Sto čtyřkou po Labi

Autor: kapitán Jan Šulc, Generální štáb

Náčelník Generálního štábu armádní generál Vlastimil Picek se v úterý 11. května 2010 seznámil na vodním cvičišti v Litoměřicích s průběhem výcviku strojníků plovoucích transportérů PTS-10.

Výcvik, probíhající od 5. až do 13. května, zde nyní absolvuje celkem deset strojníků ze 151. ženijního praporu v Bechyni a od rakovnické a olomoucké samostatné záchranné roty, které mají v současné době PTS-10 ve výzbroji svých ženijních a záchranných přepravních družstev.

Jak vysvětlil velitel soustředění, podplukovník František Richter, který je zároveň i velitelem 151. ženijního praporu: „Plavby PTS-10 na tekoucí vodě jsou nezastupitelnou příležitostí k předávání znalostí a umu mezi staršími strojníky, a jejich mladšími kolegy. I díky nim se dále mohou rozvíjet zkušenosti, které naši vojáci získali při pomoci obyvatelům během povodní.“

V souvislosti s výcvikem si plukovník Richter pochvaloval i tradičně výbornou spolupráci vojáků s povodím Labe. Ta je nezbytná s ohledem na to, že 145 metrů široké a 7 metrů hluboké koryto řeky u vodního cvičiště v Litoměřicích je součástí takzvané vodní cesty a je proto nutné výcvik, především při stavbě mostů, vzájemně koordinovat. Při plavbách však omezení provozu nenastává. „Navíc dnes již není doprava na řece tak silná a místo nákladních, potkáváme spíše výletní lodě, a ani s nimi nedochází k žádným problémům, protože naši lidé bezpečně ovládají veškerá pravidla říčního provozu,“ uvedl plukovník Richter. I proto ostatně musí mít strojníci řídící na vodě transportéry PTS-10 nejen příslušná vojenská osvědčení, ale také civilní průkaz vůdce malého plavidla, podobně jako posádky ostatních vojenských člunů. S PTS-10 by se přitom vojáci mohli vydat nejen na naše řeky, ale i dál, jelikož byl původně certifikován i pro pobřežní plavbu na moři. Takový výcvik se však u nás pochopitelně neprovádí.

A jak si vozidlem zatížený PTS-10 poradí s říčním proudem o rychlosti 0,5 metru za sekundu se v zápětí mohl generál Picek přesvědčit osobně z paluby transportéru s věžovým číslem 104. Poté, co absolvoval na vodě precizně vykroužený okruh ve tvaru osmičky řekl: „Mnoho lidí již PTS-10 s ohledem na jeho stáří podceňuje, ale já si to nemyslím. Budeme-li se o ně dobře starat, mohou nám dále sloužit.“ A že se ženisté o svoji techniku umí starat, bylo vidět i v autoparku, kde bechyňští garážují Tatry od k výcviku používaných pontonů. Ačkoliv tato technika dlouhodobě stojí jen pod přístřeškem a běžně se neužívá, motor náhodně vybraného náklaďáku po připojení baterie okamžitě naskočil. Také při návštěvě polní kuchyně připravující k obědu „námořnické“ maso a polního stanového tábora cvičících bylo vše v nejlepším pořádku, a tak mohl generál Picek od ženistů odjet s nejlepším vědomím dobře odváděné práce.