Záložáci z nového 241. praporu územní obrany trénovali pod Znojmem boj v uzavřených prostorech

Autor: Jana Deckerová, A report

V unikátních prostorech znojemského podzemí trénovaly na přelomu února a března týmy aktivní zálohy pod vedením příslušníků Centra podpory speciálních sil techniku boje na krátkou vzdálenost. Šlo o první letošní cvičení nového 241. praporu územní obrany, který vznikl loni na podzim transformací pěší roty AZ KVV Brno. Kromě záložáků se do neobvyklého výcviku zapojili také vojáci 74. mechanizovaného praporu Bučovice.

Jedním z hlavních úkolů krajských vojenských velitelství napříč ČR je střežení, obrana a ochrana objektů kritické infrastruktury. „Povrchové střežení zvládneme pomocí dronů, kamer, pochůzkami a patrolováním. Řada objektů má ale podzemní části ve formě tunelů, chodeb a kanalizací, které vytváří ideální podmínky pro sabotáže a diverzní akce nepřítele,“ vysvětluje důležitost podobných cvičení ředitel Krajského vojenského velitelství Brno plukovník gšt. Alois Matýzka.

Boj na krátkou vzdálenost a v uzavřených prostorech (tzv. CQB – Close Quarters Battle) je typický pro hustou městskou zástavbu a činnost uvnitř budov. Pro jednotky představuje z mnoha důvodů velké riziko. „Boj v uzavřeném prostoru patří jednoznačně v rámci výcviku k nejnáročnějším. Zásadně se odlišuje od běžného boje v otevřeném prostoru a od vojáků vyžaduje bezchybnou koordinaci a sehranost jednotky,“ vysvětluje jeden z příslušníků olomouckého Centra speciálních sil.

Instruktoři připravili pro šest týmů vojáků AZ konkrétní scénáře a situace, s nimiž by se mohli při reálném nasazení setkat. Vycházeli přitom ze zkušeností armád – mj. izraelské – jež mají s tímto druhem boje zkušenosti. Instruktoři vojákům předali cenné rady, jak se na konkrétní situace připravit, co musí mít ve výbavě, jak se v uzavřených prostorech pohybovat, a především jak by měla vypadat komunikace, jež je pro úspěch týmu klíčová.

„Taktika boje v podzemí vychází z omezeného prostoru, tmy a špatné orientace. Je nutné postupovat v malých týmech, které kontrolují a zajišťují daný úsek. Zároveň je nutné nejprve najít a zabezpečit všechny možné vstupy, čímž se omezí pohyb a případné posílení týmu protivníka. K pohybu jednotky se používají světelné zdroje a přístroje nočního vidění. To si záložáci vyzkoušeli na vlastní kůži tady v podzemí. Dalším faktorem je akustika. Zvuk se v tunelech šíří jinak než na povrchu, proto je těžké poznat přesnou vzdálenost protivníka, a i malé zvuky mohou prozradit pohyb. Důležité je proto dorozumívání signály bez zvuku, tedy dotykem a dalšími smluvenými signály,“ prozrazuje.

Přínosem podobných výcviků je podle Aloise Matýzky především fakt, že se jimi záložáci přibližují standardům profesionálních vojáků, s nimiž by byli případně společně nasazeni.

„Povrchové bojiště se díky jeho nasycení drony, moderními senzory, pozorovacími a průzkumnými prostředky stalo extrémně nebezpečným místem, kde je přesun a působení jednotek závislé na kvalitě a množství protidronových prostředků. Umět využívat podzemní prostory, naučit se v nich efektivně pohybovat a zároveň je dokázat bránit proti diverzním akcím nebo bojové činnosti protivníka, je proto pro vojáky nesmírně cenné,“ zdůraznil.