Strakoničtí vojáci si dali "spicha" na motorkách

Autor: Jana Samcová, tisková a informační důstojnice 25. protiletadlové raketové brigády

Historicky první „Army Moto Meeting“ se uskutečnil tento týden na letišti ve Strakonicích. Kromě tradičních soutěží a jízd zručnosti proběhlo i žehnání motocyklů. Z pozice duchovního pravoslavné církve posvětil jednostopé koráby silnic strakonický kaplan kapitán Marek Maxim Švancara.

Motocykl nevlastním, každý motosraz v okolí také nenavštěvuji a ani k zarytým fanouškům závodů Moto GP nepatřím. Vzpomínám si na vyprávění kolegy z práce. Kdysi se jednoho svého známého zeptal, jakou si chce pořídit motorku. Odpověď zněla: „Červenou.“ Tak asi stejný odborník přes motorky jsem i já. Ale když jsem se dozvěděla, že se naši vojáci rozhodli uspořádat setkání se svými jednostopými miláčky, napadlo mě jediné: „Tam nemohu chybět!“

Premiéra podobné akce a zlověstně zatažená obloha moc velké návštěvnosti nenahrávají. Ale i přesto pár minut po 14. hodině vyrážím směr letiště. Hlavně foťák s sebou. Povinná výbava tiskové mluvčí. Asfaltová plocha strakonického letiště, kde si vojáci dali "spicha" se svými stroji, rozhodně přeplněná není. Pro někoho možná zklamání. Sraz motorek tak trochu v komorním prostředí. Ale víc než o počtu je to o lidech. A jak vzápětí zjišťuji, sešla se tady opravdu skvělá parta lidí.

První soutěž už mají za sebou a připravují se na další jízdu zručnosti. Jako první vyráží kapitán Martin Tesař. Se svým strojem Harley Davidson projíždí určenou dráhu, bravurně zvládá všechny zatáčky. Jeho čas jako prvního závodníka se pro ostatní stává výzvou. Po něm nastupuje nadrotmistr Jan Dytrych se svojí Kawasaki Ninjou. Velký fanda do motorek. Snad mohu prozradit, že takovou dvoukolovou krasavici nevlastní jen jednu. Určenou dráhu postupně absolvují i všichni ostatní. Role časoměřiče se ujmul praporčík Josef Peterka přezdívaný Spike. Úlohu rozhodčího bere vážně. V baťohu má dokonce připravené sladké odměny pro vítěze. Program soutěží později završuje slalom mezi kužely.

Blíží se čtvrtá hodina odpolední a s ní i avizované žehnání motocyklů. Naneštěstí se spouští déšť, který nabývá stále víc a víc na intenzitě. Podepisuje se to i na kvalitě fotografií, jak zjišťuji doma o pár hodin později. Když vojenský kaplan, kterému nikdo z vojáků neřekne jinak než padre Maxim, začíná předříkávat modlitbu, mám dojem, že se motorkáři za mnou náhle utišili. Po očku na ně mrknu, zatímco se snažím nacvakat co nejvíc fotek. Nezdá se mi to. I ty největší vtipálky zasáhla tato zvláštní atmosféra a mlčky naslouchají Maximovým slovům: „Hospodine, Bože náš, jenž sedáváš na serafinech a jezdíš na cherubínech, moudrostí okrašluješ člověka a vedeš svým požehnaným záměrem vše k dobrému, sešli své požehnání na tento dopravní prostředek a přiděl mu svého anděla, aby cestujícím v něm byl ochráncem a učitelem, aby v pokoji a úspěšně dokončili svou cestu, tobě slávu a díky vzdávali. Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky až na věky věkův. Amen.“ Po přečtení modlitby přistupuje k motorkám a každou ze všech stran okuřuje kadidlem a později ještě kropí svěcenou vodou. Když o chvíli později děkuje motorkářům za účast a vyjadřuje přání, že taková mimopracovní setkání vojáků by se mohla uskutečnit častěji, jako by mi mluvil z duše.

Nultý ročník vojenského motosrazu ve Strakonicích je v tuto chvíli již minulostí. Nepříznivé počasí se podepsalo na jeho skromné účasti. Ale doufejme, že nezůstane jen u jednoho podobného setkání, a třeba už toto léto v hojnějším počtu, i za účasti motorkářů nevojáků, se opět uvidíme.

Poznámka autora: Žehnání motorek provedl kapitán Švancara z pozice duchovního pravoslavné církve, nikoliv jako vojenský kaplan. Tento akt není součástí služby příslušníků Duchovní služby Armády České republiky.