6.4.2017
Překvapilo ho příliš administrativy
V závěru loňského roku se v posádce Bechyně uskutečnilo předání 15. ženijního pluku novému veliteli. Velení nad touto jednotkou a s ním i bojový prapor převzal plk. gšt. Jiří Lustyk. Ten nám v rozhovoru sdělil, že by chtěl zvýšit atraktivnost služby a stabilizovat personál.
V jakém stavu jste přebral 15. ženijní pluk?
Pluk jsem přebral, řečeno sportovní terminologií, ve velice dobré kondici. Příslušníci 15. ženijního pluku jsou vycvičeni a odborně připraveni na plnění úkolů ženijní podpory úkolových uskupení i na samostatné nasazení v zahraničních operacích i na území České republiky. V současné době je zájem zejména o nasazení specialistů EOD, a to jak v rámci bojových operací, tak jako výcvikových týmů. Personální naplněnost útvaru v době převzetí byla zhruba 78 procent, přičemž naplněnost v posádce Olomouc je trvale vyšší, okolo 82 procent. V oblasti nemovité infrastruktury zůstává v posádce Bechyně dlouhodobý dluh ve vytvoření standardních podmínek pro ošetřování a garážování techniky. Výstavba umývárny vozidel a parku techniky tak zůstává jednou z našich priorit v oblasti nemovité infrastruktury.
Doposud jste vykonával funkci náčelníka ženijního vojska. Je velký rozdíl v tom, dívat se na ženijní vojsko z Generálního štábu oproti tomu, když máte možnost pracovat s ženisty přímo v Bechyni?
Mezi výkonem funkce náčelníka ženijního vojska AČR a velitele 15. ženijního pluku je diametrální rozdíl, ačkoliv cíl, připravenost ženijního vojska, potažmo příslušníků a jednotek 15. ženijního pluku k plnění úkolů ženijní podpory, je shodný. Náčelník ženijního vojska na strategickém stupni řeší zejména otázky koncepčního charakteru, či chcete-li rozvoje celého ženijního vojska v střednědobém a dlouhodobém horizontu. V návaznosti na přijaté koncepční materiály a cíle výstavby navrhuje změny organizačních struktur, pořízení a obměnu techniky a materiálu, stanovuje požadavky na přípravu personálu a ženijních jednotek útvarů a zařízení AČR. Naopak velitel pluku je realizátorem těchto změn z pohledu hlavního nositele schopností ženijní podpory AČR. Jeho odpovědností je dosažení připravenosti příslušníků pluku k plnění úkolů ženijní podpory. Při plánování a realizaci těchto změn je však nezbytná úzká spolupráce obou těchto stupňů. Práce velitele spočívá v přímém řízení přípravy útvaru ke splnění stanovených úkolů, velitel je v každodenním kontaktu s jeho příslušníky, řeší také jejich žádosti, návrhy a stížnosti. Po nástupu do funkce velitele mě překvapilo velké množství administrativy, které velitele v plukovní organizační struktuře a s prapory v různých posádkách neúměrně časově zatěžuje.
Jaká jsou vaše předsevzetí, kam byste chtěl ženijní pluk dál posunout?
Na pozici velitele jsem nastoupil s předsevzetím zvýšit atraktivnost služby u 15. ženijního pluku a stabilizovat personál. Dlouhodobě se nedaří zvýšit naplněnost tabulek počtů, k čemuž přispívá vysoká fluktuace na funkcích a odchodovost zejména mladých vojáků krátce po jejich nástupu k útvaru. K mým prioritám patří také zvýšení odborné připravenosti příslušníků velení a štábu pluku a ženijních praporů na práci v mezinárodních štábech. Naopak zvýšení intenzity a efektivnosti výcviku ženijních praporů s jednotkami 4. brigády rychlého nasazení a 7. mechanizované brigády vidím jako jednoznačnou prioritu v oblasti přípravy k plnění úkolů ženijní podpory brigádních úkolových uskupení. Další oblastí, na kterou se chci v době svého působení na pozici velitele zaměřit, je systém velení a řízení, respektive prosazení změny systému velení a řízení ženijních praporů tak, aby mírová organizace odpovídala organizaci při řešení krizových stavů a nasazení do operací. Jen tak lze personálně a materiálně zabezpečit komplexní a plnohodnotnou přípravu systému velení a řízení ženijních praporů již v době míru.
Podílíte se nějakým způsobem, ať již v minulé či současné funkci, na zpracování koncepce ženijního vojska? Případně co všechno by měla přinést?
