Tudy prošla armáda

Autor: major Jan Šulc, oddělení komunikace s veřejností, Generální štáb AČR

První kroky armádního generála Vlastimila Picka, náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, v povodněmi zasaženém Liberecku vedly v úterý 24. srpna 2010 za ženisty pracujícími na výstavbě mostního provizoria v Chrastavě.

Mostní odřad, kterému velí poručík Zbyněk Frai, zde právě vedle dočasně položené mostovky z mostních automobilů AM-50 zahájil výstavbu provizorního mostu typu MS. Generál Picek, kterého v terénu doprovázel velitel 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany a zároveň i velitel na povodních nasazeného Úkolového uskupení Čechy plukovník gšt. Miroslav Knopp a velitel Krajského vojenského velitelství Liberec plukovník Josef Kulovaný, se zde sešli rovněž se starostou Chrastavy Michaelem Canovem. Starosta přitom nejen ocenil pomoc ženistů, kteří si zde již jednou skvěle poradili s obtížnou stavbou mostu, ale pochvalně se zmínil i o ostatních vojácích, kteří stále pracují v katastru města na odstraňování následků povodní.

Z Chrastavy zamířil generál Picek na zhruba půlhodinové jednání na krajský úřad, kde jej přijal hejtman Libereckého kraje Stanislav Eichler. Také hejtman Eichler hned na úvod pochválil vojáky a zdůraznil, že: „Prestiž, kterou jste si zde při povodních mezi obyvateli vydobyli, je ohromnou devizou, kterou musíme udržet.“ Přitom pozice armády je v tomto regionu i díky úspěchům a popularitě libereckých chemiků již tak trvale velmi vysoká. V dalším rozhovoru pak hejtman Eichler seznámil generála Picka se svými postřehy z fungování krajského krizového štábu, spolupráce s jednotlivými složkami Integrovaného záchranného systému, především Policií České republiky, Hasičským záchranným sborem a armádou a s jednáními se starosty postižených obcí. Hejtman Eichler rovněž požádal generála Picka, aby tlumočil jeho poděkování všem nasazeným vojákům, což generál Picek rád přislíbil.

Posledním, nikoliv však méně významným cílem odpolední cesty generála Picka do Libereckého kraje byla obec Višňová. Zde zamířil náčelník Generálního štábu nejprve na obecní úřad, aby se setkal se starostkou Marií Matuškovou. Únava všech zde byla velmi patrná a potvrdila to ve svých slovech mimoděk i sama starostka: „Během uplynulých hektických dnů jsem neměla šanci si to uvědomit, ale když dnes přišli lidé na úřad pro dávky, a já měla chvilku si je lépe prohlédnout, poznala jsem, že každý za těch pár dnů zestárl v obličeji snad o deset let.“ I zde se nesly v dalším rozhovoru nesčetná slova díků nasazeným vojákům. Vždyť i včera ještě v důsledku dešťů opakovaně stoupl jeden z potůčků protékajících obcí a vojáci tak na znamení poplašné sirény z obecního úřadu vyrazili z místa noclehu v budově místní mateřské školky po celodenní práci večer opět do boje s vodním živlem, ohrožujícím své okolí. Generál Picek proto ujistil paní starostku, že: „armáda dostala dostatečný mandát a v pomoci v postižených obcích budou vojáci dále pokračovat dle potřeby.“

Poté, co se generál Picek na úřadě rozloučil, vyrazil v doprovodu velitele nasazené skupiny, kapitána Adolfa Bezděka z 42. mechanizovaného praporu Tábor do terénu přímo za vojáky. Jednu z jejich skupin zastihl u břehu říčky, jak ve spolupráci s pracovníky povodí Labe odklízejí z toku spadlé stromy a pálí jejich větve na blízkém ohni. Generál Picek se přítomných vojáků vyptával nejen na průběh prací, ale i na jejich ubytování, stravu či případné jiné problémy, které je snad mohou trápit. Dostalo se mu však přímého ujištění, že je o nasazené vojáky dobře postaráno.

Na cestě zpět k autům pak velitel skupiny kapitán Bezděk prohodil při pohledu na již vyčištěný pás u řeky: „Tady je to už dobré, tudy prošla armáda, ale podívejte se výš po proudu.“ Pro pochopení rozměru nedávné katastrofy se opravdu stačilo jen rozhlédnout.