Úctyhodných 90

Autor: plk. Mgr. Jana Růžičková, oddělení komunikace s veřejností, Generální štáb AČR

V sobotu 15. prosince oslavuje úctyhodných 90 let major Vasil Korol, veterán 2. světové války a příslušník československé zahraniční armády v Sovětském svazu, účastník bojů u Kyjeva, Bílé Cerkve a dalších bitev.

Je také nositelem jednoho z nejvyšších státních vyznamenání „Řádu Bílého lva“, které mu udělil 28. října letošního roku prezident republiky Václav Klaus za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.

V předvečer jeho narozenin mu do Domova péče o válečné veterány v Ústřední vojenské nemocnici v Praze- Střešovicích přišel k životnímu jubileu poblahopřát náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Petr Pavel. „Přeji Vám, abyste to tu s námi ve zdraví dotáhl minimálně do té stovky,“ popřál s úsměvem generál Pavel dojatému oslavenci a předal mu malý dárek. Ve velmi příjemné a srdečné atmosféře pak Vasil Korol u narozeninového dortu vzpomínal na své mladí, rodinu, sibiřskou anabázi, zážitky z války a na situace, které jen tak někdo nezažil a nezažije.

K blahopřání se poté připojil i přítomný předseda Československé obce legionářské Pavel Budínský a další obyvatelé a personál Domova pro válečné veterány.

„Rád bych dnes poděkoval a popřál ještě jedné skupině lidí, a to sestrám a celému personálu, který se tu o vás stará,“ využil generál příležitosti a přítomnosti zdravotnického personálu na oslavě Vasila Korola. Díky vám, vaší ochotě a lidskému přístupu se tu našim veteránům líbí a chválí si péči, kterou zde dostávají,“ poděkoval generál Pavel všem a ženám předal jako výraz poděkování a uznání za jejich péči symbolickou květinu.

V závěru popřál všem obyvatelům Domova pro válečné veterány mnoho zdraví do dalších let a krásné vánoční svátky.

major Vasil KOROL (1922)

• Narodil se 15. prosince 1922 v obci Lachovec na Podkarpatské Rusi. Po nacistické okupaci Československa uprchl do Sovětského svazu. Tam byl zatčen a prošel útrapami sibiřských pracovních táborů. V roce 1943 vstoupil do řad československé armády v Buzuluku. Absolvoval krátký výcvik a stal se velitelem obsluhy děla. Prvních bojů se zúčastnil u Kyjeva, poté u Rudy, Bílé Cerkve, Žaškova a Ostrožan. Na Dukle však 15. září 1944 utrpěl vážné zranění – přišel o ruku. Za své hrdinství byl vyznamenán mnoha vojenskými vyznamenáními. Po válce byl v roce 1949 z armády propuštěn. Až do důchodu pracoval jako vedoucí prodejny na pražském Smíchově. Oženil se, má dvě děti. Dnes žije v Domově pro válečné veterány v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.