou a oddaností. Odpoví brzy na naše dnešní slova.

Račte odevzdati tento prapor našemu vojsku, které je výrazem naší suverenity a naší nezávislosti. Ponese jej od vítězství k vítězství jako druhdy naši předkové. Ponese jej pokrytý slávou do naší drahé vlasti v den společného triumfu Francie a Čech.“

V listopadu téhož roku boje utichly, nastalo příměří, vystřídané na jaře a v létě příštího roku mírovými smlouvami. Mezitím vznikl samostatný čs. stát s republikánským zřízením a s demokratickým politickým vyznáním, které jej spájelo se západoevropskými demokraciemi, jež považoval za záruku své bezpečnosti.

V počátcích Masarykovy republiky však nelze přehlédnout, že většina společnosti jakoby zapomněla na skutečnost, že stát byl vybojován armádou. Po skončení války mnohé zaslepila víra, že spojenecké smlouvy zabezpečí mír navěky, a že Československo může i přes svou složitou strategickou pozici vystačit pouze s jakousi milicí, kterou ostatně předjímal Branný zákon republiky Československé ze dne 19. března 1920. Armáda si hledala cestu a vztah ke společnosti, jež potřebovala jistý čas, aby se zbavila reliktů antimilitarismu, který v ní přetrvával ještě z dob habsburské monarchie. Tomuto myšlenkovému přerodu měly napomáhat akce, které by občanům ozřejmovaly důležitost a místo armády v obraně státu. Patřily sem i přehlídky.

Středobodem vojenských slavností se již v prvních letech státní samostatnosti stalo hlavní město. Z významnějších přehlídek jmenujme nejprve tu, která se uskutečnila 14. července 1919 při příležitosti francouzského státního svátku. Zúčastnil se jí prezident a také hlavní představitelé Francouzské vojenské mise v Československu. Konala se právě v době již zmíněného přerodu v myšlení občanů, jenž tehdy začínal z toho důvodu, že vznikající čs. armáda nedlouho předtím svedla úspěšné obranné boje s vojsky Maďarské republiky rad, které na jaře téhož roku pronikly na Slovensko. Od té doby postupně ubývalo idealistů a pochybovačů a přibývalo těch, jež si dobře uvědomovali, že kvalitně připravená armáda je jedním z fundamentálních atributů dobře fungujícího a sebevědomého státu.

V únoru 1920 se konala přehlídka 1. čs. střeleckého pluku Mistra Jana Husi při příležitosti jeho návratu do vlasti. V červenci téhož roku defilovaly útvary ruských legií, které se vrátily do vlasti v čele s generálem Janem Syrovým. Ruští legionáři si do vlasti přiváželi kromě mnoha a mnoha jiných dojmů i vzpomínky na poměrně nevelké, ale o to možná působivější přehlídky, jichž se zúčastnili na své válečné i poválečné pouti do vlasti. Starodružiníci vzpomínali na svěcení praporu a na přísahu České družiny 28. září 1914 na Sofijském náměstí v Kyjevě. Další dobrovolníci, kteří sloužili v 1. čs. střelecké brigádě, si připomínali okamžiky, kdy defilovali před profesorem T. G. Masarykem v Berezně na Volyni v srpnu 1917. Jiným se vybavily dojmy ze slavnostního pochodu při památném odhalení pomníku zborovským padlým 2. čs. střeleckého pluku v Nové Čertoriji na Volyni 24. září 1917. Na cestě, jež vedla takřka kolem celého světa, čs. dobrovolníky přehlížel, kromě mnoha jiných hodnostářů, například britský guvernér v Port Saidu v Egyptě.

Po vzniku státu byla čs. armáda postavena před nutnost utvořit si vlastní pravidla prezentace branné moci přehlídkami. Bylo možné se do jisté míry inspirovat vzory z armád Dohody, v nichž bojovaly čs. dobrovolnické jednotky. Cizí pravidla se ale namnoze nehodila, neboť neodpovídala svými charakteristickými součástmi republikánskému duchu čs. armády. Týkalo se to zejména religiózních prvků svěcení praporu pravoslavnou církví, což bylo obvyklé v ruské carské armádě. Tento ritus dodržovaly i čs. jednotky, bojující v jejím rámci. Pravidla přehlídek čs. branné moci byla stanovena Cvičebním řádem pro pěchotu P-I-1.

Přehlídky byly i dobrým indikátorem dobové atmosféry a vztahů se zahraničím. Výstižnou ukázkou je v tomto smyslu přehlídka, jež byla uspořádána v květnu 1923 na počest maršála Ferdinanda Foche, který byl v roce 1918 jmenován vrchním velitelem spojeneckých vojsk na západní frontě. Slavnost se konala v pražském Karlíně nedaleko tamní Invalidovny. Maršálův pobyt v Československu nebyl obvyklou oficiální návštěvou. V Praze a ve Varšavě, kterou tehdy také navštívil, a odkud přijel do Československa, se snažil upevnit existující politické spojenectví a získat podporu od středoevropských spojenců Francie. Ta se tou dobou nacházela v mezinárodní izolaci poté, co v lednu 1923 z vlastního rozhodnutí okupovala průmyslovou oblast v Porúří, aby tak donutila Německo k platbě reparací. Československo si muselo vést obezřetně, protože nechtělo ztratit ani mocného francouzského spojence, ale ani zkomplikovat vztahy s Německem, které bylo pro mladou republiku mimořádně významné z hospodářského a pochopitelně i ze strategického hlediska.

