Vyslání českých gripenů do Libye je nereálné

Autor: Olga Haladová

Důvodů, proč se čeští piloti s gripeny nezapojí do vojenské operace NATO v Libyi, je několik. Tím nejdůležitějším je účel, pro který byly v roce 2005 pořizovány, a to je ochrana vzdušného prostoru České republiky.

Jednoduše řečeno, česká armáda nemá gripenů dost. O pořízení 12 jednomístných a dvou dvoumístných, cvičných, stíhaček rozhodla vláda v roce 2005. Původně měla v úmyslu pořídit 24 letounů, kvůli povodním v roce 2002 a nedostatku peněz ale z plánu sešlo.

Čtrnáct strojů stačí České republice k ochraně vlastního vzdušného prostoru a občasné výpomoci státům NATO v rámci mise Air Policing, ale bohužel neumožňuje nasazení do bojové operace v zahraničí. Jen pro srovnání: Švédsko sice do spojenecké operace nad Libyí vysílá osm stíhaček, dohromady jich ale vlastní 166.

„Z celkových 14 letounů jsou 3 předurčeny pro zabezpečení systému protivzdušné obrany NATO NATINADS, na 2-3 letounech je prováděna pravidelná údržba a 6 letounů musí plnit úkoly jako zálohy pro ostrou hotovost, tak výcviku pilotů k udržení jejich leteckých schopností. Poslední dva letouny jsou pouze cvičné, dvoumístné, JAS-39D,“ vysvětluje hlavní inženýr čáslavské základny podplukovník Pavel Buchta a přiznává, že v roce 2009, kdy čtyři letouny gripen zajišťovaly ochranu vzdušného prostoru Pobaltí, se šlo „na krev“.

Dalším důvodem, proč by se letouny v severní Africe neuplatnily, je jejich vybavení pro takový druh operace. „Český gripen nedisponuje úplným softwarovým vybavením, které umožňuje použití přesné munice proti pozemním cílům. Toto vybavení nebylo ani součástí kontraktu, protože letoun je primárně určený pro ochranu a obranu vzdušného prostoru ČR a mise A-A, tedy vzduch – vzduch,“ uvádí plukovník Ondřej Rejman, zástupce velitele 21. základny taktického letectva Čáslav. Jednoduše řečeno: protiletadlové řízené rakety AIM-9M Sidewinder a rakety středního dosahu AIM120C-5 AMRAAM, které mají české gripeny ve výzbroji, mohou být použité k útokům na cíle pohybující se ve vzduchu, ale už ne proti těm na zemi. Vzhledem k určení letounu v domácím prostředí tak čeští piloti působení proti pozemním cílům cvičí pouze minimálně.

Letouny JAS-39 Gripen také nedisponují systémem přenosu dat „Datalink 16“, to znamená, že nepřijímají některé datové informace ze vzdušných a pozemních míst velení – například z letounu včasné výstrahy AWACS. Letouny gripen českých vzdušných sil jsou vybavené švédským systémem TIDLS, který je ale pro plnění standardních úkolů ochrany vzdušného prostoru plně dostačující. Pro komunikaci s ostatními aliančními letouny disponují standardními komunikačními prostředky schopnými pracovat v režimu HAVE QUICK II (spojení odolné proti rušení), mají kompatibilní palubní radiostanice a dle standardů NATO jsou vybaveny odpovídačem IFF.

V neposlední řadě čeští piloti nejsou proškolení na doplňování paliva během letu. Vzhledem k tomu, že gripeny byly pořizovány pro ochranu vzdušného prostoru ČR, kde schopnost doplňování paliva ve vzduchu není nutná, nebyl takový výcvik pro české piloty doposud organizován. Svou roli hraje i skutečnost, že je nezbytná certifikace letounu k doplňování paliva od států poskytující své tankery.