Speciální síly vstupují do nové etapy: generál Hofírek předá velení plukovníku Kramplovi

Autor: Barbora Popovová

Velení speciálních sil se nemění často – jejich podstata stojí na stabilitě, disciplíně a kontinuitě. Speciální síly jsou zároveň systémem, který si dlouhodobě vychovává vlastní lídry – velitele vyrůstající uvnitř jednotky, kteří sdílejí její hodnoty a přebírají odpovědnost postupně, krok za krokem. Dnes v prostorách Vojenského historického ústavu předal brigádní generál Miroslav Hofírek po více než třech letech velení Ředitelství speciálních sil svému dosavadnímu zástupci a bývalému veliteli 601. skupiny speciálních sil, plukovníku generálního štábu Tomáši Kramplovi.

Ceremoniálu se zúčastnil také náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Karel Řehka, který u speciálních sil strávil podstatnou část své vojenské kariéry. U „speciálů“ vyrostl – postupně prošel klíčovými velitelskými pozicemi a stanul jak v čele 601. skupiny speciálních sil, tak i Ředitelství speciálních sil. S oběma veliteli jej spojují společné roky služby, výcviku i nasazení.

„Jsem rád, že zde dnes mohu být – považuji tento den za důležitý. Speciální síly představují klíčový strategický nástroj v oblasti bezpečnosti a obrany a změna velení je vždy významným okamžikem,“ uvedl generál Řehka.

Brigádní generál Miroslav Hofírek: stratég, který dal systému pevný rámec

„Děkuji vám, kolegům a spolubojovníkům, že jsem s vámi mohl sloužit – bylo mi ctí. Byla to služba, která dává smysl i naplnění,“ zdůraznil generál Hofírek ve svém projevu.

Brigádní generál Miroslav Hofírek je jméno, které je s českými speciálními silami spojeno více než dvě dekády. Během své kariéry absolvoval čtyři operační nasazení v Afghánistánu, zastával klíčové velitelské funkce u 601. skupiny speciálních sil a působil také v aliančních strukturách NATO na Velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) v belgickém Monsu.

Do čela Ředitelství speciálních sil nastoupil 1. ledna 2023. Představuje typ velitele–architekta – toho, který uvažuje v dlouhých časových horizontech a staví schopnosti jednotky na pevném koncepčním základu.

Pod jeho velením se posílil důraz na informačně orientované soupeření, práci s otevřenými i utajenými zdroji a budování informační dominance jako klíčového prvku operační převahy. Tento přístup reflektoval proměnu mezinárodního prostředí – od éry globálního boje proti terorismu k období strategického soupeření a přípravy na konflikt vysoké intenzity.

Speciální síly se pod jeho vedením profilovaly jako profesionální, plně interoperabilní složka, která propojuje bojové schopnosti s analytickým myšlením a rozvíjí model nepřímého působení založený na partnerství a práci s lokálními aktéry. Právě tento model umožňuje dosahovat strategických cílů při omezení eskalace a minimalizaci viditelnosti nasazení.

Plukovník Tomáš Krampla: zkušenosti z terénu i z velení

„Chci tě ujistit, že na tento směr navážu a budu v něm pokračovat s respektem k tomu, co bylo vybudováno,“ řekl s odkazem na své předchůdce plk. Krampla.

Plukovník Tomáš Krampla vstupuje do čela speciálních sil s jasně formulovaným cílem: jejich transformací.

Až do minulého roku působil u 601. skupiny speciálních sil v Prostějově. Prošel velitelskými i štábními funkcemi, opakovaně byl nasazen v Kosovu, Afghánistánu i Mali a patří k těm, kteří jednotku formovali zevnitř. Stejně silně však formovala i ona jeho.

Zásadní zkušeností pro něj bylo nasazení v Afghánistánu v roce 2006, kdy jeho jednotka během patroly padla do léčky. Vozidlo, u něhož stál, bylo zasaženo a Krampla utrpěl zranění střepinou. I přes vážné poranění hlavy dokázal převzít iniciativu a dostat své kolegy do bezpečí. Za statečnost v boji a záchranu lidských životů byl v roce 2008 jako osmadvacetiletý nadporučík vyznamenán Medailí Za hrdinství z rukou prezidenta Václava Klause. Tato zkušenost se stala pevnou součástí jeho velitelského postoje.

