Povodně zasáhly tvrdě i samotné vojáky

Autor: major Jan Šulc, oddělení komunikace s veřejností, Generální štáb AČR

Pomoc armády v povodněmi zasažených oblastech vnímá většina veřejnosti jako samozřejmost. Již méně se však ví, že i mnozí vojáci patří mezi ty, kterým velká voda vyplavila jejich domovy.

Liberecko je regionem s velkou a dlouholetou vojenskou tradicí, která se v posledních desetiletích neodmyslitelně pojí s osudy našich chemiků. Drtivá většina z nich zde i žije, mají tu rodiny, příbuzné a přátele. Také do jejich života krutě vstoupila velká voda. Příběh to je všude stejný – zkáza, kterou nikdo nečekal, voda půl metru, metr i dva vysoká, vyplavené domy, zcela zničené zařízení domácností, auta, dílny, garáže.

Frýdlant v Čechách, Chrastava, Nová Ves, Andělská Hora, Bílý Kostel, Oldřichov v Hájích, Království, Jitrava, Hrádek nad Nisou, Raspenava, Heřmanice, to je výčet jen několika míst, kterými se prohnala povodeň a kde žijí vojáci či jejich blízcí. Z příslušníků 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany zasáhla velká voda takovým způsobem do života několika desítek rodin. Tři z vyplavených pak navíc právě slouží v zahraničních misích. A ani pro ty, co zůstávají doma, není situace jednoduchá, protože musí skloubit nenadálé problémy se služebními povinnostmi. Mnozí z nich přitom nevyužili nabízeného volna a dobrovolně pokračují v pomoci jiným přímo v terénu, chodí do služeb či pracují na operačních centrech řídících činnost nasazených vojsk.

V Nové Vsi stojí domek poručíka Petra L. prakticky na břehu Jeřice. Dostal doslova plný zásah několik metrů vysoké povodňové vlny a asi jen nové opěrné zdi na břehu může mladá rodina vděčit, že vydržel. Ovšem právě téměř dokončená rekonstrukce vyšla vniveč.

O mnoho lépe na tom není ani kapitán Ladislav K. s přítelkyní, která je mimochodem také vojákyní z povolání a jejichž dům stojí v Chrastavě. V těch místech stoupla hladina prakticky dva metry nad okolní terén a u hodně zvýšeného domu se zastavila doslova na prahu obytného patra. Nicméně vytopeno bylo celé technické podlaží domu, ve kterém po vodě zůstaly nejen zničené kotle, vyražené dveře a další škody, ale i téměř padesát centimetrů bahna, které museli hasiči vyplachovat proudy vody a odsávat do fekálního vozu, protože běžná čerpadla se ucpávala. Voda se sem pak po dalších deštích k zoufalství obyvatel vrátila znovu.

Obec Jitravu zaplavila voda z okolních polí do výše sedmdesáti centimetrů, jak nám ukázal u svého domu nadrotmistr Martin Š., který se právě vrátil ze služby. Až do jeho domu sice voda nedosáhla, ale ze sklepa mu nyní devadesát centimetrů tlustými pískovcovými stěnami stoupá do bytu, kde způsobila plísně a zničila podlahy. Před domem pak přišla rodina nadrotmistra Martina Š. i o zaparkovaná auta, která voda silně poškodila.

O štěstí, že jejich dům vydržel, může hovořit i rodina štábního rotmistra Mojmíra H., která se jen před několika měsíci nastěhovala do staršího domku v Bílém Kostele. Také oni měli v domě několik desítek centimetrů vody, která zničila podlahy, veškeré spotřebiče a ostatní vybavení domácnosti. Na pozemku zůstalo zničené auto, stržené kůlny a dva kontejnery naplaveného bahna. Štábnímu rotmistru Mojmíru H. přispěchala na pomoc nejen rodina, ale ve volném čase i kamarádi z roty, a tak má dnes již otlučené venkovní i vnitřní zdi a pomalu vysouší dům před další opravou.

V takových příbězích bychom mohli pokračovat snad donekonečna, například při návštěvě u rotmistra Tomáše L., který bydlí s rodiči v Oldřichově, valící se voda doslova odemlela dům, který zároveň i kompletně vyplavila. Na čem se však všichni postižení vojáci a jejich blízcí shodnou, je fakt, že rychlá a účinná pomoc od jejich kolegů a velitelů, kteří přišli jako jedna velká rodina ve svém volném čase, je opět zvedla "nad vodu". Slova díků se tak mísí s novou nadějí na snad klidnější budoucnost i odhodláním vydržet. Živel si totiž ve svém běsnění nevybírá a nerozlišuje ani mezi těmi, kteří pomáhají druhým.