Role vojenského kaplana v přednemocniční neodkladné péči: vojákům nepomáhá pouze při umírání

Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice 25. protiletadlové raketové brigády

Vojáci se po sestupu do hluboké rokle dostávají do léčky. Prudká střelba má tragické následky. Někteří z nich vážně poraněni padají k zemi. Za krycí palby je jejich kolegové odtahují do bezpečného prostoru a poskytují první neodkladnou zdravotní pomoc v polních podmínkách. Následuje jejich transport náročným terénem na místo určené pro MEDEVAC (Medical Evacuation).

Již klasický scénář, který lze vidět každý měsíc v posádce strakonické 25. protiletadlové raketové brigády jako jednoho ze školících středisek výcviku CLS (Combat Life Saver) v Armádě České republiky. Tento kurz se ale něčím odlišoval. A to nejen tropickými teplotami, které jej celý týden doprovázely. Zúčastnilo se jej totiž celkem deset vojenských kaplanů z celé české armády.

Mít „fyzičku“ se vyplatí

„Byl to záhul. Ale každý dělal vše, co mohl,“ popsala náročnost jedné z praktických částí výcviku nadporučice Gabriela Horáková, v současnosti jediná žena a čerstvý nováček v řadách Duchovní služby AČR. Na oddělení výcviku Velitelství výcviku – Vojenské akademii ve Vyškově působí teprve dva a půl měsíce. Její slova potvrdil i kapitán Petr Šabaka, kaplan 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany z Liberce: „V polovině už jsem toho měl dost, motala se mi hlava, měl jsem mžitky před očima. Ale myslím, že je naprosto správné, abychom byli po tomto týdnu vyšťavení a zničení. To k tomu patří.“ Fyzickou zdatnost, kterou během výcviku rozhodně využijete, zmínil i kaplan strakonické protiletadlové brigády kapitán Marek Maxim Švancara: „Člověk je vděčný za každý shyb a klik, který před tím udělá,“ vysvětlil s úsměvem.

Na prioritě výcviku, jeho přínosu pro vojenskou i civilní sféru, stejně jako nutnosti získané poznatky pravidelně oživovat a drilovat, se shodli všichni zúčastnění. Výstižně to vyjádřil kapitán Šabaka: „Je dobré být připraven a umět to. Ale zároveň si jistě každý z nás přeje, aby to nemusel nikdy použít. Domnívám se, že CLS není nadstavba nad základní zdravotní kurz, nýbrž povinnost a nutný základ pro každého vojáka,“ dodal. „Zdravotnické kurzy považujeme za jednu z našich priorit,“ shrnul kapitán Švancara, který na sebe prozradil, že lékařskou profesi mají v rodině a nebýt služby duchovního, zůstal by jí pravděpodobně věrný.

Působení vojenského kaplana v polní nemocnici

U nezasvěcených může účast kaplanů na výcviku CLS vzbudit údiv. K čemu potřebují znalosti z přednemocniční péče v bojových podmínkách? Liberecký kaplan kapitán Šabaka působil před pěti lety v polní nemocnici v Kábulu v Afghánistánu. Jeho zkušenosti ho opravňují k tomu, aby hovořil o poslání kaplana v podobném zařízení. Vojenský kaplan je nablízku a pomáhá vojákům, kteří umírají. Tím ale jeho úloha rozhodně nekončí. Stará se mimo jiné i o vojáky, kteří transportují raněné do polní nemocnice, či se s nimi dostávají do kontaktu. Ať už jenom tím, že je po návratu na základnu odvede stranou, či jim podá vodu.

„Staral jsem se o příslušníky britské armády, kteří k nám dopravili svého zraněného kamaráda. Ten svým zraněním bohužel podlehl. Během posledních dní jsem si na to několikrát vzpomněl,“ popsal své osobní zážitky z působení v polní nemocnici.

Významnou roli sehrávají příslušníci duchovní služby i na patrolách. „Tento kurz slouží k rozšíření odbornosti vojenského kaplana. Ten musí být schopen na patrole fungovat jako právoplatný člen týmu,“ vysvětlil liberecký kaplan.

Zkušenost z působení v zahraniční operaci má i poručík Jan Böhm. Kaplan ze 42. mechanizovaného praporu v Táboře působil v 9. jednotce PRT. Před odjezdem do zahraničí sloužil v armádě teprve devět měsíců. Dle rozhodnutí velitele kontingentu byl do patroly zařazován jako VIP osoba. „Byl jsem ozbrojen, ale měl jsem určeného kolegu, jehož pokyny bych se v případě krizové situace řídil,“ objasnil svoji pozici. „Mimo základnu jsem se dostal tehdy, když jsme s místními autoritami jednali o takzvaných projektech rychlého dopadu, pro které v České republice proběhla finanční sbírka.“ Podle jeho slov je jasné, že kaplani nejsou zařazováni do patrol v roli speciálně školených vojáků takzvaných combatlifesaverů. Ale díky tomuto zdravotnickému kurzu budou vědět, co dělat v případě nebezpečí.

A jak hodnotí týdenní snažení kaplanů jeden z instruktorů výcviku praporčík Radoslav Nahálka? „Spolupráce s nimi je naprosto perfektní. Je vidět, že jsou chytří a mají to v hlavě srovnané. Jsou to lidé, kteří mají zájem tu být. S takovými lidmi je vždy radost pracovat.“ Chválou nešetřil ani svobodník Miloslav Karvan, který ocenil zejména jejich správnou reakci při kontaktu s nepřítelem v prvotní fázi, označované jako care under fire (péče o zraněného pod palbou).