První roky československé armády: jaké byly?

Autor: Andrej Halada

Před budovou Generálního štábu Armády České republiky v Praze 6 na Vítězném náměstí byla veřejnosti zpřístupněna další ze série panelových výstav, které připravuje Vojenský historický ústav Praha. Název expozice je Armáda na prahu republiky a výstava se vztahuje k tématu československé armády, respektive k jejím prvním rokům po vzniku samostatného státu v letech 1918-1920.

Výstava Armáda na prahu republiky byla slavnostně zahájena ve čtvrtek 25. dubna. Nabízí více než dvě desítky panelů ve velmi vkusném, dobově příznačném a graficky atraktivním zpracování, které zobrazují jednotlivé etapy existence československého vojska v období vzniku a prvních let trvání státu. Panely se tematicky týkají např. bojů o Těšínsko, francouzské vojenské mise v ČSR, války o Slovensko, osudů čs. vojska na Rusi atd. Autory výstavy jsou historici VHÚ Tomáš Jakl, Tomáš Kykal a Karel Straka.

Představuje klíčové momenty

Výstavu zahájil krátkým proslovem první zástupce náčelníka Generálního štábu Armády ČR, generálmajor Jaromír Zůna. V něm mimo jiné zmínil: „V předchozích pěti letech jsme tu každoročně vídali výstavy věnované jednotlivým rokům první světové války. S odstupem sta let jsme v každé z nich mohli sledovat dějovou linku psanou československým odbojem. Tato linka, zprvu nepatrná a symbolická, se průběhem války stávala stále hmatatelnější. Za hranicemi vznikalo a rostlo dobrovolnické vojsko – československé legie, které se postupně staly hlavní oporou a trumfem naší exilové politické reprezentace v jejím úsilí o získání státní samostatnosti. S potěšením zahajuji výstavu Armáda na prahu republiky, která přináší barvitý příběh našeho vojska v pohnuté době hájení a budování státu. Přestože výstava není a nemůže být vyčerpávajícím pojednáním o tomto turbulentní období armádní historie, daří se jí představit klíčové momenty vývoje armády od převratu v říjnu 1918 do přijetí nového branného zákona v březnu 1920, a také navodit atmosféru oné doby."

Ještě než na podzim 1918 utichly výstřely první světové války, Československá národní rada – budoucí vláda ještě neexistujícího státu – v čele se T. G. Masarykem, E. Benešem a M. R. Štefánikem už měla ve zbrani na 90 000 mužů, kteří bojovali na západní frontě, na italském válčišti i v Rusku zmítaném občanskou válkou jako součást autonomní čs. armády uznané dohodovými velmocemi.

Dříve armáda než stát

Československo tak mělo svoji armádu dříve než vlastní stát. Když stát vznikl s posvěcením dohodových spojenců, musel se v obtížné poválečné konstelaci střední Evropy prosadit a obhájit svoji životaschopnost. Naše zahraniční armáda byla daleko a nemohla hned přispěchat na pomoc, a tak se o zajištění územní celistvosti nového státu muselo postarat tzv. domácí vojsko – vojáci, kteří sloužili v rakousko-uherské armádě a dali se do služeb nového státu.

Na půdě Československa je s legiemi spájel stejný cíl. V prvních bojích v pohraničí, na Těšínsku a na Slovensku bojovali za nový stát. Jejich společné nasazení bok po boku v bojích za integritu státu vytvářelo nové tradice meziválečné československé armády. Armády, která musela v prvních letech své existence na půdě republiky čelit nejen výzvám bojovým, ale také organizačním, když musela překonat svoji organizační roztříštěnost.