Vojenská konzervatoř v Roudnici nad Labem končí po 85 letech činnosti

V rámci transformace ozbrojených sil dochází i k reformě vojenského školství. Vznikla jediná vojenská vysoká škola Univerzita obrany v Brně, vojenské středoškolské vzdělání bylo soustředěno do Moravské Třebové.

Na základě rozkazu ministryně obrany č. 13 ze dne 18. dubna 2008 bude dnem 31. srpna 2008 Vojenská konzervatoř v Roudnici nad Labem zrušena. Poslední absolventské zkoušky se uskutečnily ve dnech 9. až 12. června 2008. V současné době je objekt lobkowiczkého zámku v Roudnici nad Labem, kde škola působila, vyklízen a připravován k předání vlastníkovi ke konci tohoto roku.

Vojenská konzervatoř byla založena jako Vojenská hudební škola v roce 1923 na základě rozhodnutí velení armády za účelem výchovy nových vojenských hudebníků. Stala se tak nejstarší vojenskou střední školou v nové republice. Za svoji osmdesátipětiletou existenci vychovala 4025 hudebníků.

Postupně škola působila v řadě míst Československa. Po svém založení v roce 1923 do roku 1939 a po obnovení činnosti v roce 1946 do roku 1950 byl místem působení Pohořelec a potom Karlín v Praze. V padesátých letech (1950 - 1953) byle umístěna na Slovensku ve Spišském Podhradiu a po pětiletém působení v Liberci (1953 - 1958) se stěhuje, tentokrát definitivně, do Roudnice nad Labem. V době svého založení byla škola dvouletá, v roce 1948 bylo zavedeno studium tříleté a v roce 1960 čtyřleté zakončené maturitou, takže v roce 1964 opustili školu první maturanti.

Dalším přelomem bylo zavedení šestiletého studia, nejprve jako studia při zaměstnání (1986), později jako řádného denního (1994). První absolventi této formy opustili školu v roce 2000. Od roku 1988 bylo ve škole otevřeno také dirigentské oddělení. V roce 1991 byla Vojenská hudební škola přejmenována na Vojenskou konzervatoř. Výuka probíhala podle osnov civilních konzervatoří, upravených a doplněných pro armádní potřeby, se specifikou přípravy každého žáka na dva hudební nástroje (do roku 1978 i pro smyčcový orchestr). Ve funkci velitele či náčelníka Vojenské konzervatoře, dříve Vojenské hudební školy (v letech 1958 - 1990 Vojenské hudební školy Víta Nejedlého), se postupně vystřídala od Prokopa Oberthora v letech 1923 až 1925 po posledního Rostislava Domoráka celá řada vedoucích pracovníků. A nelze opomenout téměř 800 zaměstnanců školy (z toho 248 učitelů), kteří se na výchově řady hudebních generací podíleli. 

Závěrečné absolventské koncerty, ať již v Praze ve Smetanově síni Obecního domu, na Žofíně, v Kongresovém centru či v rámci Roudnického hudebního jara, byly vždy vynikající ukázkou umění mladých vojenských hudebníků. Dechový orchestr školy sklízel velké úspěchy při koncertech na Slovensku, ve Spolkové republice Německo a zejména ve francouzských Lurdech. Také v soutěžích konzervatoří doma i na mezinárodní scéně se žáci školy ve svých kategoriích vždy umísťovali na předních místech.

Řada z absolventů školy se prosadila v různých sférách hudební činnosti - ve funkcích velitelů školy, inspektorů hudeb, vynikajících sólistů, rektorů, ředitelů a profesorů akademií múzických umění, konzervatoří i ředitelů a učitelů základních uměleckých škol, ve skladatelské činnosti, za dirigentským pultem, v rolích operních pěvců, členů špičkových orchestrů i v jiných oblastech života společnosti. A byla tu i celá řada orchestrálních hráčů, jejichž jména se neobjevovala na plakátech, v dokumentech, knihách, stránkách odborných i populárních časopisů, ale kteří tvořili a tvoří základ všech vojenských a velmi často i civilních orchestrů.

Autorka: Jindřiška Verešová, tisková a informační služba MO, podle podkladů Jana Nerudy, Vojenská konzervatoř Roudnice nad Labem