V Prostějově pokřtili knihu o veliteli prvního výsadkového útvaru poválečné čs. armády

Autor: Zdeněk Hradec

V síni tradic prostějovské 601. skupiny speciálních sil včera slavnostně pokřtili knihu Martina Vaňourka s názvem "plukovník Oldřich Talášek". Publikace popisující životní osudy vojáka a vlastence, jenž stál u zrodu československého výsadkového vojska, nese symbolický podtitul "Dokud dýchám, doufám…". To je rovněž krédo, jímž se plukovník Talášek celý život řídil, a zároveň také motto 601. skupiny speciálních sil generála Moravce.

Křtu knihy se zúčastnil ředitel Vojenského zpravodajství brigádní generál Milan Kovanda, primátor Prostějova Miroslav Pišťák, autor knihy Martin Vaňourek, představitelé výsadkových veteránů a další významní hosté. Zvláštní místo mezi účastníky pak náleželo především synům plukovníka Oldřicha Taláška, Milanovi a Vlastimilovi, a také synovcům Richardu Reifovi a Vladimíru Taláškovi, který také finančně podpořil vznik publikace.

Předmluvu ke knize napsal velitel 601. skupiny speciálních sil plukovník Karel Řehka a uvádí v ní:

Tato kniha popisuje životní cestu pravého vlastence a vojáka, který beze zbytku naplnil svoji vojenskou přísahu. V dobách největší nouze, nejistoty a nebezpečí se rozhodl bojovat za svobodu našeho národa se zbraní v ruce a neváhal nasadit i vlastní život.

Vždy, když mohu číst o osudech takových osobností, jako byl plukovník Oldřich Talášek, cítím obrovskou hrdost na uniformu českého vojáka, kterou nosím.

To, že jsem byl autorem požádán, abych se jako velitel 601. skupiny speciálních sil stal patronem nad knihou popisující osudy člověka, který stál u zrodu našeho výsadkového vojska a který velel prvnímu výsadkovému útvaru poválečné československé armády, považuji za čest pro sebe i celou svoji jednotku.

Plukovník Talášek (18. 12. 1909 - 21. 3. 1983)

Pocházel z Lazců u Olomouce. V letech 1922 - 1929 studoval na reálce v Olomouci a poté navštěvoval roční abiturientský kurz při tamní obchodní akademii. V letech 1931 - 1933 absolvoval vojenskou prezenční službu u pěšího pluku 16 v Rožňavě (v mezidobí vystudoval školu pro důstojníky pěchoty v záloze v Olomouci), a pak se v říjnu 1933 stal frekventantem Vojenské akademie v Hranicích. Po jejím absolvování byl v červenci 1935 přidělen k cyklistickému praporu 2 v Olomouci (později Frýdku), kde prošel funkcemi velitele cyklistické a zákopnické čety, automobilního důstojníka praporu a velitele autokurzu.

Již v březnu 1939 se zapojil do odboje v Obraně národa, podílel se na shromažďování zbraní a převádění čs. vojáků za hranice. Po zatčení svých bratrů, pplk. gšt. Jaroslava Taláška a mjr. gšt. Vladimíra Taláška (popraven 19. 8. 1942 v Plotzensee), musel v únoru 1940 uprchnout za hranice. Takzvanou jižní cestou dorazil na konci března 1940 do Francie a nastoupil v Agde službu u 1. čs. pěšího pluku, s nímž se zúčastnil bojů na Marně, Seině a Loiře. Po porážce Francie odjel do Velké Británie, kde působil u 1. pěšího praporu 1. čs. smíšené brigády (nejdříve jako velitel roty, poté jako dopravní důstojník a nakonec velitel čety OPL).

Od listopadu 1942 do července 1944, kdy byl odeslán do SSSR, byl zařazen u Zvláštní skupiny D v Londýně. Na počátku září 1944 byl prezentován v Sadaguře a přidělen ke 2. čs. samostatné paradesantní brigádě v SSSR, a to jako zástupce velitele týlu, později velitel týlu. S brigádou se zúčastnil bojů na přístupech k Dukle a poté s ní odletěl na Slovensko. Po potlačení Slovenského národního povstání ustoupil spolu s ostatními do hor, ale 1. 12. 1944 byl v Hornej Lehotě zajat příslušníky Hlinkovy gardy, kteří ho v Bánské Bystrici předali gestapu. V únoru 1945 byl převezen do zajateckého tábora v Kaisersteibruchu u Vídně, kde ho v dubnu 1945 osvobodili Američané. Od srpna 1945 působil ve Vojenské akademii v Hranicích jako vedoucí skupiny tělovýchovy. Dnem 1. 10. 1947 byl ustanoven velitelem pěšího praporu 71 (výsadkového) v Zákupech. Funkci vykonával až do konce srpna 1951, kdy byl, jako novému komunistickému režimu nespolehlivý, z armády propuštěn. Pracoval poté jako traktorista, pomocný dělník, topič, skladník, tavič a provozní technik na nejrůznějších místech republiky. Zemřel v úplném zapomnění v Olomouci. Po listopadu 1989 byl posmrtně rehabilitován.