V Dejvicích se odehrál velký svátek vojenských hudeb

Autor: Mira Třebická, komunikační manažerka náčelníka Generálního štábu Armády České republiky

Vítězné náměstí v Dejvicích by po dnešním dni mohlo dostat přídomek „veselé, zpívající, zalité sluncem či sršící sváteční náladou.“

Před budovou Generálního štábu Armády České republiky se sešlo asi 60 dechových virtuózů Ústřední hudby Armády České republiky a Vojenské hudby Olomouc. Oba orchestry střídavě dirigovali major Patrik Spinek, major Kamil Mezihorák a kapitán Josef Kučera. Taktovku převzali i inspektor vojenských hudeb podplukovník Karel Mišák, či významné dirigentské legendy - podplukovník v. v. Jindřich Brejšek a podplukovník v. v. Karel Bělohoubek.

Nezapomenutelné písně jako Škoda lásky, Castaldo, Cikánko ty krásná, Babeta, Chtěl bych mít kapelu, Oslí serenáda, Květinová polka, Zůstaň tu s námi, muziko česká a další songy si notovala spolu s orchestrem většina přihlížejících.

Náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Petr Pavel zhodnotil výstavu jako netradiční, s kulturním nábojem. „Obvykle si zde před budovou Generálního štábu AČR připomínáme významné události z naší historie s důrazem na vojenské aspekty a roli armády. Když jsem se dozvěděl, že tématem bude tentokrát vojenská hudba, v první chvíli mě napadlo, zda neměli ti, kteří přišli s tímto návrhem, tak trochu velké oči. Co vlastně lze říci o vojenské hudbě zajímavého – má dirigenta, hráče a nástroje, jejím repertoárem jsou vojenské pochody a doprovází vojáky při slavnostních pochodech i při dalších služebních úkonech, vystupuje také na různých přehlídkách a festivalech, koncertuje i pro veřejnost. Samozřejmě že jsem se s hudbami naší armády mnohokrát setkal při nejrůznějších příležitostech a vždy jsem s potěšením zaznamenal nejen jejich vysoké hudební mistrovství, ale i vzorné vojenské vystupování. Ale udělat z toho celou výstavu?“

Generál Pavel rád přiznal, že jeho pochyby nebyly na místě a že je opravdu rád, že tato výstava vznikla. Poté zavzpomínal na její historii, na jednoduché dechové nástroje, jako byly trubky a píšťaly, které spolu s bubny sloužily k předávání signálů, udržování rytmu pohybu vojáků při pochodech či nástupu do útoku i k zastrašování nepřítele přes první soukromé kapely šlechtických majitelů a velitelů pluků až po vznik skutečných vojenských hudeb, které se staly organickou součástí útvarů, jimž po dlouhou dobu vyhrávaly i přímo na bojišti, doslova v dešti šrapnelů a kulek.

Česká vojenská hudba vznikla v rámci rakouské a rakousko-uherské armády, ale kapelníci a hudebníci z českých zemí patřili k těm, kteří ji vytvářeli na jednom z prvních míst i jako autoři pochodů. Hudba provázela naše legie za první světové války, v čele s vojenskými hudbami vítali lidé vznik svobodného Československa v říjnu 1918, hudby byly nedílnou součástí našich zahraničních vojenských jednotek za druhé světové války. Už od dob předmnichovské republiky byly i vzornými reprezentanty armády a své vlasti. Patřily ke špičkovým vojenským orchestrům v Evropě i ve světě.

Toto postavení si udržují také dnes, jak dokládá řada úspěchů při vystupování doma i v zahraničí. A dnešek byl toho jasným důkazem.