Od loňského roku zastává funkci zástupce ředitele Ředitelství speciálních sil MO a podílí se na strategickém plánování i rozvoji schopností. Speciální síly tak zná jak z pohledu nasazení, tak z perspektivy jejich systémového řízení.

Více než dvacet let zůstávala struktura speciálních sil v zásadě neměnná. Obstála v operacích a vybudovala si respekt, ale bezpečnostní prostředí roku 2026 vyžaduje víc než kontinuitu – vyžaduje adaptaci. Nové regionální a obranné plány, multidomain charakter konfliktů i těsnější propojení informačních, kybernetických a klasických schopností podle Kramply znamenají nutnost proměnit samotnou strukturu sil.

Otevřeně říká, že každý velitel má svou dobu, kdy může něco posunout. V Prostějově se mu podařilo zasadit o výstavbu cvičiště FIBUA – projekt, který se z dlouhodobých plánů proměnil v konkrétní schopnost jednotky. Nyní však stojí před výzvou systémovou. Transformace nebude viditelná v jedné investici ani v jedné organizační změně. Jejím měřítkem bude připravenost speciálních sil obstát v prostředí, které je rychlejší, komplexnější a méně předvídatelné než kdy dříve.

Ambicí je vytvořit strukturu, která bude pružná, integrovaná a schopná působit napříč doménami. Klíčovou roli přitom sehraje meziresortní spolupráce. Moderní operace jsou výsledkem souhry vojenských, zpravodajských i dalších bezpečnostních nástrojů státu. Speciální síly podle něj nemají být izolovaným prvkem, ale aktivním integrátorem schopností – spojovacím článkem, který propojuje informace, rozhodování a účinek.

Transformace speciálních sil: odpověď na aktuální bezpečnostní prostředí

Transformace, kterou nový ředitel otevírá, staví na pevných základech vybudovaných jeho předchůdcem a posouvá je dál. Nemá se odehrávat na úrovni jednotlivých projektů, ale na úrovni celého systému. Základní struktura speciálních sil vznikala v odlišném bezpečnostním kontextu. Dnes je proto třeba ji dále rozvíjet tak, aby odpovídala novým regionálním obranným plánům, důrazu na kolektivní obranu i schopnosti působit v multidoménovém prostředí.

Proměna se má dotknout řízení, podpůrných prvků i samotného uspořádání schopností. Cílem je větší flexibilita, rychlejší rozhodovací cyklus a lepší propojení s ostatními druhy sil i s dalšími bezpečnostními institucemi státu. Speciální síly nemají fungovat paralelně vedle ostatních struktur, ale jako jejich přirozená součást – s jasně definovanou rolí v rámci obranného systému.

Důležitou součástí transformace je meziresortní spolupráce. Moderní operace stojí na sdílení informací a koordinovaném postupu. Propojení se zpravodajskými službami, kybernetickými kapacitami i dalšími bezpečnostními aktéry má být systematické, nikoli ad hoc.

Výsledkem nemá být jen upravený organizační diagram. Ambicí je vytvořit strukturu, která bude dlouhodobě udržitelná, schopná rychlé adaptace a připravená reagovat na konflikty, jejichž podoba se může rychle měnit.

Jedna etapa končí, druhá začíná

Brigádní generál Miroslav Hofírek předává speciální síly ve stavu, který je výsledkem dlouhodobé a systematické práce mnoha lidí – jako stabilizovaný, koncepčně ukotvený a v aliančním prostředí respektovaný celek. Plukovník Tomáš Krampla je přebírá s ambicí navázat na dosažené výsledky a dále je rozvíjet tak, aby obstály v rychle se proměňující bezpečnostní realitě a byly připraveny na výzvy, které teprve přijdou.

Každý z nich zosobňuje jiný akcent velení. Jeden věnoval uplynulé roky budování pevného rámce a dlouhodobého směřování, druhý přináší energii dalšího rozvoje, inovací a adaptace. Spojuje je však společná zkušenost služby, osobní odpovědnost vůči lidem, které vedou, i hluboká znalost prostředí, v němž profesně vyrostli.

Speciální síly tak neotevírají novou kapitolu z nutnosti změny, ale jako přirozené pokračování svého vývoje. Jejich cíl zůstává neměnný – být připraveny dříve, než si to situace vyžádá. Směr, kterým se ubírají, proto zůstává jasný a srozumitelný.