Rakeťácký guláš se stal fenoménem dne otevřených dveří ve Strakonicích

Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice 25. protiletadlového raketového pluku

Tři tisíce vydaných porcí a fronty nedočkavých strávníků – takový obrázek je již pravidelně k vidění během Dne s 25. protiletadlovým raketovým plukem, na kterém mohou návštěvníci ochutnat takzvaný rakeťácký guláš. Nejinak tomu bylo i v neděli 15. května, kdy se zmíněná akce opět po roce uskutečnila na letišti ve Strakonicích.

Oblíbenou pochoutku připravuje šest kuchařů ze strakonického útvaru. Jedním z nich je i četař Daniel Matouš. Do kasáren přijíždí už ve čtyři hodiny ráno. Osprchuje se, převleče do pracovního oděvu a zamíří do kuchyně. S kolegy se stačí jen krátce pozdravit. Hlavní kuchař rozdělí práci a jde se na věc.

Četař Matouš patří ke čtyřem kuchařům, kteří připravují takzvaný gulášový základ. Rozehřát tuk, orestovat cibuli do zlatova, lehce osolit, opepřit, přidat trochu drceného kmínu. „Uvařit tři tisíce porcí v počtu šesti kuchařů není procházka růžovým sadem, práce musí odsejpat,“ prohodí při vaření.

Jako kuchař pracuje už dvacet let. Přesto je práce pro něj stále koníčkem. Neváhá jí obětovat ani volný čas. O víkendech občas pomáhá v restauracích svých kamarádů, aby se naučil nová jídla. „Dostávají se k nám postupně cizí kuchyně – novinky, které lidé teprve objevují. A to mě na tom baví,“ říká sedmatřicetiletý voják. Přesto nedá dopustit na svíčkovou a českou kuchyni, která zůstává jeho nejoblíbenější. A kdo vaří u nich doma? „Vařím já. S partnerkou jsem třináct let a ještě jsem ji k plotně pořádně nepustil,“ směje se Matouš.

Suroviny váží dohromady víc než půl tuny

Zbývající dva kuchaři mezitím krájí cibuli, česnek a připravují brambory. Pro hospodyňky standardní postup, jen s jiným množstvím. „Pro přípravu tří tisíc porcí guláše potřebujeme zhruba pět kilogramů česneku, padesát kilogramů cibule, sto padesát kilogramů brambor,“ vypočítává vedoucí vojenského stravovacího zařízení Eva Kotounová. Když k tomu přidáme ještě padesát sedm kilogramů vepřové plece, dvacet sedm kilogramů párků nebo salámu Gothaj, padesát pět kilogramů mouky či sedmnáct a půl kilogramu tuku, množství ingrediencí je téměř úplné. Nesmíme ovšem zapomenout na dvě stě padesát kilogramů chleba, který se ke guláši podává. „Cibuli i česnek je potřeba oloupat, brambory, stejně jako chleba, nakrájet. Samotnému vaření tak předchází příprava, která je náročná jak časově, tak i z hlediska ručního zpracování surovin,“ dodává Kotounová.

V okamžiku kdy začnou kuchaři přidávat vepřovou plec, line se po celé kuchyni charakteristická vůně. Když je maso hotové, zahustí se guláš takzvanou amerikou, tedy směsí hladké mouky se studenou vodou. Pak už jen přidat brambory, dochutit kořením a guláš je hotový. Mezi devátou a půl desátou dopoledne začíná jeho výdej na letišti. Ani při něm se ovšem kuchaři nezastaví.

„Chutná nám. Je takový pikantnější. Je to prostě guláš od rakeťáků,“ hodnotí Zdeněk Hrazdil, který dorazil na akci s přítelkyní. Když v půl jedné nandávají kuchaři poslední porci, mají za sebou skutečný pracovní maratón. „Člověka samozřejmě potěší, když se o našem guláši pochvalně mluví, ale je to prostě naše práce,“ uzavírá Eva Kotounová.