Věřil v Boha a ve své pistole: vlastenec a hrdina štábní kapitán Václav Morávek

Autor: Miroslav Šindelář

Ve čtvrtek 21. března 2013 uplynulo 71 let od hrdinné smrti významného českého odbojáře, jednoho ze skupiny Tři králové, štábního kapitána Václava Morávka.

Ve čtvrtek 21. března 2013 v den jedenasedmdesátého výročí hrdinné smrti štábního kapitána, in memoriam brigádního generála Václava Morávka předal první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálmajor Miroslav Žižka vojenská vyznamenání nesoucí jméno tohoto odbojáře, příslušníkům aktivní zálohy a pracovníkům krajských vojenských velitelství.

Čestný odznak, pamětní medaile a stužky se symbolem štábního kapitána Václava Morávka a čestný odznak Armády České republiky Za zásluhy obdrželo celkem 38 vojáků aktivní zálohy i pracovníků krajských vojenských velitelství, kteří aktivní zálohy řídí a další hosté spolupracující se zálohami.

Právě štábního kapitána Václava Morávka, hrdinného odbojáře, symbol neochvějného hrdinství a vlastenectví, si vybrali vojáci aktivní zálohy za svého patrona,.

Ostatně, jak uvedl v odpoledním projevu u pomníku štábního kapitána Morávka náměstek ministra obrany pro personalistiku Michael Hrbata: „Václav Morávek se stal bojovníkem války, ve které nacistické zlo ohrožovalo celý demokratický svět. Zachoval se jako voják, pro něhož slova přísahy byla vždy zákonem. Za svou pravdu ručil sám sebou a svým vlastním životem. Víc dát nemohl.“

Václav Morávek se narodil 8. srpna 1904 jako prostřední ze tří dětí (měl o deset měsíců starší sestru Jarmilu a dva roky a osm měsíců mladšího bratra Zdeňka) do rodiny profesora na Zemské řemeslnické škole v Kolíně.

Po maturitě na zdejším reálném gymnáziu zahájil studia na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Ta dokončil roku 1925 v hodnosti poručíka. Již v únoru 1927 byl ovšem Morávek zařazen do kurzu jezdeckého učiliště, kde si zamiloval koně -- tato láska jej provázela po celý život.

Ještě v odboji se těšil myšlenkou, jak bude po válce jezdit na svém koni Sabině. Poznamenal si o nich, že: "Ušlechtilý kůň je srdnaté stvoření, které se proti úmyslnému týrání často brání tak, že raději obětuje své zdraví a sílu. Naproti tomu má-li spravedlivého pána, jest jeho věrným služebníkem i sluhou, kterému oddaně obětuje vše, jestliže toho okolnosti vyžadují."

Zřejmě v červenci 1927 byl přemístěn jako velitel spřežení ke 4. baterii, kde sloužil až do dubna 1929. Tehdy byl převelen ke 2. baterii, kde se stal velitelem remontního oddělení a byl povýšen na nadporučíka.

Třicátá léta strávil v Olomouci, kde se postupně vypracoval do hodnostního stupně štábního kapitána a funkce velitele dělostřelecké baterie. Kromě koní měl Morávek podle všeho zálibu i ve střelbě z pistole: byl prvorepublikovým přeborníkem (podle některých zdrojů mistrem) v armádních závodech ve střelbě z pistole. Zřejmě ale exceloval hlavně v tzv. pudové střelbě (od boku). Generálu Aloisi Vicherkovi v říjnu roku 1941 mj. řekl, že je schopen z kapsy zasáhnout hlavu stojící figuríny a stejně zruční jsou někteří z jeho spolupracovníků, které prý cvičil po sklepích; tato dovednost se později v boji s gestapem velmi hodila.

Po okupaci zbytku českých zemí v březnu 1939 se neúspěšně pokusil o přechod státní hranice do Polska. Zde chtěl v řadách československé zahraniční armády dostát své vojenské přísaze. Po nevydařeném přechodu pracoval krátkou dobu jako úředník, ale už tehdy disponoval kontakty na převážně důstojnickou odbojovou organizaci Obrana národa, která tou dobou vytvářela ve svém rámci malou skupinu.

Ta měla plnit zpravodajské a diverzně destrukční akce. Morávek se stal členem elitní sestavy a v létě 1939, kdy také odchází do ilegality a spolu se dvěma jejími čelními představiteli, podplukovníky Josefem Balabánem a Josefem Mašínem vytvořil obávanou trojici, o níž se i na služebnách gestapa s respektem hovořilo jako o třech králích českého odboje.

"Věřím v Boha a ve své pistole !" - tak znělo vzdorovité krédo křesťansky založeného Morávka, před válkou několikanásobného mistra československé armády ve střelbě z pistole. Faktem je, že obsah Morávkových kapes téměř vždy tvořily dvě natažené devítky, jejichž mistrné ovládání mu pomohlo dostat se z několika skoro bezvýchodných situací.