Čs. vláda přitom neopomíjela ani další části světa, a tak není divu, že se v červnu 1929 uskutečnila na pražském Vypichu výjimečná událost. Prezident Masaryk a egyptský král Fuad I. přehlíželi na tehdejší poměry grandiózní a reprezentativní sestavu vojska. Její součástí byla nejen pěchota a jezdectvo, ale tehdy již také části motorizovaného dělostřelectva, včetně protiletadlového, a jednotky útočné vozby. Nad celým prostorem přelétla formace více než šedesáti bojových letounů.

Třicátá léta přinesla nové naléhavé výzvy. Když se v Evropě začala od roku 1933 měnit rovnováha sil ve prospěch nacistického Německa a v neprospěch demokratických států, nastala v Československu doslova renesance vztahu společnosti k armádě a k jejím potřebám. Veřejnost si více a více uvědomovala, že rostoucí výdaje na obranu jsou nezbytné. Důvěru občanů v armádu posilovala koncepce branných a propagačních opatření. Nové závažné místo v ní zaujaly i přehlídky. Do paměti národa se vepsalo již první defilé této nové etapy. Konalo se 28. října 1934 v Praze. Důstojnost mu dodal fakt, že prezident Masaryk přehlížel zúčastněná vojska ze hřbetu koně jako přirozeně úctyhodný státník, hrdý na svou armádu, jíž byl vrchním velitelem.

Když se situace v Evropě stále více zhoršovala, většina čs. občanů si jasně uvědomila, že selžou-li ostatní jistoty, pak na armádu se mohou vždy obrátit s plnou důvěrou. Nepochybovalo se o tom, že se Československo nebude v případné válce bránit samo, ale že mu pomohou jeho spojenci, a také v tomto ohledu lze připomenout úlohu přehlídek. Soudržnost malodohodového spojeneckého svazku s Rumunskem demonstrovala v říjnu 1936 návštěva rumunského krále Carola II. a korunního prince Michala v Československu. Na jeho počest byla přímo v centru Prahy uspořádána do té doby nejrozsáhlejší přehlídka čs. armády. Jádro jejího dění tvořilo tehdejší Smetanovo náměstí (dnes Náměstí Jana Palacha), vyznačující se optimální prostorovou dispozicí. Defilující jednotky, mezi nimiž nescházely nejmodernější motorizované a mechanizované útvary včetně lehkých tanků, s hosty přehlížel prezident republiky Edvard Beneš. Takové momenty byly obecně velmi významné i z hlediska ohlasu, jenž u zahraničních hostů zněl po shlédnutí moderní čs. výzbroje, která se stala jednou z nejdůležitějších komodit čs. exportu, a která konkrétně ve vztahu k rumunským partnerům umožňovala unifikovat výzbroj armád Malé dohody.

Proslulo rovněž defilé čs. armády, jež se uskutečnilo v červenci 1937 v rámci oslav 20. výročí bitvy u Zborova v Praze na strahovském stadionu. Do komponovaného programu byl zapojen i atraktivní živý obraz bitvy u Zborova. Tato událost se účastníkům zapsala do srdcí i tím, že při ní T. G. Masaryk naposledy přehlížel armádu republiky, kterou vystavěl. Šťastné chvíle vystřídal v září téhož roku smutek celého státu ze skonu prezidenta budovatele. Armáda se se svým zesnulým vrchním velitelem rozloučila dlouhotrvajícím smutečním pochodem kolem prezidentovy rakve, nad níž přelétaly rovněž útvary čs. vojenského letectva. Zastoupeny byly prapory, standarty a korouhve útvarů čs. armády z celé republiky.

Nesmírně významný celospolečenský význam mělo vystoupení čs. armády v rámci X. všesokolského sletu, který se uskutečnil v Praze na Strahově na přelomu června a července 1938. Obraně republiky byl věnován nejprve 16. červen 1938 – Den brannosti, a pak 6. červenec 1938 – Vojenský den. Dynamických ukázek vojenského výcviku se během pětihodinového programu zúčastnilo 2912 mužů a 41 důstojníků čs. armády Na strahovském stadionu bylo předvedeno více než pět desítek vojenských automobilů, zhruba stejný počet motocyklů, 8 děl a 351 koní. Nad sletištěm se uskutečnil hromadný přelet 132 vojenských letounů. Grandiózní podívaná, kterou zhlédl i prezident republiky E. Beneš, se stala nezapomenutelným zážitkem pro více než čtvrt milionu diváků. Součástí programu bylo samozřejmě také defilé útvarů čs. armády, dislokovaných na území hlavního města, a   delegací malodohodových armád. Na dokreslení těchto okamžiků lze ocitovat dobový komentář: „Z brány vychází vojsko jihoslovanské a za ním rumunské. Vede je náš důstojník na koni. Z vedlejších bran se valí naši. Při nástupu tohoto krásného lidu zmocnilo se občanstva takové nadšení, že se to nedá nijak vylíčit. Všechny bouře pochvaly minulých dní byly jedním okamžikem zatlačeny do pozadí a v zapomenutí. Lidé si počínali, jakoby třeštili.“

Pokud shrneme dosud uvedené skutečnosti, zjistíme, že přehlídky čs. armády v prvním dvacetiletí moderní československé státnosti měly vysoký význam pro prezentaci tehdejší branné moci na veřejnosti. Závažné historické okolnosti, které je provázely, dodávaly těmto slavnostním okamžikům vždy zvláštní a výjimečné vyznění a povznášely vztah armády a společnosti na vyšší úroveň harmonického porozumění a sepětí.

Vloženo: 26. srpna 2008