Příslušník 73. tankového praporu na Havaji

Autor: rotmistr Ivo Vrba, 73. tankový prapor v Přáslavicích

Čtrnáctý světový šampionát Xterra se jel v neděli na havajském ostrově Maui, tedy v Mekce všech triatlonových disciplín.

Patnáct set metrů plavání v moři, dvaatřicet kilometrů na kole po svazích sopky Haleakala a jedenácti kilometrový běh částečně v buši a částečně po pláži je to nejtěžší, co může Xterra v sezóně nabídnout.

Letos si závod roku nenechalo ujít přes 550 špičkových závodníků, mezi něž patřil i český reprezentant – příslušník 73. tankového praporu Ivo Vrba, pro něhož to byl zároveň i premiérový start na Havaji.

Příprava na závod je náročná a tvrdá, především kvůli extrémnímu klimatu. Sportovec, který je zvyklý závodit v našich podmínkách, nemůže předvést stejný výkon i na Havaji, protože teplota kolem 45 stupňů a 90 procentní vlhkost člověka velice rychle unaví a může se stát, že závod vůbec nedokončí.

Proto jsem trénoval tak, abych co nejvíce napodobil realitu a odlétal jsem s vědomím, že budu rád, když závod vůbec dokončím. Náročný třiadvacetihodinový let moc sil také nepřidá a dvanáctihodinový časový posun na vás také nechá nějaké stopy. Jelikož jsem přiletěl jen týden před závodem, nebylo moc času na odpočinek a naopak jsem si musel na vše rychle zvyknout a začít trénovat.

  

První den jsem trénoval plavání v oceánu, které tu mají v průměru dva metry. Místo oběda jsem vyrazil na kolo. Je dobré si tu podmínky co nejvíce ztížit, a tak jsem jako ostatní nejčastěji trénoval v tom největším horku. K večeru jsem pak chodil běhat. Tréninky byly každý den stejné a závod se nezadržitelně blížil.

 

Závod odstartoval 25. října 2009 v 9 hodin dvěma okruhy plavání po 750 metrech. V čase 25:03 minut jsem vylézal z vody na 122. místě a čekala mě cyklistická část. Ta je svým profilem velmi náročná. Lávové kameny a kaktusové ostny jsou všude kolem. Jelo se mi ale velmi dobře a prodral jsem se až na 80. příčku. Najednou jsem ucítil, že mám prázdné přední kolo. Musel jsem zastavit a defekt opravit. Po pěti minutách jsem chtěl pokračovat, ale přední kolo bylo opět prázdné. Ostny od kaktusů byly zabodané do celého pláště. Proběhlo mi hlavou, že pro mě závod skončil. Žádné další věci na opravu jsem neměl a víc jak dvě náhradní duše nevozím. Pak jsem si ale řekl, že závod dokončím i za cenu zničeného kola. Jel jsem jen po ráfku a byla to dvojnásobná dřina. Konečně jsem byl v depu a vyběhl na jedenáctikilometrový okruh. Sil mi moc nezůstalo a čas 1:05:57 také není nijak zvláštní. Nakonec jsem závod dokončil na 186. místě a 14. místě v kategorii v čase 3:41:24.

S odstupem se nedívám na celkový čas, ale na to, že jsem závod na poprvé zajel. V příštích letech bych se chtěl vrátit a zúčastnit se závodu znovu.