Švédsko – den druhý, od jednacího stolu do terénu

Autor: podplukovnice Jana Růžičková, oddělení komunikace s veřejností, Generální štáb AČR

V úterý 18. května 2010, pokračovala druhým dnem oficiální návštěva náčelníka Generálního štábu AČR armádního generála Vlastimila Picka ve Švédsku.

Společně s vrchním velitelem Ozbrojených sil Švédska generálem Sverkerem Göransonem zavítal na jih Švédska do oblasti Ystadu na cvičení švédských vojáků Joint Challenge 2010. Cvičení, které potrvá až do středy 26. května, se účastní na 4350 vojáků jednotek pozemních i vzdušných sil švédské armády s více jak 1000 kusy techniky včetně tanků Leopard 2, bojových vozidel CV 90, Bv 309, Bv 206 a dalších.

„Cílem cvičení je připravit jednotky pro „Nordic Battle Group“, která bude v pohotovosti od ledna příštího roku, a jednotlivce pro nasazení v zahraničních operacích,“ vysvětluje přítomný velitel jednotky. Postupně se dovídáme, že příprava je zaměřená nejen na standardní postupy k eliminaci „klasického“ nepřítele, ale rozehrávají se zde rovněž různé situace, se kterými se mohou vojáci v průběhu nasazení setkat jako například reakce na použití nástražných výbušných systémů (IED), zdravotnická pomoc při vedení bojové činnosti, komunikace s místním obyvatelstvem a podobně.

Právě poslední zmiňovaná oblast je o to důležitější, že cvičení se koná v prostoru reálně obydleném obyvatelstvem. Takže za chvíli jsme byli svědky toho, jak bojová vozidla CV 90 projíždějí okolo školky, ve které si na zahradě hrály děti.

Do továrny o kus dál, kde zaměstnanci právě drtí suť, zamířily dva tanky Leopard a několik bojových vozidel. Zaujaly bojové postavení přímo v areálu. Četa vojáků následně „čistíla“ jednu z budov továrny od IED. Mezitím si jeden ze zaměstnanců se zájmem měří průměr hlavně u stojícího tanku Leopard. Další dvě vozidla s vojáky obsazují nákladové nádraží opodál a skupina zdravotníků zde ošetřuje první raněné.

„Je to záměr. Naším cílem je být vidět. Ale také umět naslouchat obyvatelstvu, a být připraveni vysvětlovat jak svou činnost, tak případná vzniklá nedorozumění,“ zdůraznil specifikum výcviku generál Göranson.

„Také je to poslední cvičení, kterého se účastní vojáci v povinné službě,“ konstatuje přítomný velitel cvičící jednotky a dodává: „Polovina mého štábu je z této vesnice, proto je i spolupráce s místním obyvatelstvem dobrá.“

Nestačíme se divit a zkoušíme si představit, jak by to vypadalo u nás doma. Moc nám to nejde. Pokračujeme v dalším programu. Švédští kolegové nás letecky přepravují do Karlskoga.

Zároveň nám chtějí ukázat nový dělostřelecký systém ARCHER, kterým bude v následujících letech vyzbrojena švédská a norská armáda. První dodávka čtyř kusů se uskuteční na konci roku 2011. Již teď však mají švédští vojáci k dispozici jeden prototyp, který jim poslouží k přípravě osádek. Druhý budou mít v říjnu tohoto roku. Jedná se o společný projekt s norskou armádou a samozřejmě, když na něm participují dvě armády, je pro obě strany výhodnější.

Za chvíli se před námi objevuje v plné rychlosti ARCHER. V okamžiku se staví do palebného postavení a za několik desítek sekund je připraven k palbě. Naši dělostřelci, kteří jsou v delegaci generála Picka, tají dech a s obdivem sledují rychlý manévr. Jeden z nich, velitel 13. dělostřelecké brigády plukovník Ján Kožiak pak má možnost si společně s generálem Pickem systém „osahat“ a projet se s ním. My ostatní míříme do továrny, kde ARCHERA vyrábí.

V hale nás okamžitě uhodí do očí nápis „ARCHER is more than gun.“ Za okamžik nám major Björn Isaksson z dělostřeleckého pluku švédské armády z Bodenu dokazuje, že na tomto tvrzení asi opravdu něco bude. Postupně se dozvídáme, že ARCHER má dostřel až 50 kilometrů, má zásobník na 21 nábojů a je schopen vystřelit až 9 střel za minutu, přičemž osádku tvoří jen tři lidé. Navíc je tento prostředek vysoce mobilní a umí se pohybovat až 70 kilometrovou rychlostí s dojezdem až 400 kilometrů.

Major Isaksson na nás chrlí jeden údaj za druhým, a je na něm vidět, že je z ARCHERA opravdu nadšený. Naši dělostřelci si pak cestou zpět na letiště jen nenápadně povzdechnou, že by to k radiolokátoru ARTHUR, který Švédobé take mají, opravdu chtělo ještě to „nové“ dělo.