Zachraňují z míst, kam se jiní nedostanou

Autor: majorka Jolana Fedorková

Pilot vrtulníku W3A-Sokol z 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích dostane informaci o aktivaci pátrací a záchranné služby SAR (Search and Rescue). Do několika minut osádka vrtulníku odstartuje na pomoc osobám v nouzi. Na palubě stroje jsou nejen letci, ale také dva specialisté záchranné a výsadkové přípravy, kteří jsou součástí týmu vyčleněného k záchraně osob z nepřístupného terénu.

„V letních měsících vrtulník odstartuje do čtyř minut, v zimě se tento čas prodlužuje vzhledem ke klimatickým podmínkám,“ upřesňuje pilot vrtulníku W3A-Sokol kapitán Petr Šafařík. „V dané chvíli nás zajímá jediné - prostor zásahu, zda se jedná o vodu či zem. To jsou rozhodující údaje pro přípravu materiálu a ústroj záchranáře,“ dodává nadporučík Pavel Taršinský, zástupce náčelníka oddělení záchranné a výsadkové přípravy. „Doběhneme k vrtulníku a začneme si chystat věci - zásahový a zdravotnický batoh, vakuové lůžko, nasazujeme si gumové rukavice, evakuační trojúhelník máme každý u sebe. Během letu nám pak pilot upřesňuje situaci. Čas je samozřejmě důležitý a při samotné záchraně osob je prioritní, ale nic se nedá uspěchat,“ konstatuje nadporučík Taršinský.

Primárním úkolem specialistů záchranné a výsadkové přípravy je reagovat na signály letadel, které jsou v nouzi a podílet se na záchraně pilotů. Mimo jiné tito vojáci spolupracují s jednotkami Integrovaného záchranného systému. „Zajišťujeme technickou záchranu osob z nepřístupného terénu. Máme k dispozici nejen vrtulník, ale také veškeré materiální vybavení, lana, vakuové lůžko pro dítě, které jsme si nechali vyrobit po zkušenostech při letošních povodních, jeřáb či podvěs k záchraně osob z míst, kam se nedostanou hasiči například vozidlem. Tým musí být sehraný - cvičíme s posádkami vrtulníků W3A-Sokol, komunikujeme s nimi, rozumíme technice pilotáže a možnostem stroje. Dokážeme připravit člověka na transport, poskytnout mu první pomoc, stabilizovat jej, zafixovat, dostat na palubu vrtulníku a přepravit do místa následné péče. To vše do deseti minut ve dne, do patnácti minut v noci,“ vysvětluje Pavel Taršinský. V roce 2010 byla služba SAR 24. základny dopravního letectva nasazena při povodních v Libereckém kraji a vyprostila téměř 100 osob. Letošní povodňová čísla zásahů v Praze a Středočeském kraji jsou sice nižší, přesto je za nimi kus náročné práce všech záchranářů.

„Jeden ze zásahů při povodních 2013 popisuje nadrotmistr Pavel Suk, instruktor záchranné a výsadkové přípravy: „ Základní údaj, který jsme obdrželi po aktivaci SAR byl, že jdeme pro šedesáti pětiletého muže v lokalitě Lahovice. Létali jsme nad prostorem a najednou na nás někdo mává z křoví. Mysleli jsme, že se spustíme jeřábem na pevnou půdu, ale realita byla jiná. Prostor mezi stromy a keři byl nestabilní a kolega se propadl po ramena do vody. Proud vzduchu z vrtulníku rozhoupal stromy a zavřel nám výhled na palubního technika. Najednou přiběhl mladý kluk, vlezl mi na záda a držel se mne jako klíště. Chlapce jsme vytáhli jeřábem na palubu vrtulníku a stabilizovali. Byl promrzlý, fyzicky vyčerpaný po noci strávené venku a v šoku. Zabalili jsme ho do teplých dek a transportovali do Vinohradské nemocnice.“

A pohled pilota vrtulníku W3A-Sokol kapitána Petra Šafaříka:

„V reálné situaci jde o to, aby vrtulník co nejpřesněji visel nad daným místem. Pilot musí udržet vis řádově do čtverce dvakrát dva metry. Nesmí záchranáře, kteří pod ním pracují vytrhnout z lana nebo skály. Vytahování z oken budov jsou vyloženě centimetrové záležitosti.“

Dvakrát do roka proto absolvují specialisté záchranné a výsadkové přípravy z 24. základny dopravního letectva výcvik zaměřený na záchranu, vyzvednutí a transport zraněných osob z nepřístupného terénu, budov a skal. Ten podzimní se uskutečnil na letišti v Plzni-Líních a na skále v lokalitě Ostrá Hůrka.

„Převážná většina našich reálných zásahů se odehrává v noci nebo za deště,“ říká nadrotmistr Suk, instruktor záchranné a výsadkové přípravy a dodává: „Proto nám ani při výcviku nezáleží na slunečném počasí.“ A co je při této práci nejobtížnější? „Každý zákrok je jiný. Vždy potřebujeme obecnou informaci o tom, co se děje. Ve chvíli, kdy se záchranář dostane na střechu, musí si uvědomit, že všude kolem je voda, která narušuje statiku domu. Je nutné pracovat, co nejrychleji, ale ne na úkor bezpečnosti. Svou roli hraje i psychika osob. Jsou ohroženy nejen jejich životy, ale také jejich majetek či zvířata. Všichni se chtějí dostat k záchrannému lanu první,“ doplňuje nadporučík Taršinský.