Prohlášení hlavního kaplana AČR k článku „Bible v maskáčích se prodražily“ uveřejněnému dnes v Lidových novinách

Autor: plukovník Jan Kozler, hlavní kaplan AČR

Po roce 1989 nejen v celé společnosti, ale také v armádě došlo k nárůstu a poptávce po bibli. Od roku 1996, kdy byl do zahraniční mise vyslán první duchovní - vojenský kaplan, byla tato poptávka kaplany systematicky vnímána a registrována.

Pro splnění této poptávky používali vojenští kaplani nejprve bible ve standardním, veřejně dostupném, vydání, které byly běžně k dostání na českém knižním trhu a které armáda v množství přibližně desítek kusů opakovaně nakupovala. Velmi rychle se však ukázalo, že tato vydání nemohou vydržet nároky, jež jsou na ně kladeny ve vojenském životě. Proto bylo rozhodnuto, že armáda nechá pro potřebu vojáků vyrobit upravené odolnější výtisky. Pro vazbu například nebylo použito standardní knihařské plátno, ale daleko pevnější plátno používané například k výrobě polních uniforem. V době, kdy se blížila zásoba těchto biblí k vyčerpání, bylo počátkem roku 2013 rozhodnuto o výrobě nového vydání, které bude ještě odolnější než vydání z roku 2008.

Redaktor Lidových novin  ve svém článku z 15.ledna 2014 pod titulkem „Bible v maskáčích se prodražily“ uvádí řadu nepřesností. Současné vydání biblí není v maskáčovém přebalu, ale jde o bibli v pískovém odstínu. Není opatřeno suchým zipem k zapínání, ale normálním zipem po obvodu, který umožňuje bibli uzavřít a zapnout tak, že její stránky nemohou být poškozeny. Suchý zip na čelní straně slouží k uchycení jmenovky, znaku útvaru či jiných rozlišovacích znaků. Toto a další opatření pomáhají zvláště vojákům, kteří slouží v mezinárodním prostředí a mezinárodních kolektivech a musejí se často přesunovat k plnění jednotlivých úkolů. Pro objednání speciálních přebalů biblí - to je původního maskáčového i současného pískového - vedl jediný důvod. Obaly nejsou z knihařského plátna, ale z látek užívaných k výrobě vojenské výstroje, které jsou silnější a odolnější. Nakupování běžně dostupných výtisků biblí bylo pro jejich krátkou životnost vyhodnoceno jako nehospodárné a jejich opakované dokupování vše prodražovalo.

Navzdory faktu, že redaktor Stratilík měl k dispozici komplexní vyjádření Generální štábu AČR k průběhu zadávání zakázky, nezdržel se pokušení podsouvat čtenářům dojem, že šlo o podezřelou zakázku, které jsou v celé společnosti pro „netransparentnost“ zpochybňovány. Znovu tedy opakujeme, že na základě smlouvy mezi Ekumenickou radou církví a Českou biskupskou konferencí o podmínkách vzniku a působení duchovní služby v resortu obrany a dále s ohledem na znění Dohody mezi Ministerstvem obrany ČR, Ekumenickou radou církví a Českou biskupskou konferencí o duchovní službě v resortu obrany je jediným biblickým textem v české jazykové verzi, který lze oficiálně používat v rámci duchovní služby resortu obrany takový překlad biblického textu, jenž je přijatelný současně pro všechny církve působící v duchovní službě MO. Jediným takovým textem je text vypracovaný ekumenickou překladatelskou komisí pod názvem „Český ekumenický překlad“, na nějž má výluční práva Česká biblická společnost. Pořízení jiného překladu biblického textu pro účely duchovní služby v resortu obrany by vedlo k oprávněným výhradám jednotlivých stran zainteresovaných v rámci uvedené smlouvy mezi Ekumenickou radou církví a Českou biskupskou konferencí a bylo by porušením zmíněných smluv.

Emotivní výroky o tom, že vojáci mají nárok na základní standard a nic nadstandardního si v rámci všeobecného šetření nezaslouží, považujeme v době, kdy vojáci v zahraničních operacích nasazují své životy, za urážlivé a neuctivé. Nadto v žádném případě nejde o nadstandard, ale naopak o ekonomicky zohledněné odolné provedení s požadovanou životností. Naopak nákupy běžných vydání biblí jsou pro náročné vojenské prostředí vyhazováním peněz, a že jediný možný, hospodárný, efektivní a také legální způsob je ten, který armáda na základě předchozích zkušeností použila.