Strakoničtí vojáci nakládali techniku na železnici

Autor: Jana Samcová, tisková a informační důstojnice 25. protiletadlové raketové brigády

Sochory, palice, upevňovací popruhy či zajišťovací klíny – to je jen část vybavení, kterou využili příslušníci 25. protiletadlové raketové brigády během svého výcviku v přepravě po železnici. Ten se uskutečnil tento týden na železniční stanici ve Strakonicích.

Znalce vojenského prostředí jistě nepřekvapí, že vše bylo rozdělené na dvě části – teoretickou a praktickou. První den vojáci absolvovali nezbytnou teorii. „Zaměřovala se na povinnosti funkcionářů vojenských transportů a ochranné směny, způsob vyžadování přepravy a správné vyplňování dokumentů potřebných k přepravě,“ informuje nadrotmistr Jan Fleischmann z oddělení bojové přípravy strakonické brigády.

Následující dny pak již patřily samotnému praktickému výcviku. Cvičící se zdokonalovali v najíždění a navádění techniky na železniční vozy a ve způsobech jejího upevnění a zajištění při vnitrostátní i mezinárodní přepravě. Součástí byla i ukázka jednotlivých typů železničních vozů, seznámení s jejich značením a způsoby jejich přebírání a předávání. „Veškerý výcvik probíhal za striktního dodržení všech bezpečnostních opatření a zásad, vyžadovaných ať už během práce v železniční stanici či při samotné přepravě,“ zdůrazňuje nadrotmistr Fleischmann.

Jako první se praktického nácviku zúčastnili příslušníci 251. protiletadlového oddílu. Postupně tak prošli vagónováním kolové techniky z čelní i boční rampy a nechybělo ani nakládání pásové techniky z čelní rampy na železniční vagón.

Na jejich činnost dohlížel rotmistr Pavel Marek, technik druhé protiletadlové baterie. Na vlastní kůži zažil přepravu techniky do Polska na ostré bojové střelby BALT či na cvičení ELITE v Německu. „V roce 2009 jsme na BALT nakládali zhruba 40 kusů techniky na 20 vagónů,“ řekl a vzápětí popsal, jak cesta tam trvala skoro čtyři dny a zpátky zhruba dva a půl. Dnes již s úsměvem na rtech vzpomíná na komplikaci, kterou jim přinesly klanice pásové techniky: „Byly uloženy dle předpisů, ale polskému vozmistrovi se to nelíbilo. V půl jedné v noci jsme jich tak asi stovku museli přenášet do vagónu Res, aby nevypadly.“