Ramstein Rover 2013: Musíme dovést pilotovy oči na cíl

Autor: majorka Jolana Fedorková

Historie předsunutých leteckých návodčích v Armádě České republiky se začala psát 1. října 2001. Ze čtyř „zakládajících členů“ roje předsunutých leteckých návodčích (Forward Air Controllers – FAC) setrval u 22. základny letectva v Sedleci pouze jediný (kvůli bezpečnosti nemůžeme zveřejnit jeho jméno).

Ten pomyslnou laťku těchto armádních specialistů posunul zase o něco výše. Z žáka se stal učitel. Tři a půl roku působil jako první český instruktor ve výcvikovém středisku pro předsunuté letecké návodčí AGOS (USAFE AGOS – U.S. Air Forces in Europe Air Ground Operatios School – škola amerického letectva pro vzdušné a pozemní operace) v německém Einsiedlerhofu poblíž Ramsteinu. Podílel se na výcviku 306 předsunutých leteckých a téměř 400 dělostřeleckých návodčích. Vrátil se před více než měsícem a nyní školí letecké návodčí v rámci cvičení Ramstein Rover 2013.

Zastihli jsme ho na letecké střelnici Ondřejov ve Vojenském výcvikovém prostoru Boletice. Právě vysvětloval týmu italských návodčích úkol a námět situace, která se co nejvíce přibližuje reálnému nasazení v Afghánistánu.

„Jsem vlastně nejstarším sloužícím předsunutým leteckým návodčím v AČR. Jedna třetina účastníků RARO 2013 jsou mými bývalými studenty a úroveň jejich znalostí je rozdílná. Když vidím, že jsou to kluci pár týdnů po škole, volím jednoduchý scénář. Společně s velitelem pozemní jednotky jim určím cíl, který je nutné neutralizovat,“ říká a trpělivě vysvětluje vojákům, co jednotlivé cíle na dopadové ploše znamenají: „Situace je rozehraná. Předsunutá základna je nastřelena nepřítelem, známe jeho pozici a víme, že letecký úder nesmí ohrozit vlastní jednotky a civilní obyvatelstvo.“

Návodčí si připravuje devítiřádkový brífink, předává jej pilotovi a žádá leteckou podporu. Slovenské letouny L-39 Albatros vyřazují nepřítele z boje. „Letecký návodčí funguje jako styčný prvek mezi letectvem a pozemními silami. Je poradcem velitele, musí mu dokázat vysvětlit, která munice je k neutralizaci cíle nejlepší. Úkol plní co nejrychleji a nejbezpečněji. Někomu to trvá dvě minuty, někomu pět. Posloupnost úkonů nespočívá pouze v tom, že pilotovi předáme souřadnice, musíme dovést jeho oči na cíl. Rychlost versus bezpečnost jsou to nejdůležitější, co je potřeba,“ dodává.

Scénáře cvičení RARO 2013 jsou variabilní a letouny lze využít například pro sledování pozice jednotky, přivolání MEDEVAC či nízké průlety. „Existuje škála úkolů, které plníme i v reálných operacích,“ konstatuje. V letech 2007 a 2008 byl nasazen s jednotkou speciálních operací (SOG) v afghánské provincii Hílmand a spolupracoval i s britskými kolegy. „Každý si myslí, že návodčí jenom střílí bomby a operuje dělostřelectvem, ale my jsme tam dělali spoustu jiných věcí, na které jsem hrdý, a není to vždy o tom navádění. Přivolal jsem MEDEVAC pro kluka, kterému to zachránilo život.“

Začátky ve výcvikovém středisku AGOS nebyly pro jediného zahraničního instruktora jednoduché. Dokázal se prosadit a přesvědčit americké kolegy, že zná a umí. Základní kurz pro předsunuté letecké návodčí trvá pět týdnů. První tři týdny zahrnují teoretickou přípravu a výcvik na simulátorech. Další dva týdny už tráví návodčí přímo na letecké střelnici. „Skoro každou třídu připravujeme ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice. Dvacáté první základně taktického letectva se podařilo zefektivnit spolupráci s AGOS tím, že se část výcviku „faků“ převedla na české letecké střelnice v Jincích a Boleticích, kde mimo jiné probíhá standardní výcvik letounů L-159 Alca ve střelbě a bombardování. Jedná se o tři sta letových hodin, přičemž šedesát je ve prospěch JMRC (Joint Multinational Readiness Center) a 240 pro AGOS,“ vysvětluje zkušený instruktor. Takzvané CAS (Close Air Support) mise zabezpečují také bitevní vrtulníky Mi-24.

Patří k lidem, pro něž je práce zároveň koníčkem: „Jsem ve funkci instruktora a mám učit, takže se svým dalším nasazením v Afghánistánu zatím nepočítám – i když bych se tomu v žádném případě nebránil. Naopak,“ říká.

Dvaadvacátá základna letectva si vojáky pro práci předsunutých leteckých návodčích pečlivě vybírá. Kritéria výběrového řízení ale neprozradí: „Víme, co chceme. Po hodinovém pracovním sezení dokážeme posoudit, jak uchazeč zadané úkoly zvládá, reaguje a jaké jsou jeho možnosti. Týmová práce, pokročilá jazyková znalost a fyzická zdatnost jsou základními předpoklady. Samotné výběrové řízení nám pak prozradí vše ostatní. Fyzicky člověka zdokonalíme, ale studium jazyka může trvat i několik let, takže výborná znalost angličtiny je základní podmínkou.“ V jednotce českých předsunutých leteckých návodčích v současné době nejsou ženy. Žádná totiž zatím neuspěla u výběrového řízení. Přesto ženy mezi předsunutými leteckými návodčími najdete, a to i na cvičení RARO 2013. Jsou tři – Britka, Slovinka a Italka.

„Výcvik každého z nich je individuální a aby získal jistotu, že tu práci umí dělat, trvá to rok a půl minimálně. Představa, že po absolvování kurzu může návodčí navádět letouny v Afghánistánu, je mylná. Prvním krokem je absolutorium na jedné ze tří NATO akreditovaných škol, přičemž k práci v Afghánistánu je vyžadována certifikace Combat Ready,“ říká. On sám je absolventem britské školy pro návodčí.

Ačkoliv nám 21. století umožňuje využívat ty nejmodernější technologie, vštěpuje svým studentům: „Základní znalost navedení letounu je pomocí rádia, mapy a kompasu. I ta sebelepší navigace může selhat nebo se jí jen vybijí baterky.“