Výbuchy raket, útoky povstalců, ranění vojáci. I tak vypadá výcvik 4. OMLT

Autor: Olga Haladová

Klid na společné základně českých a afghánských vojáků v provincii Wardak náhle rozetne ječivý hlas sirén. „Incoming! Incoming!“ křičí muži v uniformách ze všech stran. Ve stejný okamžik začínají mezi budovy dopadat rakety.

Takovou a mnoho podobných situací zažijí vojáci 4. výcvikové a poradní jednotky OMLT v Afghánistánu nejspíš často. Výcvik, při němž si procvičí, jak reagovat na napadení základny, je proto pro ně doslova alfou a omegou. Naučí se nejen, jak se podobným útokům ubránit, ale současně jak napadení odvrátit společně s těmi, kvůli kterým ve Wardaku jsou – s vojáky Afghánské národní armády (ANA).

„Do OMLT vybíráme ty nejzkušenější,“ potvrzuje velitel 7. mechanizované brigády plukovník Josef Kopecký, který se na přípravu jednotky přijel do Hohenfelsu (SRN) podívat. „Nemohou to být jen válečníci, ale i lidé s pedagogickými schopnostmi, aby afghánské vojáky byli schopní řídit či jim radit a asistovat při plnění bojových úkolů,“ dodává.

Každého jednotlivého vojáka si do týmu osobně vybral velitel, podplukovník Martin Botík. Většina je ze 72. mechanizovaného praporu v Přáslavicích, v jednotce jsou ale také dělostřelci, letečtí návodčí a samozřejmě lékař. „Osmdesát tři procent příslušníků 4. OMLT již bylo nasazeno v zahraniční operaci, téměř sedmdesát procent pak absolvovalo misi v Afghánistánu,“ uvádí Botík. Domluvit se s Afghánci přes tlumočníka anglicky prý i díky předchozím zkušenostem z nasazení není problém.

Podle amerického kapitána Roberta Wilsona, vrchního instruktora českého OMLT týmu, si nejen Češi, ale všichni vojáci výcvikových a poradních týmů, musejí zvyknout na jednu zvláštnost – stát v pozadí. „My vojáci chceme vždy být vpředu, v první linii boje. Tady jsme najednou na opačné straně, učíme někoho jiného, jak bojovat a bránit se nepříteli. To je ta nejtěžší věc nejen pro Čechy či Američany, ale pro všechny,“ říká s úsměvem.

A Čechům se na americké základně pozemních sil USA, kde cvičení až do 25. ledna probíhá, zatím daří. „Jsou dobří v taktice, střelbě i komunikaci,“ potvrzuje Robert Wilson, který pomáhal už při výcviku 2. a 3. jednotky OMLT. Vojáci Armády ČR sice nemohou především kvůli omezenému rozpočtu na obranu pokrýt takové spektrum operací jako Američané, ale to, za co zodpovídají, dělají dobře. „To ostatní už je jen bonus,“ říká Wilson.

Celé cvičení připravují Američané. A nutno říct, že velice zodpovědně. Základna uprostřed výcvikového prostoru věrně napodobuje tu, která na ně čeká v Afghánistánu – včetně operační místnosti, zdravotnického shromaždiště nebo bunkrů. Nedaleko pak vojáci postavili pravou afghánskou vesničku s minaretem, nízkými domky i otevřeným ohništěm, u nějž se hřejí téměř praví Afghánci – němečtí komparsisté. Příslušníci americké armády mají na starosti i plán, co a kde se bude odehrávat. „Vše je v jejich režii. My do poslední chvíle nevíme, co pro nás připraví a jaká situace se tu odehraje. To je důležité, protože nás to připravuje na reálnou situaci v Afghánistánu,“ vysvětluje podplukovník Martin Botík. Detaily toho, co se na základně za pár minut odehraje, dopředu neznal ani on.

Volejte MEDEVAC, jsou tu zranění!

Vojáci ve strážních věžích najednou zpozorní. V lese, jen pár set metrů před nimi, se někdo pohybuje. Češi a Afghánci, které tu představují rumunští vojáci, se po společné úvaze rozhodují, že na místo vyšlou patrolu. Zároveň svým kolegům předávají informaci, že na cestě pravděpodobně leží improvizované výbušné zařízení. Afghánci si miny na silnici nevšimli. Nálož pod vozidlem vybuchuje – a scénář se mění. Zraněné vojáky z obou „národních“ týmů nakládají jejich kolegové do neporušeného, obrovitého MRAPu a ujíždějí s nimi zpět na základnu. Z budov, které věrně imitují ty, v nichž budou žít i ve Wardaku, vybíhají muži s nosítky. U každého zjišťují typ zranění a jeho vážnost. Někoho obalí termofólií, aby neprochladl, dalšího intubují. Základna se mezitím otřásá pod dalšími výbuchy raket. Výsledek: pět zraněných, jeden mrtvý. Jednotka žádá MEDEVAC, tedy vrtulník, který šest vojáků přepraví do nejbližší polní nemocnice.

Kromě této situace museli vojáci 4. jednotky OMLT i jejich rumunští kolegové za dopoledne zvládnout ještě kontrolu podezřelé dvojice, která žádala o pomoc pro místní děti, i útok přímou palbou zhruba desítky povstalců, kteří se pokoušeli dostat dovnitř základny. Ve stejnou dobu na jiném místě se další členové českého OMLT týmu soustředili na takzvanou prohledávací operaci, při níž afghánští vojáci zjišťují, zda se ve vesnici nacházejí povstalci.

„Cvičení vyvrcholí 24. ledna a zapojí se do něj až šest set lidí – vojáků různých OMLT, které tu cvičí, i komparsistů, jež představují afghánské obyvatele. Naším společným úkolem bude mentorovat naše afghánské spolubojovníky při operaci, která bude realizovaná na základě rozkazu z brigády,“ potvrdil Botík.

Pokud Češi v Hohenfelsu uspějí, obdrží certifikát – tedy jakési povolení k výjezdu do Afghánistánu. Poté už je čeká jen závěrečné cvičení, které se uskuteční v únoru ve výcvikovém prostoru Libavá. „Tam už bude scénář přímo připravený na to, co nás čeká ve Wardaku – včetně replik předsunutých základen a hlavní silnice Highway One, po níž se budeme pohybovat,“ uzavírá Martin Botík.