Strong Campaigner 2014: Mechanizované četě velí mistryně republiky ve vojenském pětiboji

Autor: kapitánka Jana Samcová

„Když jsem ji viděl na palebné čáře, pomyslel jsem si, že tak jako ona neumí velet kdejaký chlap,“ prohlásil s uznáním plukovník Jiří David, z pověření náčelník štábu Velitelství pozemních sil, o poručici Martině Skalové, čtyřiadvacetileté velitelce čety z táborského 42. mechanizovaného praporu.

U 4. brigády rychlého nasazení slouží necelé dva roky. Podle jejích slov ji to do armády táhlo už od malička. „Jsem sportovně založený člověk a vojenská profese má ke sportu blízko. Brala jsem to tedy jako možnost, věnovat se sportu,“ vysvětluje mladá vojákyně. Po absolvování střední vojenské školy v Moravské Třebové a následně Univerzity obrany tak její kroky zamířily na jih Čech.

Začátky nebyly lehké. Jako velitelka čety měla pod sebou dvacítku podřízených, starších než ona sama, na celé rotě byla navíc jediná žena. „Za začátku jsme k sobě hledali cestu,“ přiznává, „ale měla jsem štěstí na dobrého zástupce, o kterého jsem se mohla opřít, a díky němu jsme se dostali na úroveň, na které jsme teď. Dnes si už rozumíme a všechno mezi námi klape.“

Podporu má i ve svých blízkých. „Rodiče jsou na mě pyšní a přítel je taky voják, takže chápe moji práci. Doma máme tak trochu vojenské prostředí,“ dodává s úsměvem.

Před měsícem se Martina stala mistryní republiky ve vojenském pětiboji. V soutěži, jež zahrnuje střelbu z malorážky, hod granátem, překážkovou dráhu NATO, plavání a přespolní běh, dosahuje úspěchů i v zahraničí. Jedním z největších byla před rokem a půl zlatá medaile v Belgii, na loňském mistrovství světa v Brazílii vybojovala v kategorii žen český rekord.

A jaké má plány do budoucna sympatická poručice? „Chtěla bych si dálkově dodělat inženýrské studium a pokračovat ve vojenské kariéře. Určitě bych se ráda posunula výš. Vysněnou pozici v armádě ale zatím nemám.“