Při výcviku psů je nejdůležitější chválit a zase chválit, říkají vojenští kynologové

Autor: Mirek Šindelář

Minulý týden se do areálu bývalých kasáren v Rančířově nedaleko Jihlavy sjeli kynologové Vojenské policie se služebními psy určenými na speciální práce.

V úterý 30. srpna nás zde přivítali hlavní kynolog Vojenské policie major Pavel Valčuha se svým slovenským kolegou Ivanem Lakomčíkem.

Ten, jako hlavní kynolog Ozbrojených sil Slovenské republiky, přivezl na Vysočinu ke společnému zdokonalovacímu výcviku tři vojáky s jejich čtyřnohými svěřenci.

„Tento výcvik provádíme každé tři měsíce se psy, kteří jsou našimi vydatnými pomocníky při vyhledávání drog, výbušnin či zbraní. Jsou tady ale i psi používaní pro střežení objektů,“ uvedl major Valčuha.

Čeští a slovenští kynologové spolupracují od roku 2009. "Setkání na této úrovni, při němž můžeme porovnat přístupy k výcviku služebního psa, je vždy inspirativní a o mnohé nás může obohatit. Je to klasická výměna poznatků a zkušeností v praxi,“ zdůraznil Ivan Lakomčík.

Na ploše areálu mezi zaparkovanými nákladními automobily, tanky a další těžkou technikou se mezitím začala objevovat speciální vozidla Vojenské policie, jejichž řidiči sváželi čtyřnohé pomocníky. Převažovali němečtí ovčáci, ale našla se zde i labradorka a kříženci. Byli zde psi, kteří mají za sebou nejen úspěšné mise v Iráku a Afghánistánu, ale také mnohá vítězství v prestižních soutěžích.

Mezi vozidly se nenápadně pohyboval nadrotmistr Pavel Kuliha, který tak, aby ostatní neviděli, schovával jakési sáčky tu do útrob automobilu, do kabiny řidiče nebo do místa pro rezervu. Prozradil, že se jedná o čisté vzorky nejrůznějších drog, které pro podobná cvičení připravují odborníci ze základny v Bystřici pod Hostýnem.

„Samozřejmě, že je velmi důležitá souhra páru, tedy kynologa a jeho psa. Už samotné vytipování pejska, jakožto individuality, jeho výběr, je odrazovým můstkem pro další práci. Některý pes to má v sobě, jiný se chování, které potřebujeme, naučí za předpokladu, že má potřebné vlohy. Pro nás je důležité, aby se uměl v tu chvíli, kdy potřebujeme, soustředit jen na to, pro co je cvičen," vysvětluje kynolog Velitelství vojenské policie v Táboře a současně hlavní instruktor, praporčík Martin Pech. 

Podle jeho slov jsou psi inteligentní a především hraví tvorové. Právě tyto schopnosti se proto vojenští kynologové snaží rozvíjet a využít. "Někteří kolegové využívají jako motivaci k práci psa hry, kdy je pes po nalezení hledané věci odměněn aportem, míčkem či oblíbenou hračkou. Jiní zase pracují na chuťově dráždivé metodě, kdy pes dostává své žrádlo pouze při výcviku," dodává s tím, že on sám i jeho kolegové kombinují obě tyto metody. "Vyplácí se nám to. Navíc si myslím, že je hodně důležité, aby oba, psovod i jeho svěřenec, byli v pohodě. Pes hned pozná, když se jeho pán necítí ve své kůži a stejně tak by to měl poznat zkušený kynolog na svém pejskovi.“

První podstupuje zkoušku výcviku v hledání nastražených drog instruktor Centra výcviku a kynologie slovenské Vojenské policie nadrotmistr Peter Smado s Lionem. Navedl svého psa k nákladnímu vozidlu Praga V3S a během chvilky hlásí nález - německý ovčák škrábe packami na místě, kde je ukryt označený sáček s drogou.

Zkušený kynolog nezapomněl svého psa, který má už zkušenosti z afghánské mise, spontánně a radostně chválit. Praporčík Pech mě upozorňuje na to, že slovenští kolegové využívají takzvané aktivní značení, kdy pes označí místo nálezu škrábáním nebo štěkáním. „My jsme přešli na pasivní značení, kdy pes na nález upozorní tím, že si sedne nebo lehne. Tento způsob značení nám umožňuje výcvik v kterémkoli prostoru a nedochází při něm k poškozování majetku, Navíc se tím i sjednotilo značení u všech speciálních psů jak na drogy, výbušniny i zbraně a psovodi nemají problém se způsobem výcviku,“ vysvětluje táborský kynolog.

Pak přicházejí na řadu takzvané „komíny“. Během nich se pes seznamuje s hledanou látkou, snaží se její pach zapamatovat a poté vybudovat předepsaný způsob značení. Do betonových dílů připomínajících tvárnice jsou umístěny vzorky. Praporčík si hraje s mohutným vlkošedým ovčákem, dva a půl roku starým Bergem. Ukazuje mu jeho oblíbenou hračku – míček na provázku - čímž ho motivuje a snaží se v něm vyvolat pocit, že mu aport do jedné z tvárnic schoval. Následně po něm chce, aby našel správnou tvárnici se vzorkem. Za hlasitého povzbuzování Bergo neomylně označí tvárnici a dostává se mu odměny ve formě hry s míčkem.

Na jednotlivých cvičištích se střídají psovodi a jejich čtyřnozí kamarádi. Počínají si zcela neomylně, a dokazují, že jsou skutečnými šampióny, pomocníky člověka, na které je spolehnutí. Na vyhledávání výbušnin jsou cvičení ti nejlepší z nejlepších, tedy ti, kteří k tomu mají vlohy. To proto, že tady je třeba veliké trpělivosti při výcviku, opatrnosti psa při ostrém nasazení a vycvičit úspěšného vyhledavače výbušnin není záležitostí několika dní či měsíců. Oproti psům, kteří hledají drogy či zbraně, musí pes-výbušninář pracovat zcela přesně, klidně a neomylně.

Odborníci, s nimiž jsme mluvili, přiznávají, že učenlivější a asi i spolehlivější jsou fenky. I ženy – kynoložky – jim perfektně rozumějí a zpravidla si je vybírají za své pomocníky. Vztah žen ke psím svěřencům je prý také elegantnější, přiznávají mužští protějšci.

Chválit, chválit a zase chválit, to je asi zásada, která platí při práci všech kynologů. Navíc je potřebné, aby oba, jak psovod, tak jeho pes, plnili úkoly s nadšením a radostí. Jejich práce nekončí koncem pracovní doby, ale až tehdy, kdy je dokončen výcvik a je provedená péče o psa. To je základ úspěchu, na který sázejí nejen u Vojenské policie.