ROLE 1 v Jincích: Aby přežili v boji, musejí i vojenští zdravotníci absolvovat taktický výcvik a dril

Autor: kapitánka Gabriela Kugler

Bahno, chlad, málo spánku a neustálá hrozba dronů či min. Takové podmínky prověřily zdravotníky 13. dělostřeleckého pluku během nepřetržitého výcviku ROLE 1, tedy zajištění přežití pacientů v taktickém prostředí. Cílem bylo jediné – obstát v prostředí, které se co nejvíce blíží realitě moderní války.

„Naše cvičení je každoročním vyvrcholením příprav. Nejde jen o medicínu, ale o přežití v taktickém prostředí,“ vysvětluje řídící cvičení nadrotmistryně Jana Podolková z obvaziště 13. dělostřeleckého pluku.

Podzimní počasí nebylo náhodné. „Vlhko, chlad, sychravo a bahno vytváří úplně jinou atmosféru bojiště. To vše vyžaduje specifický přístup nejen k pacientům, ale i k vlastní přípravě,“ dodává.

Výcvik se zaměřil na reakce jednotky na incidenty, fungování zdravotnického prvku bez infrastruktury, a na hrozby, které dnes patří k největším – drony a miny.

Týmová spolupráce na prvním místě

Do akce se zapojilo 104 vojáků a zdravotníků. Kromě obvaziště 13. pluku dorazila i četa ochrany ze 141. zásobovacího praporu. „Zdravotníci potřebují krytí. Jsou to specialisté, kterým při práci v nestabilním prostředí někdo musí krýt záda,“ zaznělo od organizátorů.

Instruktoři z Ústřední vojenské nemocnice Praha, Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, a dvou vojenských jednotek doplnili odborný rámec. Psycholožka útvaru řešila krizové situace a dobrovolní záchranáři zajistili realistické maskování poranění. „Bylo fascinující sledovat, jak se dvě cizí jednotky učí fungovat jako jeden tým. To je přesně to, co by se dělo i v reálném nasazení,“ uvedl major Jan Páleník z Centra bojové medicíny pražské ÚVN.

Scénáře jako z bojiště

Zdravotníci čelili dělostřeleckému přepadu, museli evakuovat stanoviště během deseti minut a improvizovat bez stanu či topení. Následovalo ošetřování 48 vážně raněných, třídění pacientů v nekomfortních podmínkách, dlouhé odsuny a péče trvající i sedm hodin bez přestávky. „Najednou jsme přišli o všechno - o vybavení, část lidí. Museli jsme se semknout a fungovat dál," popsal jeden z účastníků.

Nechyběly simulace útoků dronů, zásahy v okopech, ošetřování na korbě tatry za jízdy či krizová intervence při pokusu o sebevraždu. „Situace byly tak reálné, že jsem se chvílemi bála o život,“ přiznala zdravotnice z Bechyně.

Walking Blood Bank: krev jako symbol odhodlání

Jedním z vrcholů byla procedura Walking Blood Bank – odběr krve přímo od dárců v polních podmínkách. Odebralo se 9,5 litru. „Nikdo necouvl. To je průlom pro ROLE 1,“ ocenil Páleník.

Psychická odolnost a solidarita

Spánková deprivace prověřila psychiku. „Viděla jsem, jak se rozpory vyhrocují na ostří nože. Ale i to je součást výcviku – dostat účastníky na hranu,“ říká Podolková. Překvapila i solidarita po přepadu: vojáci se dělili o jídlo, střídali se ve spacácích. „Žádná lhostejnost, ale starost o druhé," pochvalovali si instruktoři.

Co se ukázalo a kam dál

Výcvik potvrdil vysokou odbornost a týmovou spolupráci, ale odhalil i slabiny – komunikační ruch, nedostatečné delegování úkolů či rezervy v dlouhodobé péči o zraněné. „Velitel se nesmí utopit v detailech, musí vnímat celek,“ shrnul Páleník.

Organizátoři chtějí výcvik dále přizpůsobovat aktuálním hrozbám. „Zdravotníci se musí stát plnohodnotnými členy bojových týmů. Realističnost a komplexnost zůstávají klíčem,“ uzavírá Páleník.

Výcvik ROLE 1 v Jincích nebyl jen cvičením. Byl testem odvahy, soudržnosti a profesionality. Ukázal také, že vojenské zdravotnictví se musí neustále posouvat směrem, kam se ubírá moderní válčení a že symbol červeného kříže není neprůstřelným štítem a zdravotník bez taktického výcviku a drilu v poli nepřežije.