Strakoničtí protiletadlovci cvičili, jak přežít

Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice, 25. protiletadlová raketová brigáda

Od 23. do 25. listopadu 2011 absolvovali na Oldřichově příslušníci 1. baterie 252. protiletadlového raketového oddílu ze Strakonic speciální přípravu na to, jak přežít v krizové situaci.

„Podobný výcvik naši vojáci absolvovali v létě, nyní si jej zopakují za ztížených klimatických podmínek v zimním období,“ informuje nadporučice Dana Brožová, zástupkyně velitele 1. baterie 252. protiletadlového oddílu. Cílem není jen prověřit zásady přežití v tísni. Vojáci si na vlastní kůži vyzkouší, že důležitá je i samotná příprava. Ta zahrnuje správný výběr a sbalení materiálu, plánování trasy přesunu a řadu dalších aspektů, které se nevyplácí podcenit. „V neposlední řadě důkladně prověříme i fyzickou a psychickou odolnost vojáků,“ dodává velitel baterie a zároveň řídící výcviku nadporučík Jiří Pokorný.

Výcvik zahájen náročným přesunem

Středeční ráno, mlha, teplota lehce pod nulou. Vojáci právě zahájili výcvik. A od samého začátku bylo jasné, že to nebudou mít lehké. Pěší přesun na třicet kilometrů se zátěží, a to na cvičiště Oldřichov. V průběhu trasy procházeli stanoviště, na kterých vždy získali souřadnice pro další směr pochodu.

Ve chvíli, kdy poslední družstvo dorazilo do pomyslného cíle na Oldřichově, řídící výcviku vydal další úkol - vybudovat dočasné přístřešky. Kdo by se domníval, že tím náročný den skončil a vojáky čekal odpočinek, byl by na omylu. Příslušníci 1. protiletadlové baterie absolvovali ještě noční orientační pochod.

Zásady přežití jsou logické

Druhý den byl věnován teoreticko-praktickým zaměstnáním. Taktické postupy v podmínkách přežití s omezenými zdroji vojákům vysvětlil nadrotmistr Martin Karvan, příslušník zpravodajského oddělení strakonické protiletadlové brigády, účastník několika zahraničních misí. „Nejsem příznivcem teoretických pouček či definic. Chci, aby vojáci pochopili, že zásady přežití v terénu mají svou logiku a není potřeba v tom hledat žádnou vědu.“

Vidět a nebýt viděn, budování přístřešků na místě pomyslných vrcholů trojúhelníku - takzvaného trianglu a pokrytí celého perimetru v případě napadení, rozdělení práce v družstvu včetně role velitele. To jsou jen některé zásady, se kterými nadrotmistr Karvan seznámil vojáky. Součástí výcviku byla i problematika improvizovaných výbušných zařízení, s nimiž se mohou vojáci setkat v zahraničních misích, či psychologické aspekty chování v krizových situacích. Na závěr třídenního přežití byl pro vojáky připravený náročný přesun zpět. Tentokrát v noci.

„Řadu zde získaných poznatků a zkušeností vojáci využijí pro svou protiletadlovou odbornost, například při zaujímání palebného postavení,“ vysvětil nadporučík Pokorný. „Rovněž se snažíme vojáky připravit i na psychickou zátěž, kterou krizové situace vyvolávají. Zde je důležitá právě spolupráce jednotlivých členů družstva, navzájem si pomoci a podpořit se,“ dodal. Nadrotmistr Karvan doplnil: „Důležitou úlohu zde sehrává velitel družstva. Jaký je velitel, takové je celé družstvo.“