Vojáci zdolávali náročný terén brdských lesů

Autor: Kateřina Lang

Profesionální řidiči z klatovské posádky se zdokonalovali jak ve zvládání v terénu, tak i jízdě „na přesnost“.

"Brdské lesy jsou výborné. Terén byl pořádně rozbahněný a jízda stála za to. Tohle cvičení nás naučí zvládat i hodně náročný terén. To si běžně na silnici nevyzkoušíme,“ pochvaloval si jízdu bahnem starší řidič-specialista četař Martin Šebesta.

Zdokonalovací výcvik řidičů je jednou z hlavních součástí vševojskového výcviku. Jeho úkolem je hlavně bezpečný provoz vozidel ozbrojených sil. Cílem výcviku je přitom prohloubit znalosti fyzikálních zákonitostí bezpečné jízdy, zásad bezpečného řízení a také to, aby řidič dokázal zvládnout různé provozní podmínky a dopravní situace.

Každý výcvik je jiný

Trasa, kterou budou řidiči zdolávat, je pokaždé jiná. Záleží na tom, do jakého výcvikového prostoru se s vozidly vypraví. „Řidiči si nesmí zvyknout. Pokud by jezdili pouze na jednom místě, nic by jim to nepřineslo. Zatím jsou tady všichni spokojení, protože si užijí daleko víc louží a bahna než se jim kdy podaří na posádce,“ dodává velitel druhého vyprošťovacího družstva rotný Petr Hofman.

Zdokonalovací výcvik musí vojenští řidiči z povolání absolvovat každé tři měsíce. Často také přichází nováčci, kteří s takovým terénem nemají žádné zkušenosti. Při povodních nebo v náročných podmínkách na zahraničních misích se ale bez takových dovedností neobejdou.

„Řidiči se připravují ve dvou fázích. V té první se jedná o zdokonalovací přípravu na útvarech, kde se probírají hlavně pravidla silničního provozu. Ve druhé fázi vyrážíme do vojenského výcvikového prostoru. Tady v Brdech se nám podařilo připravit opravdu náročnou trasu," řekl velitel klatovského praporu podplukovník Robert Sdurko.

Nejde jen o rychlost

Součástí výcviku řidičů není jen jízda terénem, vojáci musí zvládnout i překážkovou dráhu. Konkrétně se jedná o jízdu v omezených průchodech. Cílem této části je získat cit pro rozměry vozidla a jeho dynamické vlastnosti.

„ Tohle cvičení mě donutí uvědomit si, jak je auto vlastně veliké, jak rychle reaguje na řízení a nebo to, jakým terénem mohu projet. Překážková trasa se jezdí na časovou normu, u Tatry je to něco kolem šesti minut. Čas ale není rozhodující. Lepší je jezdit na čistotu průjezdu bez nutnosti couvání nebo posunutí kužele. Rychle umí jezdit každý," dodal závěrem instruktor četař Jiří Kalábek.