Poskytnout první pomoc by měl umět každý, říká účastník zdravotnického výcviku

Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice 25. protiletadlového raketového pluku

Další z řady speciálních zdravotnických kurzů CLS (Combat Life Saver) se tento týden uskutečnil v posádce 25. protiletadlového raketového pluku ve Strakonicích. Projít by si jím měl každý, shodli se vojáci.

Povinně jej příslušníci Armády ČR absolvují před výjezdem do zahraniční operace. Stejně tak i kapitán Pavel Kubica z 22. základny vrtulníkového letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou, který se momentálně připravuje do mise v Afghánistánu v rámci jednotky AAT (Air Adviser Team – Letecký poradní tým).

„Je to výborná zkušenost, člověk si rozšíří obzory. Musíme znát základní pravidla pro přežití. A tento kurz mi může pomoci, abych se uměl vypořádat s krizovou situací, jestliže nastane,“ uvedl pilot, který na vrtulníku Mi-24 létá už 24 let.

Osobní zkušenost se zraněným motivuje

Ve srovnání s ním je rotmistr Jan Škola, po třech letech služby v armádě, relativně nováčkem. To ovšem neplatí o jeho zkušenostech v oblasti zdravotní péče. „Než jsem vstoupil do armády, studoval jsem na Vyšší odborné škole zdravotnické v Českých Budějovicích. Kvůli penězům jsem musel přerušit, ale letos se vracím zpátky na dálkové studium,“ řekl příslušník 26. pluku velení, řízení a průzkumu ze Staré Boleslavi.

Nejen těžké úrazy, se kterými se setkal během praxe v nemocnici, jej hodně naučily. Poznatky čerpá i z dlouholetého působení ve sboru dobrovolných hasičů. „V 99 procentech případů je zdravotnická záchranná služba už na místě a my děláme jen tu těžkou práci,“ přiblížil nasazení hasičů. „Ale stalo se, že jsme dorazili na místo ještě před jejich příjezdem. Do stromu narazilo auto a v něm zůstal zaklíněný člověk. Měl vážně poraněnou nohu. Museli jsme se o něj postarat,“ zavzpomínal na okamžik, který byl podle jeho slov poslední ´kapkou´, aby se začal problematikou první pomoci intenzivněji zabývat. „Často se setkávám s případy, kdy na ulici zkolabuje člověk a lidé vůbec neví, co dělat. Přitom poskytnout první pomoc by měl umět každý,“ zdůraznil osmadvacetiletý voják.

Vojáci pomohli pobodaným kamarádům

Rovněž četař Milan Grác zavzpomínal na nedávný případ, kdy jeho kolegové poskytli první pomoc kamarádům, které někdo pobodal. „Je to dobrá věc, která mi dá něco do života, a to nejen do toho vojenského. Tyto poznatky mohu využít i v civilu,“ řekl voják, který u staroboleslavského pluku slouží na rotě bojového zabezpečení.

„Když pak půjde, jak se lidově říká, do tuhého, nebudu v dané situaci panikařit, a budu schopen zraněnému pomoci,“ prozradil mladý četař svá očekávání od výcviku a dodal: „Jen si myslím, že týden na zvládnutí tak široké problematiky je krátká doba. Kéž by kurz byl delší.“