Vojáci zachraňovali osobu zasypanou lavinou

Autor: kapitánka Vlastimila Cyprisová, 31. brigáda radiační, chemické a biologické ochrany

Laviny představují svým nepředvídatelným a záludným charakterem značné riziko. Jak se správně zachovat a jak postupovat při záchraně osob zasypaných lavinou se učili příslušníci liberecké brigády na základním kurzu speciální tělesné připravy – přesuny na sněhu a ledu, který se uskutečnil minulý týden v Jizerských horách.

Vojáci se během celodenních přesunů zdokonalovali ve svých lyžařských dovednostech, kdy se zátěží překonávali volný neupravený terén. Učili se také budovat ve sněhu tzv. záhraby pro nouzové přečkávání v obtížných klimatických podmínkách, dále používat lyžařské hole a lezecké cepíny k záchytu pádu osob z prudkého zledovatělého svahu, poskytovat první pomoc a transportovat raněného ve skupině.

Jedním ze stěžejních témat výcviku bylo lavinové nebezpečí, které představuje vážné ohrožení v horských oblastech, kde je jak dostatek strmých svahů, tak dostatečná mohutnost sněhové pokrývky. Lavina způsobuje šokové stavy, mechanické poranění, podchlazení a udušení.

“Hlavní zásadou pro pohyb v lavinovém terénu je nebýt tam, kde jsou laviny”, objasnil tuto problematiku instruktor výcviku nadrotmistr Petr Dobiáš a podotkl, že většinu obětí ve světě způsobily laviny, které vyvolala oběť sama nebo někdo z její skupiny. „Při přesunech v těchto nebezpečných terénech je nutné mít sebou lopatku, sondu a zapnutý lavinový vyhledávač, dále vyhýbat se žlabům a svahům s navátým sněhem, ve kterých nejsou žádná terénní přerušení jako zlomy, skály a nevstupovat do rozsáhlých sněhových svahů se sklonem nad 35°,” upřesnil Dobiáš.

Pocity osoby zasypané půlmetrovou vrstvou sněhu si na vlastní kůži vyzkoušel četař Jan Stejskal, kterého vojáci cvičně zasypali a po dvou minutách vyprostili. Svoji zkušenost popsal takto: “Pod sněhovou vrstvou jsem křičel, ale kolegové mě neslyšeli. Zkoušel jsem vstát, ale nešlo to, nemohl jsem se ani pohnout.”

Cvičící se učili, jak postupovat pokud dojde ke stržení a zasypání lavinou. Nejdříve je nutné mobilním telefonem nebo vysílačkou uvědomit horskou službu. Nejzkušenější osoba se ujímá organizace záchranných prací. Označí se místo, kde byli zasypaní lavinou strženi a kde byli vidět naposledy. Pokud má skupina lavinový vyhledávač, přepne se přístroj u zachránců na příjem a začne pátrání. Nejsou-li k dispozici lavinové vyhledávače, započne se sondáží. V průběhu sondáže je nutno po určitých vzdálenostech vybudovat únikové cesty. Hlavu zasypaného je třeba vyhrabat rukama a chránit jeho tvář, aby se sníh nedostal do dýchacích cest. Prostor pro zachránce při vyprošťování zasypaného musí být tak velký, aby se v něm mohl pohybovat jeden zachránce, který začne s prvními kroky na záchranu života. Vyproštěný se zabalí do tepelné vrstvy, spacího pytle, alufólie. Pokud je vyproštěný schopen, podávají se mu teplé slazené nápoje.

Náplň základního kurzu zhodnotil řídící výcviku a tělovýchovný náčelník brigády nadporučík Jan Berger: “Nejen výborná fyzická zdatnost a dobré lyžařské dovednosti, byly podmínkou k úspěšnému absolvování základního kurzu. Cvičící museli prokázat svoje schopnosti při organizaci a vedení skupiny během přesunů a práci s lavinovým vyhledávačem,” a dodal: “Svoje pětidenní úsilí pak završili písemným přezkoušením, zahrnujícím základní rozdělení lavin, stupnici lavinového nebezpečí, měření sklonu svahu, test sněhového profilu, popis lavinového vyhledávače a další nezbytné znalosti.“

Po úspěšném absolvování základního kurzu – přesuny na sněhu a ledu získali vojáci kvalitní předpoklady pro splnění vstupních podmínek do instruktorského kurzu, který pravidelně pořádá vyškovská vojenská akademie.