Ulice v Dunkerque nese od neděle jméno českého generála

Autor: podplukovnice Jana Růžičková, oddělení komunikace s veřejností, Generální štáb AČR

V neděli 30. května 2010 se náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Vlastimil Picek společně s velvyslancem České republiky Pavlem Fischerem a českými vojenskými veterány zúčastnil ve francouzském Dunkerque oslav.

Oslavy se týkaly 65. výročí osvobození Dunkerque a 70. výročí operace Dynamo, při které bylo na přelomu května a června roku 1940 po moři do Velké Británie evakuováno na 338 000 vojáků ustupujících před německou přesilou.

V prostorách Vzpomínkového památníku Bastion 32, který zachycuje historii bojů o Dunkerque od roku 1940, kdy byla německými vojsky napadena Francie až po jeho osvobození v roce 1945, odhalil generál Picek s velvyslancem Fischerem desku se jmény českých vojáků, kteří zde při bojích položili život. „Jsou tu a budou tu s námi navždy. Nikdy na ně nezapomene,“ uvedl starosta města Dunkerque Michel Delebarre při slavnostním odhalení pamětní desky, kterému byl kromě francouzských představitelů, válečných veteránů a dalších přítomen i zástupce britské královské rodiny princ Michael z Kentu. Společně pak všichni uctili památku nejen československých vojáků, kteří zde v bojích proti silné německé posádce položili život, ale všech, jež se těchto bojů účastnili a přinesli jeho obyvatelům vytoužený mír.

„Mám tu sedm kamarádů z mé roty,“ říká přímý účastník bojů plukovník Ján Bačík a ukazuje na jejich jména vyrytá na desce. „Jsme strašně rádi, že nám české Ministerstvo obrany umožnilo, abychom tu dnes byli,“ dodává jeho spolubojovník z československé samostatné obrněné brigády plukovník Adolf Kaleta. Sám byl při bojích raněn. Po výbuchu granátu se mu zarylo několik střepin do nohou. Ještě před tím však stačil zajmout osm německých vojáků, včetně jednoho důstojníka. „Už měli té války také plné zuby,“ vzpomíná plukovník Kaleta. „Byl jsem příslušníkem štábní roty a jako strážný jsem byl přímo u toho, když Frisius podepisoval kapitulaci,“ vrací se ve vzpomínkách o 65 let zpět do dne, kdy konečně německá posádka kapitulovala.

Vzpomínkový ceremoniál poté pokračoval slavnostním pojmenováním tří ulic města po vojácích, kteří se svým působením během 2. světové války zapsali nesmazatelně do historie Dunkerque. První ulice byla pojmenována po francouzském důstojníkovi 110. pěšího pluku Jeanu Bacaertovi, druhá po veliteli spojeneckého námořnictva britském admirálovi Siru Bertramu Ramsayovi. Třetí ulice se od neděle pyšní jménem českého generála Aloise Lišky, velitele 1. československé samostatné obrněné brigády. Právě do jeho rukou kapitulovala po dlouhých měsících obléhání 9. května 1945 německá posádka Dunkerque pod velením fanatického víceadmirála Fridricha Frisiuse a jeho podpis figuruje v kapitulačním prokolu.

„Je to pro nás vzácná chvíle,“ uvedl generál Picek po slavnostní inauguraci ulice a dodal: „Děkuji zastupitelům města Dunkerque a jeho obyvatelům, že nezapomínají na hrdiny, kteří pomáhali jejich domovu vrátit svobodu a mír. Tímto aktem zůstane jméno generála Lišky a s ním i českých vojáků navždy v paměti budoucích generací.“

„Jsem velmi rád, že jsem tady dnes mohl být. Je to skvělý pocit... Jsem opravdu dojatý,“ řekl stojíc pod tabulkou s názvem „Passage du Major-General Aloïs Liska 1895-1977, Commandant la Brigade Blindée Tchécoslovaque, Libération de Dunkerque - 9 Mai 1945,“ rozechvělých hlasem Miroslav Pelikán, vnuk generála Lišky, který doprovázel generála Picka při vzpomínkovém ceremoniálu. Generál Liška se sám této pocty nedožil, ale jeho vojáci, kterým velel, s hrdostí stáli společně s jeho vnukem pod názvem ulice nesoucím jeho jméno. Generál Liška byl pro ně autoritou, vzorem vojáka, důstojníka a velitele, který nikdy nemluvil o vlastenectví, ale celý život horoucím vlastencem byl a prokázal je svými činy.

Po inauguraci ulic starosta města Dunkerque předal českým veteránům v upomínku na tento den a jako poděkování za jejich nasazení pamětní medaili. Společně s primátorem města Liberec Jiřím Kittnerem pak podepsal smlouvu o partnerství mezi městy. „Účast českých vojáků na osvobozování města je pevným základem v historii, na který navazuje naše dnešní spolupráce. Jejich památka tak nikdy nebude zapomenuta,“ uvedl Jiří Kittner, jehož doprovázela i početná delegace libereckých studentů vedená dalším přímým účastníkem bojů plukovníkem Stanislavem Hněličkou a čestná jednotka vojáků v dobových uniformách příslušníků 1. československé samostatné obrněné brigády.

Symbolickou tečku za slavnostním ceremoniálem udělal generál Picek položením kytice k pamětní desce ve Wormhoutu, kde německý admirál Frisius odepjal svůj kord a položil ho na znamení kapitulace před českého generála Aloise Lišku, aby pak následně podepsal kapitulační listiny.

Armádní generál Alois Liška (1895 – 1977)