V extrémních podmínkách přežívaly s vojáky i čtyři ženy

Autor: kapitánka Vlastimila Cyprisová, 31. pluk radiační, chemické a biologické ochrany

Nejen střelba z ručních zbraní, hod granátu či bojové drily byly náplní dvanáctidenního výcviku libereckého 312. praporu radiační, chemické a biologické ochrany ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště. Bohatá sněhová pokrývka a teploty pod bodem mrazu vytvářely ideální podmínky pro přežití v tísni.

Úkoly třídenního zimního přežití plnili vojáci jako tříčlenné týmy. Pomocí mapy a buzoly se pohybovali v neznámém terénu. S plnou polní na zádech a se zbraní si vyzkoušeli nejen svoji fyzickou, ale i psychickou odolnost. Nehostinná krajina s vrstvou sněhu po kolena ztěžovala přesun ve dne i v noci. Zasloužený odpočinek je pak čekal ve vlastnoručně vybudovaném přístřešku.

„Při výstavbě přístřešků se zohledňuje ráz krajiny, buduje se v závětří, mimo zvířecí stezky a lavinové oblasti,“ popsal některé zásady instruktor výcviku rotmistr Viktor Kopecký. K budování provizorního obydlí využili vojáci jak nesený materiál, tak to, co v lese našli. Na dno přístřešku nakupili vrstvu jehličí jako izolaci, na ni položili karimatku a spacák. Vojáci si také vyzkoušeli rozdělávání ohně pomocí křesadla a úpravu rybího a králičího masa. „Za vlhkého počasí se na podpal nejlépe hodí březová kůra, tráva vysušená v rukách nebo nastrouhané kořeny borovice,“ prozradil Kopecký.

Mezi cvičícími byly také čtyři ženy, pro něž nebyl takto náročný výcvik novinkou. „Věděla jsem, do čeho jdu. Jednak proto, že s přežitím v zimních podmínkách už zkušenosti mám a také proto, že jsme byli všichni seznámeni s tím, co nás čeká. I když naše skupina měla přežití na konci výcviku a pociťovali jsme únavu, zvládnout se to dalo. Určitě je důležité myslet pozitivně, věřit si a nevzdávat to předem,“ uvedla rotná Lenka Petráňová.

Vojáci také trénovali takzvané bojové drily. Učili se, jakým způsobem opětovat palbu a uniknout nepřátelské střelbě. Zaměřovali se na situace, kdy družstvo nevede útok a provádí takzvané rozvázání kontaktu s protivníkem. „Úkolem družstva bylo vyvázat se z kontaktu s protivníkem a být mimo jeho dostřel. Rozvázání kontaktu s protivníkem provádělo družstvo buď loupáním, překračováním nebo oponou,“ vysvětlil jeden z instruktorů rotmistr Pavel Kozderka.

Vojáci procvičovali také taktiku proti improvizovaným výbušným systémům. Zaměřovali se přitom na kontrolu okolí vozidla při krátkých zastávkách, a to ve vzdálenosti 5 a 25 metrů. „Zkušenosti ze zahraničních operací nás učí soustředit se na předměty a místa, která mohou nepříteli posloužit k umístění výbušného zařízení. Tím může být propustek u cesty, odstavené vozidlo, pohozená zbraň či neobvyklý předmět,“ dodal Kozderka.

Vševojskovou přípravu v sestavě celého praporu absolvují vojáci dvakrát ročně. „Každý profesionální voják musí kromě odborné připravenosti zvládat i vševojskové dovednosti jako jsou střelby, bojové drily či topografická nebo zdravotnická příprava,“ zhodnotil význam výcviku velitel praporu major Jaroslav Dohnálek.