Před 65 lety zemřel Edvard Beneš, prezident, který žil armádou i národní obranou

Autor: (oha)

Politici, představitelé měst a obcí i veřejnost si dnes u hrobky Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí připomněli 65. výročí úmrtí druhého československého prezidenta. Památku tohoto významného státníka uctili rovněž první náměstek ministra obrany Daniel Koštoval a náčelník generálního štábu generálporučík Petr Pavel.

Pietní vzpomínky se zúčastnila řada významných hostů včetně premiéra v demisi Jiřího Rusnoka, místopředsedkyně Senátu Miluše Horské, Jiřího Balvína, ministra kultury či Petera Brňa, velvyslance Slovenské republiky. Nechyběli zástupci veteránských organizací, spolků a církví.

Jiří Rusnok v projevu uvedl, že se Edvard Beneš významným způsobem zasloužil o vznik samostatného státu i formování naší novodobé historie a je potřebné si jeho odkaz neustále připomínat.

„Edvard Beneš se významně zasloužil po boku T. G. Masaryka a M. R. Štefánika o vznik Československa v roce 1918. Důležitá byla jeho role společně se Štefánikem ve formování čs. jednotek za 1. světové války, po jejím skončení pak na Pařížské mírové konferenci zajistil nové hranice státu vůči Německu, Rakousku a Polsku,“ uvedl. Za druhé světové války se Československo i díky Benešovi aktivně podílelo na boji proti nacismu. Jeho role v takzvaném druhém odboji je podle Jiřího Rusnoka nepřehlédnutelná a významná. Po válce se pak Beneš rozhodující měrou zasadil o obnovu Československé republiky. Premiér v demisi také zmínil, že předmětem debat historiků a politologů bývají Benešovy postoje v roce 1938 a krize v únoru 1948. „Já jsem osobně přesvědčen, že bez Edvarda Beneše a jeho práce by historie Československé a České republiky vypadala zcela jinak.“

Náčelník Generálního štábu AČR v proslovu zdůraznil Benešovu roli mezi válkami. Kromě orientace na zahraniční politiku se tehdy výrazně, již jako ministr zahraničí, zasazoval o obrannou politiku. „Po návratu z konference v Ženevě byl jedním z prvních, kdo upozornil na to, že v blízké době dojde v Evropě k velké krizi a je zapotřebí, aby Československo bylo na tuto krizi také odpovědně připraveno.“ Zasazoval se o modernizaci a výstavbu čs. armády, byl jedním z těch, kdo na začátku 30. let podporoval reorganizaci tehdy Hlavního štábu branné moci a zasazoval se o zvýšení obranného rozpočtu proti vůli ostatních resortů, často i předsedy vlády. „Dá se říci, že jako ministr zahraničí byl v podstatě mnohem odpovědnějším zastáncem naší obrany než tehdejší ministr obrany,“ upozornil.

Jako prezident republiky a současně vrchní velitel ozbrojených sil se zajímal o svoji roli, povinnosti a práva. Na rozdíl od prezidenta Masaryka předsedal Hlavní radě obrany státu a intenzivně se zajímal o stav přípravy armády, její reorganizaci, výzbroj a o stav budování pohraničních opevnění. „Po celou tuto dobu věnoval přípravám na obranu výraznou pozornost. To je v kontrastu s tvrzením, že obranu našeho státu zaprodal a že se jí nevěnoval,“ konstatoval generálporučík Petr Pavel.