Splněné přání generála Beera

Autor: Pavel Šmidrkal, Foto: občanské sdružení JARY

Válečný veterán generálmajor Alexander Beer, legendární tankista Svobodovy armády a stálé čilý rebel, oslavil v pátek 7. února 2014 v domácím prostředí Parkhotelu Průhonice v okruhu svých spolubojovníků 97. narozeniny.

Gratulanty přivítal předseda občanského sdružení JARY pan Jaroslav Syrový, který v minulých letech v pražském Rudolfinu připravoval slavnostní koncerty na počest československých válečných veteránů.

Když se generál Beer v plném lesku své uniformy vítal na oslavě s náčelníkem Generálního štábu AČR Petrem Pavlem, svěřil se mu: „Nestojí ten život za nic, neslouží mi paměť!“ Poutavě vyprávět však nezapomněl a tak se jeho váleční kamarádi – generálové Jaroslav Klemeš a Miloslav Masopust – dostali ke slovu jen v malé pauze, když si Saša Beer připaloval cigaretu.

Přítomen byl také bývalý předseda vlády Jiří Rusnok, který je veterány přijímán s velkou přízní. „Moje úcta k vám, válečným hrdinům, je věčná. Jsem rád, že vás mohu znovu pozdravit,“ uvedl při krátkém přípitku.

„Jste příkladem dnešním vojákům,“ navázal generál Pavel a rozhovořil se o vedení dnešního boje. „Vy jste svého nepřítele znali, byl definován, ale v Afghánistánu je to složitější.“

Přestože se chvíli hovořilo o takto vážných věcech, dobrá nálada ani humor nechyběl. „Je příjemné sbírat medaile. Horší ovšem je, že v našem věku k nim musíme přidat i sbírku ledvinových a žlučníkových kamenů,“ posteskl si úsměvem na tváři generál Masopust.

„Víte, co bylo na frontě nejtěžší?“ položil záludnou otázku generál Beer. „Sehnat papír, do kterého by se dala zabalit machorka.“

„A ty myslíš, že v Anglii bylo cigaret dost?“ nadhodil plukovník Pavel Vranský, příslušník RAF. „Když Němci potopili indickou loď plující s nákladem tabáku, byli jsme skoro půl dne bez cigaret.“

Dvaadevadesátiletý brigádní generál Jaroslav Klemeš – poslední žijící parašutista, který za války seskočil do protektorátu, zmínil vtipné překvapení od chrudimských výsadkářů, kterým ho při nedávných oslavách jeho narozenin úplně dojali. „Darovali mi jízdní kolo, které mi na konci války ukradli Němci.“

Z nevázaného žertování se přítomní vrátili znovu na frontu, otázkou na generála Beera, zda v bojích pociťoval také strach. „Střely z německých kulometů svítily, to jsme se báli. Ale časem jsme si zvykli.“

Smutné je, že až tahle živá paměť válečných hrdinů, nasycená autentickými příběhy, navždy vyhasne, ztratí naše společnost část své neopakovatelné síly. Síly hrdinství, které vyrostlo z nadšeného vlastenectví.

A jaké bylo vlastně to splněné narozeninové přání generála Beera?

Setkat se s generálem Petrem Pavlem.