Výcvik zpravodajských a průzkumných orgánů 15. ženijní brigády

Autor: kapitánka Miroslava Štenclová, tisková a informační důstojnice 15. ženijní brigády

Od 21. listopadu do 2. prosince 2011 se ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice konal společný výcvik zpravodajských a průzkumných orgánů 15. ženijní brigády, organizovaný příslušníky zpravodajského oddělení. Jeho cílem bylo především sladění činnosti zpravodajských skupin ženijních praporů v řízení průzkumu a zdokonalení příslušníků ženijních průzkumných čet v plnění úkolů ženijního průzkumu.

Specialisté se v průběhu výcviku zdokonalovali mimo jiné i v topografické přípravě, v přežití, bojových drilech, taktické a odborné přípravě. Proběhl i výcvik v nočních střelbách a velký důraz byl kladen i na součinnost s vrtulníkem. V tomto případě se jedná o výběr plochy, její zabezpečení, navedení vrtulníku na přistání, nástup a výsadek z vrtulníku. Vzhledem k nepříznivému počasí nebylo možné vrtulníku využít, z toho důvodu proběhl pouze nácvik s použitím techniky imitující vrtulník. Při výcviku v přežití a činnosti v terénu mohli řídící výcviku vojáky sledovat přímo na svém stanovišti pomocí speciálního zařízení, které bylo zapůjčeno z Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu v Dobrušce.

Příprava i vlastní nasazení například v zahraničních misích klade na vojáky vysoké nároky. Mimo jiné je průměrná zátěž jejich základního vybavení zhruba 15 až 20 kg. Průzkumníci musí mít i výborné teoretické znalosti. „Někdy si vojáci neuvědomují důležitost neviditelnosti při této činnosti,“ říká kapitán Bartha. V praxi to znamená, že musí myslet i na to, že hořící cigareta je vidět pouhým okem až na vzdálenost 200 m, zatloukání dřevěného kolíku do země je v noci slyšet až na 300 metrů a podobně. „Musí brát v úvahu světelné podmínky v noci, které jsou podmíněné svitem hvězd a měsíce a jeho fázemi.“

K základním znalostem musí příslušníci ženijního průzkumu zvládnout i odborné znalosti. „Ženijní průzkum je pro velitele důležitý v tom, že mu umožňuje získávat informace o ženijních opatřeních nepřítele v terénu,“ vysvětluje major Hejpetr. „Je důležité také vědět, v jakém stavu jsou pozemní komunikace, vyskytují-li se v prostoru zdroje materiálu jako je dřevo, kamení, štěrk či voda, není-li někde zátaras nebo mina nebo unese-li právě tento most naši techniku. Současně musí průzkumníci umět vytipovat místa pro zřízení vlastních zátarasů, které brání nepříteli v pohybu nebo pohyb jeho jednotek výrazně omezují.“

Podobný typ výcviku probíhá 1 až dvakrát ročně a pomáhá tak prohlubovat znalosti a dovednosti našich průzkumných jednotek a současně jejich vzájemné sladění při výcviku.