Zpracování záměru rozvoje ženijního vojska je v gesci oddělení ženijního vojska, Sekce rozvoje a plánování schopností MO. Jako vedoucí oddělení – náčelník ženijního vojska jsem byl za jeho tvorbu přímo zodpovědný. Zpracování tohoto stěžejního rozvojového dokumentu ženijního vojska bylo minulý rok pozastaveno a jeho dokončení již bude na mém nástupci. Na základě analýzy současného stavu a identifikace nedostatků stanovuje cílový stav a způsob jeho dosažení. V souladu se zásadami stanovenými vojenským výborem NATO pro oblast ženijních prací (MC 0560) a ženijními aliančními doktrínami navrhuje změny v oblasti velení a řízení ženijních prací na všech velitelských stupních, optimalizaci organizační struktury ženijního útvaru, změny v přípravě personálu, zavádění a reprodukci zastaralé ženijní techniky, materiálu a ženijní munice, respektive postihuje všechny oblasti DOTMLPFI (Doktriner, Organization, Training, Materiel, Leadership and Education, Personnel, Facilities and Policy – dokrína, organizace, školení, materiál, velení a vzdělávání, personál, vybavení a politika). Všechny plánované změny jsou směřovány ke splnění ambicí ČR, cílů výstavby a závazků AČR.
Naše armáda se před časem výrazně orientovala na plnění úkolů v zahraničních misích, již několik let dostává jednoznačnou prioritu obrana České republiky. Mění se v této souvislosti nějak požadavky kladené na naše ženisty?
Ženijní vojsko jako nedílná součást sil bojové podpory plnilo a nadále plní úkoly zajištění ženijní podpory. V souvislosti s obranou teritoria České republiky a přípravou na vedení konvenčního boje se klade po letech částečného zanedbávání tradičních rolí opět vyšší důraz na přípravu plnění opatření k zabezpečení mobility vlastních vojsk, opatření k omezení mobility nepřítele, opatření k přežití a všeobecné ženijní podpory. Právě technika, materiál a munice k plnění těchto úkolů je fyzicky i morálně zastaralá nebo ve výzbroji ženijního vojska v současné době zcela chybí. Nápravou tohoto stavu se zabývá jak KVAČR, tak z něho vycházející Koncepce pozemních sil a připravovaný Záměr rozvoje ženijního vojska.
Existuje nějaká dlouhodobá vize, jakou podobu by mohlo mít ženijní vojsko třeba za třicet či padesát let? Máte představu, jak by mohla vypadat technika, kterou bude mít v té době k dispozici?
Vybavení ženijního vojska v horizontu několika desítek let je diskutabilní a neexistuje žádná vize, která by možnou podobu ženijního vojska přesněji predikovala. Předpokládám, že nadále poroste rozsah plněných úkolů ve prospěch ostatních druhů vojsk. Organizační struktura ženijního vojska a technické vybavení se bude měnit v závislosti na vývoji bezpečnostních hrozeb, požadavcích na plněné úkoly ženijních prací, vědeckých a výzkumných poznatcích a jejich zavádění do praxe.
V souvislosti s novou legislativou a navyšováním počtu aktivní zálohy se postupně budují jednotky AZ u stávajících útvarů. Jak jsou na tom v tomto směru ženisté? Je mezi záložníky zájem o ženijní profese?
V současné době roste zájem o vstup do jednotek AZ u 15. ženijního pluku. V organizační struktuře 151. ženijního praporu v posádce Bechyně je organizačně zařazena pontonová rota AZ a záchranná rota AZ a u 153. ženijního praporu v posádce Olomouc záchranná rota AZ. Za první měsíc roku 2017 vzrostl počet zájemců o vstup do jednotek AZ o dva na současný stav osmnácti záložních ženistů. K prvnímu březnu letošního roku je přitom předpoklad dalšího navýšení o zhruba 3–5 příslušníků.
A fakta
Jiří Lustyk se narodil 14. 6. 1965 v Rychnově nad Kněžnou. Po absolvování Vojenské akademie v Brně nastoupil v roce 1989 do funkce staršího důstojníka technické skupiny 151. ženijního praporu v Litoměřicích. U litoměřické ženijní brigády postupně prošel řadou štábních a velitelských funkcí včetně zástupce velitele výcvikového střediska a velitele mostního praporu. V letech 2003 až 2007 dělal náčelníka štábu Vojenské konzervatoře v Roudnici nad Labem. Po roce 2008 velel 152. ženijnímu praporu v Rakovníku a dělal zástupce velitele 15. ženijní brigády v Bechyni. V letech 2013 až 2016 vykonával funkci náčelníka ženijního vojska AČR. Účastnil se zahraniční mise v KFOR v Kosovu.
Rozhovor vyšel v 3. čísle časopisu A report.