Povodně očima vojáků ze sedmičky

Autor: kapitánka Martina Štěpánková, tisková a informační důstojnice 7. mb Hranice

Sto čtyřicet dva vojáků - to je příspěvek 7. mechanizované brigády při odstraňování následků povodní na Liberecku.

Příslušníci 71. mechanizovaného praporu z Hranic a 72. mechanizovaného praporu z Přáslavic byli nasazeni do zasažených oblastí v pondělí. Vojáci pracují denně více než dvanáct hodin v obtížných a náročných podmínkách. Odstraňování následků povodní znamená především vyklízení sklepů, nakládání a převoz materiálu pro pomoc lidem z postižených oblastí, odvoz nebezpečného komunálního odpadu, jako jsou například domácí elektrospotřebiče, čištění komunikací a břehů řek, a v neposlední řadě je to rozvoz humanitární pomoci.

Vojáci ze 7. mechanizované brigády (7.mb) byli původně nasazeni na sedmi různých místech, což přinášelo drobnější komplikace z hlediska jejich ranního a večerního odvozu, zásobování a další logistické podpory. Z tohoto důvodu došlo po prvním pracovním dnu k přeskupení jednotlivých odřadů (pracovních skupin) po obcích. "Sedmička" tedy aktuálně působí v obcích Bílý Kostel, Nová Ves a Chrastava.

Při přeskupení pracovních sil, kdy už vojáci věděli, že z některých vesnic odcházejí, je lidé mnohdy nechtěli pustit. V jedné obci pomáhali dvěma osmdesátiletým stařečkům. Byla to babička a dědeček, kteří nikoho nemají a kterým voda zničila dům – mlýn, ve kterém celý život žili. Se slzami v očích prosili vojáky, ať je v tom nenechávají, že jim nemá kdo pomoci a sami to nezvládnou. „Kluci jim museli slíbit, že přijdou vojáci z jiných jednotek a budou pokračovat v naší práci. Slíbili jim, že v tom sami nezůstanou,“ říká nadporučík Martin Suchomel, velitel úkolového uskupení ze 7.mb.

Druhý příklad spolupráce a navázání vztahů místních občanů s vojáky ze 7.mb je z vesnice Bílý Kostel. V této obci jsou vojáci nepřetržitě 24 hodin denně. Jsou provizorně ubytováni v humanitárním centru, které bylo operativně vytvořeno z místní základní školy. „ Místní ženy, které pomáhají v humanitárním centru se o naše vojáky starají jako o vlastní. Ohřívají nám kdykoliv jídlo, umývají po nás nádobí, udržují vše uklizené a v pořádku. Když se dozvěděly, že bychom mohli být přesunuti někam jinam, hned zpanikařily a prosily, ať naši kluci nikam nechodí, že je s nimi výborná spolupráce a domluva. Slibovaly, že budou víc a lépe vařit, jen ať zůstanou,“ přibližuje situaci na jiném místě nadporučík Suchomel.

Lidé z postižených oblastí už začínají negativně reagovat na kohokoliv s fotoaparátem nebo kamerou. Mají také obavy, že jakmile opadne mediální zájem, opadne i poskytovaná pomoc. „Největší problém vidíme v tom, že lidé přestávají dělat. Sedí na zahradě a jen odevzdaně zírají do potoka,“ doplňuje nadporučík Suchomel. Tato smutná realita je důvodem nasazení vojenských psychologů a kaplanů. Také psycholog ze 74. lehkého motorizovaného praporu poručík Jiří František Průža byl dodatečně nasazen na povodně. Má zkušenosti z povodní již z dřívější doby. „Povodní jsem se již v minulosti účastnil jak s lopatou při odklízení, tak jako psycholog při pomoci lidem z postižených oblastí,“ říká poručík Průža.

Je začleněn do krizového centra, které sídlí na hasičské stanici ve Frýdlantu. V těchto centrech jsou vytvořeny pracovní týmy, ve kterých je psycholog, člověk, který má zkušenosti s krizovou intervencí, jako například pracovníci ADRY, studenti oborů souvisejících s krizovou intervencí. „Celá skupina, což je 4-5 lidí, vyjede do terénu a tam už býváme nasměrováni na ty, kteří potřebují naši pomoc. Lidé se tu dají rozdělit do tří skupin. První skupina jsou ti, kteří „o nic nepřišli“, voda se jim prohnala domem, mají všude špínu, bahno a přišli o vybavení a zařízení části domácnosti. Druhá, početně menší skupina, jsou lidé, kteří během několika hodin přišli o všechno a voda smetla celý jejich život, vzpomínky. Jsou to většinou staří lidé, kteří nikoho nemají. Někteří propadají zoufalství a objevují se i myšlenky na sebevraždu. V těchto případech musíme okamžitě reagovat a rozšířit jim jejich momentálně zúžené vidění. Třetí skupina, naštěstí nejméně početná, jsou lidé, kteří musí řešit úmrtí nebo zranění v rodině, které má na svědomí velká voda,“ objasňuje svoji činnost poručík Průža.

Vojáci ze 7.mb budou plnit úkoly v místě nasazení zatím bez specifikovaného termínu ukončení. Začátkem příštího týdne dojde k jejich výměně. Budou vystřídání příslušníky ze 74. lehkého motorizovaného praporu z Bučovic.