Strakoničtí vojáci trénují na bojové střelby v Polsku

Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice 25. protiletadlového raketového pluku

„Alfa, cíl 120, 50 zachytit. Alfa, cíl zničit, samostatně jednou.“ Podobné povely směřující z velitelského stanoviště k palebným jednotkám jsou v těchto dnech často slyšet na letišti 21. základny taktického letectva v Čáslavi. Příslušníci 251. protiletadlového raketového oddílu ze Strakonic se tady totiž připravují na bojové střelby z protiletadlového raketového komplexu 2K12 KUB, jež se uskuteční začátkem června na polygonu Ustka v Polsku.

„Přípravu na ostré bojové střelby v rámci taktického cvičení nazvané BALT 2014 jsme zahájili v srpnu loňského roku. V první fázi bylo naším úkolem vybrat příslušníky bojové směny pro připravované střelby,“ uvádí nadporučík Vladimír Šanda ze skupiny přípravy 251. protiletadlového oddílu. Vojáky tak čekalo náročné přezkoušení, při kterém museli prokázat vysokou kvalitu svých schopností. „Do užšího výběru se dostala první a čtvrtá protiletadlová baterie, ze kterých jsme následně vybrali obsluhy, jež dosahovaly nejlepšího hodnocení,“ dodává nadporučík Šanda.

Nabízí se otázka, proč vojáci cvičí zrovna v Čáslavi? Nejen množství letounů ve vzduchu, které jim simulují nepřátelské vzdušné cíle, ale i kvalitní logistickou podporu a vstřícnou a přátelskou atmosféru základny si nemohou strakoničtí vojáci vynachválit. „Letiště v Čáslavi využíváme již čtvrtým rokem. Zhruba od března do října zde máme radiolokátor, ve kterém se v týdenních směnách střídají jeho obsluhy a zdokonalují se v zachytávání širokého spektra vzdušných cílů. V souvislosti s připravovanými střelbami pak výcvik nabývá na intenzitě,“ vysvětluje Vladimír Šanda.

V Polsku budou vojáci postřelovat náročné cíle

Při střelbách budou vojáci působit na upravenou leteckou raketu s označením RS-2US. „Jedná se o specifický cíl na hranici bojových možností komplexu 2K12 KUB. V prvních deseti sekundách bezprostředně po odpálení z letounového nosiče raketa zrychluje až na 750 metrů za sekundu. Pravděpodobnost zničení cíle je zaručena do maximální rychlosti 600 metrů za sekundu,“ vysvětluje jeden z instruktorů rotmistr František Hammerbauer.

Klíčovým momentem při střelbě se tak stává okamžik, kdy operátor musí zaznamenat odpálení rakety z letounového nosiče a přejít na sledování samotné rakety. Na to má velice krátkou dobu, zhruba od dvou do šesti sekund. Práci mu navíc znesnadňuje velké zrychlení rakety a nepoměr mezi velikostí nosiče a vlastní střelou. Náročné podmínky tak ovlivňují složení bojové sestavy. „Pod místo velení a řízení palby jsou zapojeny tři radiolokátory, které jsou schopny v reálném čase sdílet 3D informace o vzdušném prostoru,“ říká rotmistr Hammerbauer. Tedy laicky řečeno, když jeden radiolokátor sleduje cíl, sledují ho všichni. Důležitá je tedy i spolupráce mezi jednotlivými obsluhami.

Střelba je plná emocí

Nelze se divit, že během střeleb se operátoři musí vypořádat i se značným psychickým tlakem. „Pro přípravu vojáků využíváme výklad, ukázku z minulých střeleb, částečně i simulaci, ale samotná ostrá střelba se fyzicky napodobit nedá,“ objasňuje rotmistr Hammerbauer, který v minulosti absolvoval střelby čtyřikrát aktivně a dvakrát v roli instruktora. Měl tak možnost vyzkoušet si činnost ve všech bojových prvcích komplexu.

„Je to nezapomenutelný zážitek na všech pozicích. V odpalovacím zařízení cítíte na vlastní kůži start té silné rakety. I když je to dvacetitunový kolos, pořádně to s ním zahýbe. V lokátoru zase prožíváte emoce jako neselhat a co nejlépe prodat práci celého kolektivu. Klíčový okamžik visí na obsluze radiolokátoru – dvou lidech, kteří si moc dobře uvědomují, že bojují za celou řadu svých přátel v jednotce, aby jejich snaha a um byl korunován úspěchem. Lokátor je v daný okamžik plný emocí,“ vzpomíná zkušený voják a s úsměvem dodává: „Emoce do toho vnášejí i polští bezpečnostní rozhodčí. Častokrát jsme od nich slyšeli vzrušené povzbuzování – Strzelać, strzelać! (česky Střílej!)“

„Ostré bojové střelby z komplexu 2K12 KUB by optimálně měl absolvovat každý náš příslušník. Vlastní prožitek je nenahraditelnou zkušeností, díky které voják nabývá důvěry ve svou zbraň a získává sebedůvěru, jež je důležitá pro plnění každého bojového úkolu,“ uzavírá velitel 251. oddílu podplukovník Petr Prskavec.