Válečný hrdina Jiří „Regi“ Schams si v Jincích prohlédl nové Breny

Autor: kapitán Michal Abrhám

Srdečný stisk ruky a slova: Ahoj Regi, jak se máš? Rád tě vidím! Takto srdečně vítali vojáci 13. dělostřelecké brigády novodobého válečného hrdinu a kolegu Jiřího Schamse. Regiho totiž řada z nich osobně zná ze společného působení v zahraničních misích v Bosně, Kosovu, Iráku i Afghánistánu.

Misí nadpraporčík ve výslužbě Jiří „Regi“ Schams absolvoval celkem šest. Ta poslední, afghánská, v roce 2008 v sestavě jednotky Vojenské policie SOG bohužel citelně zasáhla do jeho života – byl při ní vážně zraněn. Po dlouhé rekonvalescenci se znovu a rád vrací mezi kolegy, kamarády a všechny ty, s nimiž si v bojovém nasazení častokrát takzvaně kryli záda.

I přes drsné klimatické podmínky a sněhovou nadílku Jiří Schams se svým terapeutem a kamarádem Martinem Janoudem dorazil do Jinců přesně na čas. Po krátké prohlídce kasáren a přivítání zástupcem velitele plukovníkem Liborem Pokorným jeho cesta vedla do Výcvikového tábora Jince (VVP Brdy).

Tady v tu chvíli vojáci 131. dělostřeleckého oddílu cvičili střelbu z nových útočných pušek CZ 805 BREN. Regi si s nadšením novou pušku prohlédl. Vzápětí ji profesionálně sevřel v rukách a instinktivně natáhl. Jakoby si v tu chvíli chtěl připomenout okamžiky, kdy se sám připravoval na profesi vojáka. I přes slzy, které mu tekly z očí díky ledovému větru, nedával na sobě znát zimu a chtěl se dozvědět o práci dělostřelců a o nové zbrani co nejvíce. A cvičící vojáci mu ochotně a s radostí vyprávěli a vysvětlovali.

Další zastávkou byla pěchotní střelnice ve Velcí. Tady dělostřelečtí průzkumníci z baterie STA trénovali takzvanou pudovou střelbu. Tentokrát ze samopalu vzor 58. Jirka si vzal do ruky i tuto zbraň a hned hodnotil: „Breny jsou o něco těžší, ale mají dobrou optiku a líbí se mi.“ Právě vojáci z baterie STA a konkrétně svobodník Vladimír Chyba, který s Regim strávil v roce 1997 šest měsíců v Bosně, byl hlavním iniciátorem návštěvy.

Regiho pozvání do Jinců velmi potěšilo. Chtěl se totiž nejen pozdravit s kamarády a zavzpomínat na staré časy, ale také vojákům připomenout důležitost a nezastupitelnost jejich profese. Po dobrém obědě odjížděl nadpraporčík Jiří Schams domů spokojenější a bohatší o nové zážitky.