Vojáci, kteří zachraňují životy

Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice 25. protiletadlové raketové brigády

V týdnu od 19. do 23. listopadu se u 25. protiletadlové raketové brigády ve Strakonicích uskutečnil další z kurzů Combat Life Saver (CLS). Speciální výcvik pro vojáky bez zdravotnického vzdělání, který se zaměřuje na kvalifikované ošetření zraněného v boji.

Vede jej příslušník obvaziště 252. protiletadlového oddílu praporčík Jaroslav Duchoň. O tuto problematiku se začal zajímat před více než jedenácti lety, ještě před svým vstupem do armády. Velký vliv na jeho další práci měla událost, jež se stala v dubnu 2008. Tehdy vozidlo s vojáky z provinčního rekonstrukčního týmu najelo v afghánské provincii Lógar na improvizovaný výbušný systém. Jeden z jeho kolegů zemřel, další byl těžce raněn. „Výrazně nás to zasáhlo a znovu jsme si uvědomili, jak velký význam má neodkladná zdravotní péče v taktickém prostředí,“ říká Jaroslav Duchoň. Po návratu do republiky nejprve s kolegy jezdili přednášet o takzvané bojové medicíně k průzkumnému praporu do Prostějova a k pyrotechnikům do Bechyně. Od poloviny roku 2008 se ve Strakonicích začaly konat první kurzy CLS.

Základem jsou zkušenosti z reálných bojových nasazení

Kurzy se konají de facto každý měsíc a v průměru se jich účastní 12 osob. Bez nadsázky lze tvrdit, že za dobu své čtyřleté existence se z nich stala prestižní záležitost. „V začátcích jsme žádali velitele o vyslání jejich podřízených do kurzu, dnes je to přesně naopak,“ potvrzuje svými slovy praporčík Duchoň. Přednost dáváme vojákům, kteří se připravují do zahraničních operací.

Podle statistiky devadesát procent těžce raněných umírá přímo na bojišti nebo během odsunu. Proto hraje prvotní zdravotní pomoc klíčovou roli. To je úkolem speciálně vyškolených vojáků takzvaných combat lifesaverů. „Obsahovou náplní výcviku je poskytnutí péče zraněným v bojových podmínkách nebo i civilním prostředí. Zaměřujeme se na tři základní preventibilní příčiny úmrtí na bojišti. Snažíme se účastníky kurzu mimo jiné naučit, jakým způsobem ošetřit masivní končetinové krvácení, zajistit neprůchodné dýchací cesty a ošetřit poranění hrudníku, konkrétně tenzní pneumothorax,“ vysvětluje praporčík Duchoň. Kurzy CLS organizované v české armádě jsou obdobou amerických kurzů. Ty fungují od poloviny devadesátých let a čerpají ze zkušeností z reálných bojových operací.

Práci českých vojáků se dostává vysokého ocenění

Jedním z účastníků kurzu byl i nadporučík Peter Rabiňák. Stejně jako jeho kolega Duchoň má bohaté zkušenosti ze zahraničních operací. Během svého působení v 1. jednotce výcvikového a poradního týmu OMLT (Operational Mentoring and Liaison Team) se dostal do situací, kdy byl svědkem závažných zranění zejména u afghánských vojáků. „V takové situaci se vaše tělo chová úplně jinak než obvykle. Necítíte strach ani únavu. Veškeré činnosti provádíte automaticky a tak, jak je máte nadrilované z výcviku,“ popisuje svoje zkušenosti.

„Často se stávalo, že naši vojáci „combat lifesaveři“ přivezli na základnu z terénu raněného, jehož zdravotní stav byl stabilizován na takové úrovni, že bez nutnosti dalších vážnějších zásahů kvalifikovaného zdravotnického personálu (doktora, zdravotníka) mohl být okamžitě transportován na vyšší level zdravotní péče. Tato práce byla vysoce hodnocena i ze strany amerických kolegů,“ říká nadporučík Rabiňák.*

Kurz CLS je pro něj rozhodně přínosem. „Zopakuji si své znalosti v rámci přípravy na další nasazení v afghánské provincii Lógar a rozšířím si vědomosti nutné pro rozhodování a řízení vojáků v oblasti organizace péče o raněné v taktickém prostředí.“ Strakonické kurzy reálně simulují situace, které mohou vojáky v misích potkat. Z hlediska fyzické zátěže jsou dokonce náročnější. Platí zde známé pořekadlo – těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Svoje vyprávění nadporučík Rabiňák výstižně končí slovy: „Jestli někdo v Afghánistánu zachraňuje životy, jsou to vojáci combat lifesaveři.“

Význam zmiňovaných kurzů daleko přesahuje hranice vojenského prostředí. Důkazem je spolupráce strakonického školícího střediska se složkami integrovaného záchranného systému a dalšími institucemi, konkrétně s jednotkami Policie ČR, zdravotnickou záchrannou službou z Českých Budějovic či strážní službou Národního parku Šumava.

Své opodstatnění má navazující vzdělávání, které zabezpečují odborné instituce. Jednou z nich je nezisková organizace Česká asociace bojové medicíny (Czech Association of Combat Medics). Hlavním cílem jejího působení je zvyšování kvality v poskytování neodkladné zdravotní péče v taktickém prostředí a informování odborné i laické veřejnosti o používaných postupech, včetně celosvětově nově zaváděných. „Naše úsilí jedním kurzem rozhodně nekončí,“ zdůrazňuje praporčík Jaroslav Duchoň. „Absolvent si získané dovednosti dokáže udržet dva až čtyři měsíce. Pokud je nedriluje, ztrácí je.“

V této souvislosti lze připomenout událost z listopadu loňského roku, kdy rotný Michal Novotný, v té době příslušník českého provinčního rekonstrukčního týmu, zachránil život americkému vojákovi, který v Afghánistánu utrpěl těžké zranění při výbuchu nástražného výbušného zařízení. Za svůj čin byl vyznamenán Bronzovou hvězdou, čtvrtým nejvyšším bojovým oceněním ozbrojených sil USA.