Výsadkové jednotky mají v české armádě pevné a prestižní místo

Autor: Miroslav Šindelář

Slavnostním nástupem všech těch, kteří ctí výsadkové jednotky či dokonce stáli u zrodu tohoto druhu vojska, byly v pátek 28. září 2012 zahájeny v Chrudimi letošní oslavy Dne výsadkových vojsk a kulatých výročí spojených s výsadkáři.

Ty byly letos zaměřeny k setkání výsadkových veteránů. Všech těch srdcařů, kteří ve 2. světové válce bojovali v řadách výsadkových jednotek. Těch, kteří stáli u zrodu výsadkových jednotek v roce 1947 či zakládali 71. prapor rychlého nasazení, respektive 43. výsadkový prapor. Přijeli nejen ze všech koutů České republiky,ale nechyběli ani zástupci ze Slovenska.

Ti všichni si připomněli skutečnost, že 1. října 1947 zahájil na základě výnosu č.j. 4218 svou činnost 71. pěší výsadkový prapor, který byl tehdy dislokován v posádkách Zákupy, Stráž pod Ralskem a Hradčany u Mimoně. U jeho začátků byli především účastníci 2. světové války. Jak příslušníci výsadkových skupin, které byly vysazovány londýnským ministerstvem obrany, tak také vojáci 2. československé paradesantní brigády vytvořené na území bývalého Sovětského svazu.

Spolu s téměř třemi stovkami pozvaných příslušníků klubů výsadkových veteránů a výsadkářů v aktivní službě se oslav na chrudimském vojenském letišti zúčastnila celá řada hostů. Výsadkáři ve svém středu přivítali především náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Petra Pavla, jeho prvního zástupce generála Miroslava Žižku, zástupce náčelníka GŠ AČR – ředitele Společného operačního centra MO ČR generála Aleše Opatu. Vzácným hostem, bez něhož by oslavy Dne výsadkových vojsk nebyly jaksi úplné, byl generál Jaroslav Klemeš – poslední žijící výsadkář na území ČR, kterého do fašisty okupovaného tehdejšího Československa vyslala londýnská vláda.

Náčelník Generálního štábu AČR generál Pavel připomněl fakt, že příslušnost k červenému baretu je závazkem na celý život, je pro něj typické pevné přátelství, kamarádství mnohdy na život a na smrt. Zavzpomínal na svůj první seskok s padákem, který se mu podařilo absolvovat už ve svých čtrnácti letech se souhlasem rodičů. Od té doby kouzlu výsadkového umění propadl a za celá ta léta, co je ve službě v české armádě, nikdy nenašel důvod, aby svůj červený baret odložil.

„Je zřejmé, že vaše vnitřní příslušnost k výsadkářům přetrvává po celá léta a že jste na ni patřičně hrdi, „ uvedl na adresu příslušníků klubů výsadkových veteránů a pokračoval:

„Proč tomu tak je a čím to, že pouto mezi výsadkáři je tak pevné? Jsme zvyklí držet při sobě, v dobrém i zlém. Tvrdý výcvik, pro mnohé i bojové nasazení, vedly ke vzniku trvalých přátelství. V nebezpečných situacích se výsadkáři musí spoléhat pouze jeden na druhého a bez ohledu na hodnost společně snášet všechna rizika i útrapy.“

Podtrhl, že výročí 65 let od založení výsadkových vojsk v České republice a 25 let od vzniku 43. výsadkového praporu v Chrudimi si zaslouží nejen oslavu a poděkování. Ona dlouhá léta jsou především závazkem pro všechny současné i budoucí příslušníky výsadkových jednotek, aby dál rozvíjeli jejich skvělou pověst, aby i oni byli připraveni být výsadkáři na celý život.

Po slavnostním nástupu předvedli chrudimští výsadkáři svým hostům a návštěvníkům oslav něco málo ze svého odborného výcviku. Samozřejmě, že nechyběli tradiční seskoky z vrtulníku. Z výšky kolem dvou set metrů zahájila první desítka výsadkářů svou exhibici, na kterou navázali jejich kolegové na padácích typu křídlo.

Pozemní dynamická ukázka za použití vozidel Kajman i předvedení znalostí bojového umění MUSADO byly důvodem k mohutnému potlesku přihlížejících.

V Chrudimi na vojenském letišti se ve svátek patrona českých zemí Svatého Václava uskutečnil opravdový den otevřených dveří a ti co sem zamířili oslavili důstojně také nadcházející svátek českých armádních výsadkářů.

Poznámka: Prosím poctivého nálezce fotoblesku Nikon SB 900, který jsem zapomněl v chrudimské "padáčkárně" o info na redakci. Odměna jej nemine.