Tragická nehoda před 40 lety ukončila životy úspěšných výsadkářů

Autor: plukovnice Jana Růžičková, oddělení komunikace s veřejností, Generální štáb AČR

Přesně před 40 lety, 21. září 1972, zemřelo poblíž bulharského Glbniku 11 parašutistů Armádního sportovního družstva z Prostějova. V den tohoto smutného výročí uctil v rámci své návštěvy Bulharska jejich památku náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Petr Pavel.

Společně s ním se pietní vzpomínky u památníku tragicky zemřelých českých vojáků u obce Glbnik zúčastnil i náčelník Generálního štábu Ozbrojených sil Bulharska generál Simeon Simeonov, velvyslanec ČR Pavel Vacek, velvyslanec Slovenské republiky, zástupci Dukly Prostějov, pozůstalí i jeden přímý účastník nehody a další.

V roce 1972, 21. září, na nechráněném železničním přejezdu u obce Glbnik přibližně 40 kilometrů jižně od Sofie narazil v husté mlze rychlík do autobusu, který převážel českou armádní i státní parašutistickou reprezentaci na blízké letiště Kondofrej k seskokům v rámci 6. Mistrovství spřátelených armád v parašutismu. Při nehodě zahynulo pět parašutistů na místě a dalších šest při převozu do nemocnice. S vážnými zraněními nehodu přežili pouze dva, tehdy ještě rotmistr Ivan Hoššo a poručík Bedřich Chudoba. „Viděl jsem semafory, podíval se doleva a uviděl lokomotivu. Najednou náraz, dostal jsem pecku,“ vzpomíná na tragický moment podplukovník v záloze Ivan Hoššo. „Pak jsem se probral až venku. Bok autobusu se utrhl a mě to vyhodilo ven. Postavil jsem se. Vedle mě ležel Bedřich Chudoba. Byl to šok,“ říká a dodává, že až za dva dny v nemocnici, když si naladil stanici Praha, se jen náhodou dozvěděl z rádia, které mu přinesl velvyslanec, že ostatní jsou mrtví. „To byl druhý šok a já jsem pak dva měsíce přemýšlel, jak se s tím vyrovnat,“ konstatuje smutně podplukovník Hoššo s tím, že při této vzpomínce ho ještě i nyní mrazí. „Slíbil jsem, že na jejich počest se pokusíme vyhrát mistrovství světa. To byla pro mne obrovská motivace a to se nakonec za dva roky podařilo,“ dodává podplukovník Hoššo, který dnes trénuje mladé parašutistické naděje.

V rámci vzpomínkového ceremoniálu u památníku obětí této nehody, který byl odhalen za přispění bývalého starosty obce Gblnik Viktora Petrova a tehdejšího vojenského a leteckého přidělence v Bulharsku plukovníka Jiřího Koudelky v roce 1997, položili všichni přítomní květiny a za zvuků „večerky“ uctili minutou ticha jejich památku.

„Byla to tragédie nejen pro armádní oddíl v Prostějově, ale pro celou československou armádu. Jako výsadkář jsem považoval za svou povinnost tu dnes být. Držíme při sobě v dobrém i špatném a zde zahynulo 11 skvělých výsadkářů a také jeden bulharský lékař,“ uvedl generál Pavel při pietním vzpomínce a poděkoval nejen bývalému starostovi, ale všem bulharským občanům, kteří tento pomník udržují v dokonalém stavu. „Náš velký vděk patří také všem příslušníkům bulharské armády, kteří byli tenkrát dislokovaní v Glbniku a poskytovali našim sportovcům okamžitou pomoc,“ dodal generál Pavel. „Památka těchto lidí žije a my se budeme snažit, aby žila i dál,“ přislíbil bulharský náčelník Generálního štábu generál Simeon Simeonov, s jehož přispěním proběhla pietní vzpomínka velmi důstojným způsobem. Jeho slib s povděkem přijali i přítomní pozůstalí rodinní příslušníci po vojácích, dcera podplukovníka Stanislava Blažeje Viera Malíková a syn poručíka Josefa Pospíchala Josef, který je profesionálním vojákem, příslušníkem 601. skupiny speciálních sil v Prostějově a aktivním výsadkářem, stejně jako jeho otec. „Byli mi dva roky, když otec zahynul. To, že jsem voják, to ovlivnil určitě táta, i když si ho nepamatuji,“ říká nadrotmistr Josef Pospíchal. „Když jsem byl malý, objevil jsem jeho kufr s medailemi, diplomy a vyznamenáními. To mě ovlivnilo a rozhodl jsem se. Nechtěl jsem být sportovec, ale výsadkář u bojové jednotky,“ dodává s tím, že když nastoupil do armády, slýchával od spousty lidí: „Jsi celý táta“.

Atmosféru pietní vzpomínky umocnilo zahoukání lokomotivy a následný průjezd vlaku. Hrůzná vzpomínka na tragickou událost byla najednou v myslích mnoha lidí zpět.

Členové Armádního sportovního družstva z Prostějova, kteří zahynuli v důsledku tragické nehody u obce Glbnik

pplk. Miroslav Krška (46 let ) – vedoucí výpravy, 511 seskoků

pplk. Jiří Stárek (39), vedoucí družstva, náčelník štábu výsadkové brigády v Prostějově

pplk. Stanislav Blažej (46), zasloužilý trenér parašutismu, velitel a trenér ASD

mjr. Jaroslav Jehlička (46) – zasloužilý mistr sportu, legenda parašutismu, první na světě provedl 5000 seskoků, celkem provedl 6045 seskoků, vytvořil 19 světových a 25 národních rekordů, v letech 1955-1958 obsadil v anketě o nejlepšího sportovce u nás 1. místo

por. Václav Kumbár (33) – zasloužilý mistr sportu, několikaletá světová jednička, absolvoval 4540 seskoků

por. Josef Pospíchal (31)- zasloužilý mistr sportu, světová dvojka, provedl 4280 seskoků

por. Oldřich Varmuža (30)- 1381 seskoků

por. Luboš Majer (28), mistr sportu, poslední mistr světa, 3188 seskoků

mjr. Jaroslav Havránek (46), pilot vysazovač, který provedl 5834 letů a nalétal 2727 hodin

svob. František Sležuk (20)

svob. Jaroslav Svoboda (21)

Reportáž o události před 40 lety v obci Glbnik bude zveřejněna v říjnovém čísle A reportu.

Foto: Pavel Lang