Představitelé vojenských zdravotnických služeb států V4 jednali ve Valticích

Autor: major Jan Šulc, oddělení komunikace s veřejností, Generální štáb AČR

Valtické kongresové centrum ADDO hostilo od 4. do 5. října 2012 pracovní setkání – konferenci hlavních představitelů vojenských zdravotnických služeb států Visegrádské čtyřky (V4), tedy České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska. Tématem jednání byly zejména možnosti užší vzájemné spolupráce a zahájení příprav na společné působení v EUBG v první polovině roku 2016.

Valtické setkání, v tomto formátu historicky vůbec první samostatné pracovní jednání hlavních představitelů vojenských zdravotnických služeb států V4, se uskutečnilo na pozvání náčelníka Vojenské zdravotnické služby Armády České republiky plukovníka Božetěcha Jurenky. Za maďarskou stranu pak jednání vedl plukovník Zoltan Vekerdi, za Polsko plukovník Wojciech Hytros a za Slovensko plukovník Vladimir Lengvarský. Záměrem všech zúčastněných bylo zároveň i založit tradici takových pravidelných pracovních jednání pořádaných vždy zhruba dvakrát do roka.

Během setkání se nejprve všechny strany vzájemně seznámily se stavem, schopnostmi a plánovaným výhledem jednotlivých vojenských zdravotnických služeb. Ve všech přednesených prezentacích se zároveň každý snažil nabídnout a představit jednotlivé schopnosti pro tu kterou zemi typické a unikátní a také možnosti pro vzájemné užší zapojení se do mezinárodní spolupráce a sdílení schopností ať již v rámci programu NATO Smart Defense či EU Pooling and Sharing. Jak řekl plukovník Božetěch Jurenka: „Vojenské zdravotní služby nyní v omezeném zdrojovém rámci musí nacházet nové cesty sdílení schopností mezi nejbližšími sousedy a vytyčit k tomu další směr spolupráce.“ Právě v těchto aktivitách by totiž chtěly jít země V4 ostatním do značné míry příkladem ostatním.

Mezi vojenskými zdravotnickými službami všech zemí V4 lze přitom najít mnoho jednotících prvků daných jak obdobnými startovacími podmínkami a kořeny před vstupem do NATO, tak i do značné míry obdobnými dalšími reálnými zkušenostmi z působení v mezinárodních operacích na Balkáně, v Kosovu, Iráku či Afghánistánu. Zároveň také všechny tyto vojenské zdravotnické služby ve větší či menší míře trpí i obdobnými problémy a obtížemi, jejichž nejčastějším společným jmenovatelem jsou právě výše zmiňované finanční restrikce omezující další potřebný rozvoj a tvrdý konkurenční boj o udržení zdravotnického personálu před jeho odchodem do civilní sféry, nabízející v mnoha případech výrazně vyšší finanční ohodnocení.

Přesto lze dnes mezi jednotlivými vojenskými zdravotnickými službami nalézt různé odlišnosti. Například ta česká disponuje jako jediná ze států V4 kromě ROLE 1 a 2 i praxí ověřenou polní nemocnicí nejvyšší úrovně ROLE 3 a naší další předností je také schopnost taktické letecké zdravotnické evakuace TACEVAC s využitím zdravotnické vestavby pro letouny CASA a strategické letecké zdravotnické evakuace STRATEVAC v letounech Airbus. Jedním z dalších možností pro vzájemnou spolupráci a využití kapacit pak bylo za českou stranu i představení Ústavu leteckého zdravotnictví.

Polská strana má s ohledem na velikost své armády širokou domácí kapacitu zdravotnických zařízení a také množství zkušeností spojených s operačním působením v Afghánistánu, kde je velký polský kontingent nasazen v provincii Ghazní a spolu s ním tam působí i příslušné zdravotnické zabezpečení na úrovni ROLE 1 a s americkou stranou společné zařízení ROLE 2. Maďarským specifikem je robustní společné nemocniční zařízení vzniklé sloučením nemocnic jak vojenských, tak i dříve náležejících do působnosti jejich ministerstva vnitra či železnice. V tomto zařízení však vojenský personál činí jen pouhých 20% z celkových počtů, což je do jisté míry limitujícím faktorem ve vztahu k větší nasaditelnosti. Společný program na vybudování nasaditelné nemocnice ROLE 2 proto nyní Maďaři i na základě spolupůsobení v Afghánistánu budují s německou stranou. Obdobně důležitá je mezinárodní spolupráce i pro slovenskou stranu, kde jsou logicky nejtěsnější vazby na Českou republiku. Plukovník Lengvarský v této souvislosti uvedl: „Proč vymýšlet něco nového, je rozhodně lepší se zapojit s našimi partnery do již funkčních projektů.“ Příkladem takové spolupráce jsou i od letošního jara podepsané smlouvy mezi českou a slovenskou stranou o využití českého STRATEVAC či slovenská snaha o společné univerzitní vzdělávání vojenského lékařského personálu v Hradci Králové.

Před státy V4 nyní leží v oblasti vojenských zdravotnických služeb další výzva, a sice společné působení v EUBG 2016 (bojovém uskupení sil vyčleňovaném pro potřeby Evropské unie v první polovině roku 2016). Vedoucím státem celé EUBG je Polsko a k vedení zdravotnické části se přihlásila česká strana, která vyčlení pro její potřeby jádro mezinárodní nasaditelné nemocnice ROLE 2 lehkého typu. V této souvislosti pak plánují vojenské zdravotnické služby uspořádat v roce 2015 v České republice společné cvičení, které prověří interoperabilitu používaného materiálu a ostatní aspekty nezbytné pro společné působení.