Zkušenosti z války v Koreji a Vietnamu dnes využívají alianční vojáci

Autor: kapitánka Vlastimila Cyprisová

Nutnou součástí přípravy všech vojáků před výjezdem do mise a vojáků určených do hotovostních sil je výcvik, který je učí, co dělat, padnou-li do rukou nepřítele.

Příčin, kdy se voják nebo skupina vojáků odloučí od své jednotky, je celá řada: mohou padnout do léčky při přesunu, ztratí orientaci, porouchají se jim navigační přístroje nebo vozidlo. Výcvik S.E.R.E. má proto ve výcviku svoje nezastupitelné místo a opodstatnění.

Speciální výcvik S.E.R.E. (Survival, Escape/Evasion, Resistance and Extraction) zahrnuje přípravu na přežití, únik, kladení odporu (odolávání nátlaku), vyzvednutí a návrat vojáka odloučeného od jednotky. Minulý týden ho absolvovali vojáci z Čáslavi, Liberce a Přerova u 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany na posádkovém cvičišti v Radčicích.

V minulosti se záchraně osob, které padly do zajetí, nebo se staly nezvěstnými ve válečném konfliktu, nevěnovala velká pozornost. „Průlom nastal až v období druhé světové války během bitvy o Británii. Tehdy si Británie uvědomila, že nemůže přicházet o vycvičené letecké posádky, protože jich nemá dostatek a svěření letecké techniky nezkušeným pilotům jen zvyšuje ztrátu prostředku. Proto se začala zabývat záchranou nezvěstných osob,“ vysvětlil instruktor výcviku rotmistr Adam Hradecký.

Do té doby byl voják lehce nahraditelný. Zkušenosti z války z Koreji a Vietnamu s sebou přinesly rozvoj záchranného sytému osob. Díky vrtulníkové technice mělo vojsko schopnost vyzvednout osoby z těžce přístupného terénu, nasazovaly se záchranné týmy. Významnou roli zde hrály také politické, diplomatické a sociální aspekty.

Prostředí současných zahraničních misí, ve kterých působí alianční vojáci, přináší nové riziko jak pro jednotlivce, tak pro skupiny. Je to především odloučení od vlastní jednotky. Únosy a držení rukojmích se staly prostředkem pro uspokojení požadavků povstaleckých sil a vyvolání pocitu převahy nad koaličními jednotkami. Nejen pozemní, vzdušné a námořní síly, ale i civilní zaměstnanci ozbrojených sil a kontraktoři jsou vystaveni hrozbě odloučení a únosu.

„Kurz S.E.R.E. byl dříve určen výhradně pro letecký personál a speciální síly. Změna nastala až v roce 2003, kdy konvoj jednotky logistické podpory vjel do léčky nachystané příslušníky irácké armády, jedenáct amerických vojáků bylo zabito a šest zajato. Mezi zajatci byla i Jessica Lynch, kterou věznila irácká armáda devět dnů,“ popsal Hradecký. Tato zkušenost vedla k nutnosti rozšířit přípravu mezi všechny specializace, protože nebezpečí zajetí hrozí v určité míře všem nasazeným.

Během výcviku v Radčicích se vojáci učili, jak provádět skrytý přesun, aby se vyhnuli nepříteli, stavěli si přístřešek k přenocování, rozdělávali oheň a připravovali stravu. Samostatným tématem bylo navázání kontaktu se záchranným týmem a vyzvednutí odloučené osoby.

Přístřešek poskytuje jednak úkryt před pozorováním nepřítelem či nepřízní počasí, navíc si zde voják může odpočinout a připravit jídlo. Má být postaven na odlehlém místě, mít nepravidelný tvar a splývat s prostředím. „K vybudování přístřešku jsem použil pončo, které je ve výstroji každého vojáka a padákovou šňůru, přičemž se dá použít i šňůra z blůzy. K maskování a k izolaci od země pak poslouží například větve, tráva a jehličí. Zkrátka se musí improvizovat,“ popsal jeden z cvičících, četař Václav Nemlein.

Oheň vojáka nejen zahřeje a uvaří potravu, ale funguje i jako duševní podpora. Jeho rozdělávání a udržování má daná pravidla: „Oheň, který dodává teplo do přístřešku, je vykopaný v zemi. Jedná se o skrytý oheň, kdy není vidět plamen, pouze kouř, který se rozptýlí ve větvích stromů a nepřiláká pozornost,“ dopřesnil Nemlein.