Od první poloviny roku 1940 udržoval Leon, což bylo nejčastější Morávkovo krycí jméno, styky s vysoce postaveným V – Mannem (důvěrníkem) německé vojenské rozvědky Abwehru, Paulem Thümmelem, který však již od léta 1936 pracoval pro československou vojenskou kontrašpionáž pod označením A – 54 a proslul mimo jiné coby muž mnoha jmen ( Franta, Voral, Dr. Holm, Dr. Steinberg, René, Eva…).

Informace poskytnuté tímto agentem měly pro Londýn obrovskou cenu a navíc zde zvyšovaly prestiž Československé vojenské kanceláře v jejímž čele stál plukovník František Moravec.

Nikoliv náhodou označovali sami Britové naše zpravodajství za nejlepší ze všech zemí zastoupených v britském exilu. Gestapo i Abwehr po tajemném „zrádci X“ intenzivně pásli, což zvyšovalo riziko dopadení pro samotného Morávka. Záběr skupiny Balabán, Mašín, Morávek se neustále zvětšoval. Kromě zpravodajské činnosti, a to nejen z okruhu A – 54 , ale i sítí z protektorátních továren a jiných institucí a diverzně destrukčních aktivit se tři králové a jejich pomocníci věnovali rovněž kurýrní službě, shromažďování zbraní, vyhotovování legitimací pro odbojáře a podobně.

Počátkem roku 1941 jejich „pekelné stroje“, vyrobené klempířským mistrem Líkařem, dvakrát explodují na nádražích v samotném Německu. Při vysílání do Londýna je Morávek spolu s Mašínem a četařem Peltánem zaskočen v bytě v ulici Pod Terebkou přepadovým komandem gestapa. Mašín za použití zbraně úspěšně zastavil první nápor gestapáků, ale vzápětí byl sám postřelen.

Morávek mu přispěchal na pomoc, jeho střelba zasáhla další dva útočníky, avšak na záchranu těžce raněného Mašína už bylo bohužel pozdě. Spolu s Peltánem proto volí „pobožný střelec“ jedinou cestu ke svobodě – oknem ze třetího patra po hromosvodu. Od země je dělí zhruba patnáct metrů. Při tomto riskantním útěku si Morávek uřízne prst a Peltán je lehce zraněn na obou nohách. Oběma se ale podařilo se štěstím vyklouznout z pasti.

Ze slavných Tří králů zůstal 13. května 1941 Morávek sám, protože podplukovník Balabán byl zatčen 22. dubna téhož roku. V aktivitě ale nepolevuje a když 3. října seskakuje do protektorátu první československý parašutista z Anglie, svobodník Pavelka z výsadku Percentage, je Leon u toho. S příchodem zastupujícího říšského protektora, Reinharda Tristana Eugena Heydricha, se situace ještě více vyostřuje a smyčka okolo Morávka se povážlivě stahuje.

V noci z 19. na 20. prosince 1941 z ní ovšem skoro zázračným způsobem načas unikne. V Karlově ulici vtrhne do Morávkova úkrytu devítičlenná gestapácká skupina vedená inspektorem Dittmarem Bingelem. Přepadený zasype gestapáky sprškou střel a probije se z obklíčení. Na místě střetu leží několik bezvládných těl příslušníků německé tajné policie. Později o tom „hvězda večera“ Morávek referuje v radiodepeši Londýnu : „….v sobotu si pro mě přišlo devět pochopů. Vystřílel jsem se na svobodu. Šest jich stůně…“ O tomto neúspěchu bude nucen při jedné z porad v únoru 1942 referovat i sám Heydrich.

Na přelomu let 1941 – 42 Morávek spolupracuje s výsadky z Velké Británie. Za asistence velitele Silveru A, nadporučíka Bartoše, obnoví 16. března 1942 oboupolné spojení s Londýnem. Je prokázáno, že ráno před smrtí absolvoval poslední ze Tří králů schůzku s výsadkáři skupiny Antropoid, rotmistry Gabčíkem a Kubišem.

Okolnosti Morávkovy smrti dodnes částečně halí závoj nejistot. Jisté je pouze to, že 21. března 1942 se Morávek za doprovodu pobočníka, rotmistra Václava Řeháka, vydal na blíže neurčené setkání k vozovně poblíž pražské Ořechovky. Řehák se vydal obhlédnout terén, přičemž byl okamžitě napaden agenty gestapa, kteří mu v krátké potyčce znemožnili použít zbraň a zajistili jej. V tu chvíli vyskočil Morávek z úkrytu a zahájil palbu ve snaze pomoci Řehákovi. K místu se okamžitě sbíhali další gestapáci. Morávek poznal, že spojku už jim nevyrve a v běhu střílel na všechny strany. Vypálil asi padesát ran, přičemž sám byl několikrát zasažen. Podle některých historiků zasáhl blíže neurčený počet agentů gestapa,což ovšem nelze potvrdit ani vyvrátit.